Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : srpen 1998

Alelah, vidím tady určitou podobnost, i když Ráďa nehodlá nikam utíkat. Ale občas taky na mě ječí, že jsem hrozná matka. Na to mu obvykle odpovím, že asi jsem, protože po něm chci, aby uklízel, že může klidně zavolat na Linku bezpečí. Ale ať to nejdřív uklidí. A víc si ho nevšímám.

Na to její vyhrožování s modřinama bych se asi zeptala, co čeká, že se stane. A pak jí v klidu vysvětlit, že , pokud bude trvat na tom, že jí doma hodně bijí, si pro ni přijde sociálka a dají ji do dětského domova než se to vysvětlí a bude tam sama a bez kamarádů, které zná a rodiče asi nebudou smět ani na návštěvu. A pokud je tohle její cíl, tak ať to klidně udělá. To není vydírání, to je popis reality, který si ona asi neuvědomuje.

Ale ověřila jsem si, že Ráďa dělá takovéhle věci hlavně, pokud má pocit, že máme raději sestru než jeho (a to on má často, i když zcela neoprávněně). Takže se ho snažím ujistit jak jen to jde, že to tak není. Ale ne ve chvíli kdy si vynucuje pozornost. Snažím s eho hodně chválit a objímat a podobně ve chvílích,kdy se to aspoň trochu hodí a nebo když vidím, že se k něčemu schyluje, ale ještě se nic nestalo (jako když je naštvaný a hodlá jít plácnout sestru, to mu vidím na očích). Tohle funguje skoro zázračně a on pak třeba místo toho udělá Evičce snídani.

A někdy taky stačí na jeho ječení podívat se na něj smutným pohledem a zeptat se jestli to myslí vážně. Dost často řekne , že ne a jde se přitulit, ale to chce vycítit , kdy to bude fungovat.

Jé Aničko posíláme pofoukání pro Klárku,no aspon se jí to do prázdnin stihne zahojit.

Bebi tak to bych mohla zkusit už mě to také napadlo:))) ale ještě jsem nepraktikovala:)
Ted jsem byla venku děti na dvorku,já kopu brambory a můj včera posekal trávník a jelikož to dělal strunovkou tak to musíme hrabat.Lukajda hned jak to uviděl mamí podej mi hraběčky má speciálně malinké pro sebe a bez toho že bych mu to nakázala začal hrabat,sice všelijak ale cením si té ochoty toho všimnutí že je to potřeba udělat,zato Denys chodila otráveně po dvorku a co jako má dělat tak jí říkám vem so hrabě a pomož Lukáškovi také hrabat aspon tro bude dřív a budu mít víc času na vás ale to né,hned pusu dokořád a ona to dělat nebude a proč by to měla dělat a jí se nechce a ona to dělat nebude a hotovo a frflala a frflala,tak jsem jí poslala dom s tím že se s ní na dvorku hádat nebudu a když jí se nechce a nebude děla tak až ona bude něco chtít tak mě se také nebude zrovna chtít něco dělat.No byla doma 10 minut pak došla a pomáhala Lukymu ten si mezitím sám dovezl dětské kolečka a odvážel tu trávu do ohrady kam ukládáme posekanou trávu a co vypleju atd.Uplně mě zaráží jak jsou rozdílní a doufám že Lukymu to zůstane a Denča se změní:)))

Takže Lukášek má zánět prudušek? Chudák, v takovým vedru...Bacha na přehřátí!!!!
Ad Denda: Já celkem úspěšně praktikuju vydírání! "Když se ti něco stane(když někomu něco uděláš, když nebudeš chodit do školy...)zavřou mě do vězení!! A co si beze mě počneš? Taťka chodí do práce...asi by jsi musel do dětského domova!" Doufám, že to tady nečtou soc. prac.:-))))))Třeba se teď vybouří a až přijde skutečná puberta, bude líp!!!!A já jsem ještě chtěla holčičku. Představovala jsem si, že mi bude pomáhat v kuchyni, budu jí dělat culíčky a tak...no asi to není tak růžový, jak jsem si představovala:-(((

