Re: ahojte lenoši... :-))))

ahoj Verčo, s tou mluvou to je hrozné, nevíš co všechno na ty děti působí. já taky nechápu proč ten náš malý nemluví plynně. když na něj hukneš ať to řekne znova a pomalu tak to krásně řekne, ale když je v zápalu vyprávění nebo hry tak se zadrhne... přitom když byl malý tak jsme to nepozorovala, začalo to až když začal tvořit delší věty ,myslím. Člověk by si řekl, že dítě ve dvou letech nemůže takovou věc jako rozvod vnímat , ale není to pravda, já si myslím,že takové citlivé děti to vnímají a pak se to projeví třeba na té mluvě.
já jsem třeba s Tomíkem v jeho 2,5 letech havarovala, bylo to jen takové tˇuknutí - nestačila jsem před přechodem zastavit, protože jsem něco řešila s Tomíkem a když jsem hlavu otočila tak už bylo pozdě, brzdila jsem jako šus ale marné.... byly to jen plechy, ale do dneška si to vyčítám, a někdy si i myslím, jestli to jak mluví není zapříčiněno tím. I když můj muž mě vyvedl z omylu, říká, že malý tak mluvil už před havárkou... no nevím, nevzpomínám si.
Doufám, že se to u malého zlepší, nebo úplně spraví. Náš logopéd tvrdí, že největší zlom nastane v 7letech tj. až půjde do první třídy , potom puberta...když se to nesrovná do té doby, tak si to bude muset hlídat :-((( je mi to líto, protože se obávám nějakého druhu šikany ze strany dětí a zakomplexovanosti...děti umí být pěkně hnusné, pokud se jedná o nějakou odchylku. mám s tím osobní zkušenosti - vždycky jsem byla silnější a děcka z toho měli dobrou legraci. Byla jsem zakomplexovaná a cítila jsem se méněcenná atd. Už to mám úspěšně za sebou, sebevědomí se mi zvedlo do nepřekonatelných výšin a jsem v poho, ale trvalo to nějakou chvíli kdy si člověk uvědomí ,že to jak vypadá není rozhodující. Nechci však, aby to malý nějak moc prožíval, zatím se mu děti neposmívají a snad to tak i zůstane a doufám že bude dost silný na to, aby těm posměváčkům odolal.... :-))) naděje umírá poslední.