Diskuze : Drbárny : Klub starých paní a pánů

Hortensie, kdybych spravovala finance, tak bych byla vysmátá a těšila se, jak vytuneluji další firmu .

Bane. Každá ta společnost měla jinou diagnozu.
Ta první byla opravdu vytunelována majitelem; malá, finanční, nebankovní firmička (to jsem byla ještě trochu naivní, když jsem tam lezla).

Druhá společnost - cca 400 zaměstnanců po celé ČR, předmět podnikání bohulibý - vzdělávání dospělých. Základním zdrojem financí byly příslušné fondy EU. Když však tok peněz díky byrokracii na rok ustrnul, nebylo na výplaty, na dodržování závazků atd. Asi to nemusím víc rozebírat.

V současné době pracuji v úžasné, prosperující firmě, plné skvělých lidí, na pozici, která mi maxmálně vyhovuje. Bohužel "zemřela" zahraniční matička, která nám hlavní předmět podnikání zabezpečovala, a tak ji budeme s několikaměsíčním odstupem následovat.

Momentálně si brousím zuby na jednu banku . Kdyby to klaplo, dám vám včas vědět, abyste převedly peníze jinam.
Pro jistotu .. .

Šárko,
přesně, forma nátlaku - prostě zneužíváme situace, že jsou ti ubožáčci na nás finančně závislí a straaaaaaaaašně je buzerujeme.
Potřebovali by do nosu za ty řeči!)
Tuhle jsem koukala na jeden starý díl francouzského seriálu s komisařkou Julie Lescaut a puberta starší dcery tam byla na začátku dílu vylíčena tak věrohodně, že jsem skoro jako pocítila úlevu, že je to asi s tím mým v pořádku, že jsou takoví všichni, když to ztvárnili i tvůrci populárních seriálů. No jo, jenže tam to přešlo v průběhu jednoho půldruhahodinového dílu, zatímco doma to mám už víc než dva roky!

Ahoj Hortensie,

Jj, od listopadu mám plnoletého syna.
Nemůžu si stěžovat zas tak moc, znám horší případy. Co trošku povrzává, .. pocit velké dospělosti a zároveň závislost na rodičích, tj. hlavně mně.
Pokud se podívám zpět, tak já jsem na své 18. narozeniny maturovala, za tři měsíce na to jsem si sbalila raneček a odešla studovat do Prahy. Pravda, nějaká ta finanční pomoc ze strany rodičů byla (moc velká ne), ale jinak jsem se cítila a snad i byla naprosto samostatná.
Teď je "dětem" 18 ve třeťáku nebo i ve druháku, pocit dospělosti mají, ale v podstatě jsou to školáci.

Někdy se to motá a tak nezbyde naž nastavit pravidla. Direktivně už to nejde a tak nastávají "dohody" mezi dospělými.

Ve finále i na téma .. to, že je Ti 18 a řádně chodíš do školy sice znamená, že Tě budu podporovat (a ráda), nicméně už nikde není psáno, že Ti budu strkat vyprané a vyžehlené prádlo pod nos, připravovat svačiny atd.
(Tolik k uzavření debaty na téma příšerný nepořádek v pokoji.)
Jak syn zhodnotil .. i toto je forma nátlaku.
A pak to vychovávej .

Kapradino, Šárko,
to je právě ono - ani to oblečení se jim kupovat nedá. Pamatuju si, jak před dvěma roky prohlásil u moc hezkého svetru, že takový s (maličkým) výstřihem do V teda ani náhodou. No a letos na jaře si právě takový vybral. Pak se v nich vyznejte. Inu, kdyby se nedělo nic horšího, že?

Šárko,
tak ty už máš taky plnoleťáka? Od listopadu? Třeba v příští pětiletce nastane zlepšení ohledně rozumnosti. Já v to tedy aspoň doufám!
A jak s tím zaměstnáním? Zatím pracuješ, ale je to jen dočasně po krachu firmy? Nebo už sis našla nové? Asi neumím číst, ale nějak jsem nepochopila, omlouvám se.

A ještě přidám jeden drb (tedy ne drb, ale příhodu ze života). Část našeho úřadu se stěhuje do nových prostor, které opustili zase jiní úřadové. I usoudilo se, že je třeba prostory zvelebit a činí se tak v pořadí: 1. položit nové koberce, 2. vymalovat, 3.navrtat díry na klimatizaci.
Není to roztomilé!

Ještě se přidám k nakupování dárků pro dorostence.
Taky nejsem moc spokojena :-(, mám dárků několik, veskrz praktických a "nenosných".
Ty nosné jsme vyčerpali v listopadu, kdy měl syn narozeniny a svátek. To se vybíralo převážně podle jeho přání.
Takže - neporadím :-(.