Re: Do vánoc

Já si připadám, že už pár let jen skuhrám a nic z toho. Musím se držet, abych netloustla dál, nikdy jsem nebyla ukázkově štíhlá, do prvního těhotenství jsem šla s 58 kg, rodila s 78 kg. To je 33 let a i nadále to vypadá, že jdu k porodu:-(. Měřím jen 160 cm a držím se jen tak tak, abych se na delší dobu nepřehrnula přes 80. Roky jsem se motala kolem 70 ale hýbala jsem se celkem normálně takže jsem to řešila jen okrajově v záchvatu při nemožnosti si vybrat pěkný šaty. Před patnácti lety jsem vzala projekt, kterej byl úžasnej, ale dělala jsem 16 hodin denně 6 dnů v týdnu, tam to začalo a pak mi ho po pěti letech vzali v době, kdy jsem na to vůbec nebyla připravená. Dostala jsem se do nechutně stresového období a doskočila k těm 80. Před covidem to vypadalo na dobré cestě, pak jsem zas ujela kvůli manželově nemoci, teď už jsem po přechodu a ta 80 se mě prostě drží. Zatím pořád mám bohužel výmluvu, že to málo, co jsem kdy sportovala (zumbu, turistiku, sjezdové rekre lyže, plavání) i zahradu zvládám celkem v pohodě a jsem, ťuk, ťuk, dlouhodobě úplně zdravá s výjimkou zad a kolene, pokud přestanu cvičit. Ale vnoučata nabírají rychlost a mě paradoxně víc vadí jak vypadám, než před deseti lety, zvlášť, když funguje zemská přitažlivost a tak, tomu kolenu by taky bylo líp, kdybych měla o 15 kg míň. Takže jsem tady za tuhle diskusi moc vděčná, mám chuť se sebou ještě něco udělat.