Bebi to utíkání je forma jejího vydírání jako když se po ní něco chce a ona se zatvrdí že ne,tak začne vytahovat všechny křivdy a jako že uteče atd.dřív stávala u dveří že jako uteče já se bála že to fakt udělá tak jsem jí říkala něco v tom smyslu udělej ještě krok a bude opravdu zle...no a ona si nikdy nedovolila otevřít dveře a jít,jednou té scény byl přítomen i náš tatka a pak mi říkal že na to Denys vyloženě čeká a že jí mám nechat když chceš jít tak běž,tak příště když se zase pokoušela jako utíkat jsem nereaghovala a ona porád tak já jdu a já nic a ona tedy několikrát že jdea já nic tak aby tedy dokázala že má svou hlavu tak utekla ale ne daleko schovala se na zahrádce sledovala jsem ji nenápadně oknem za čtvrt hodky byla zpátky,to pak udělala ještě jednou taky na zahrádku a taky hned zpátky.No a pžři poslední scéně si dokonce vzala klíče a utekla mi pryč z baráku na náměstí a zase se vrátila do deseti minut zpáztky.Můj porád tvrdí že když uvidí že nás to nijak neznervoznuje to její odcházení že to přestane dělat já naopak mám obavu aby neutekla někdy opravdu:(( a důvody toho je že nesplní co slíbila a když to po ní tvrdě vyžaduju tak předvede scénu končící únikem.
No a co mě opravdu minule dostalo bylo to že mi řekla že modřiny které má(spadla na kole a měla modřiny na rukou nohou stehně fakt dost hnusné)že jsem jí je udělala já a že to poví ve škole paní učitelce že ji doma mlátím.Tož to byla fakt podpásovka:( protože ji nemlátíme ani já ani manžel,jestli jsem ji pleskla po zadku párkrát ale to nelze považovat za mlácení.No a pak v klidu jsem jí řekla že to nebylo fér,a přijde mi od té poslední scény trošilinku lepší tuktuktuk už nezdrhla a ani tak nedržkuje.Taky jsem si trošku postěžovala našimcož nikdy nedělám a můj tatka děda Dendy slíbil že ji promluví do duše hodně na něj dá.
Tenkrát měli procvičovat násobilku na písemnku napsala jsem jí tři sloupky ona že udělá jeden a zbatek až přijde z kroužku já že ne ona že jo nakonec tedy že jo ale musela slíbit že to bude bez řečí,slíbila ale došla z kroužku a když jsem jí připoměla příklady tak frflala a vyvrcholilo to touto scénou.....tož tak.

Lukymu je o dost líp v pá máme ještě kontrolu,byli jsme u dr v sobotu byl ještě hodně zahleněný,ale léky mu paní dr postupně snížila ted už má většinu vysazenou,máme být co nejvíc venku a v ten pá se ukázat.

Ráďa na mě taky vždycky vylítne, kdykoli po něm chci něco, co mu zrovna nevyhovuje, to zase vystartuju já, aby mu bylo jasné, že se mnou takhle mluvit nebude, a on se pak přijde omluvit . To mu ale nebrání, aby to příště udělal zase. Nějak u něj nepozoruju , že by se učil z vlastních chyb. I když , to bych mu křivdila, občas se už sem tam něco projeví , ale jde to vééélmi, vééélmi pomalu. Hlavní u něj je, že byla dotčena jeho důstojnost, ach jo. No, ale chce to důslednost a vydržet, protože jinak bychom se za pár let nestačili divit.

Nevím, kde je chyba, já jsem si něco takového k rodičům v životě nedovolila, ani by mě to nenapadlo, a kdyby snad, udělala bych to jen jednou. (ostatně holčička to taky nedělá). Asi se člověk musí naučit pochopit povahu, příčiny a snažit se vymyslet přijatelný postup pro oba.