Diskuze : Hlavní : Jak naučit děti - ostatní

Radko - a co s tím uděláš? Pokud začne dcera v dospělosti shromažďovat, tak co uděláš? Nemůžeš nic, zrovna tak s ní nehneš, dokud je dítě, pokud ona nausoudí, že by to byla potřeba /trochu uklidit/.

Benin: ale tohle všechno dělám. Nepošlu ji do pokoje, ať uklízí. Vím, že si neví rady, neví ze kterého konce začít. Takže dávám konkrétní pokyny. Jenže prostě už nechci nad ní pořád stát jak dráb a říkat: zvedni to lego, poskládej si to tričko, odnes ten hrnek. Zabírá to hrozné množství času, jejího i mého. Potom si nemůžeme hrát, protože já musím chystat večeři, která by mohla být mezitím už nachystaná, kdybych ji pořád nedirigovala.

Ptám se tady proto, že už si přestávám být jistá, zda nemám neadekvátní požadavky, ale prostě si myslím, že v tomto věku už je dost velká na to, aby věděla, že pyžamo se ráno na pohovku nehází. Vysvětluju, že hodit ho tam dá stejnou práci, jako pohodit ho na postel, ale na posteli to nikomu vadit nebude. Pohovka je společný prostor a kromě toho, že to nevypadá dobře a bude se to tam válet celý den, tak to pyžamo bude muset nakonec odklidit ten, kdo si tam bude chtít odpoledne sednout. Jestli to v sedmi letech slyší každé ráno, jak je možné, že jí to v té hlavě nezůstane? Poslouchá to už 4 roky, minimálně 5 dní v týdnů, 10 měsíců v roce

A když byla dcera malá jak jste uklízely či udržovaly pořádek? Ono motivace je věc jedna, naučené chování věc druhá. Navíc v pubertě si myslím, že je pak jakákoliv naučená vlastnost na chvíli často vyřazena z provozu.

máme doma.
Jediné, co pomohlo - snížit tlak, nevyhrožovat, nenaléhat a nepodmiňovat, ale každý večer zavést desetiminutovku úklidu. Sedím u M. v pokoji, ona uklízí, když se zasekne, tak jí jemně připomenu, co má dělat, a na případné nedostatky upozorňuji vtipnou formou (např. támhle se ještě plíží ponožka, bacha, ať tě nerafne do nohy, je nějaká naštvaná).
Za půl roku perné práce je schopná svůj pokoj jakž-takž zvládnout sama, ale chce to opravdu pravidelně každodenně, jak jsme týden vynechali, zase byla v koncích a "neviděla" odložené šatstvo mezi stohy rozstřihaných papírků. A je jí osm.
A pokrok taky vidím v tom, že sama je schopná vyhodnotit, že v uklizeném pokoji se jí líp žije, všechno najde a nebloudí mezi hromadami krámů.

je hezké se utěšovat tím, že jednou to přejde
no nebo taky ne - viz má tchyně, její barák je prostě skladiště zralé na deratizaci
ona to nevidí nebo nechce vidět a když jsem se tam snažila něco uklidit ve smyslu nedá se tu ani najíst tak o mně prohlásila, že jsem samá hygiena a proto jsou moje děti alergici, protože furt čistíme
(máme přiměřenou domácnost, její vypadá už skoro jako v těch tv pořadech máte doma uklizeno apod.)