Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : září 2001

Ahojte,
tady to mlčí, přeci jen už jsou naše děti trochu větší.
Ale asi by se stejně našlo pár věcí, o kterých bychom mohli povídat, ne?

1) Jak jste na tom s plínkami v noci?
My ji máme stále, ale protože Lenku podezírám, že je to jen z pohodlnosti a ona tam čůrá jen před spaním a po probuzení, zítra dáváme poslední ze starého balíku a než otevřeme balík nový, zkusíme to spaní bez plínek. Buď to půjde nebo ne. Ale do září už bych to měla ráda za sebou, začnu učit na nočník ty dvě malé prďoly.

2) Budete dávat dítko od září do školky? Proč ano, proč ne? Jak jste vybírali školku? Jaké jste měli požadavky? Měli jste nějaké problémy u zápisu nebo s přijetím?
Naše Leňulka už od nějakých dvou let a možná ještě déle vyžaduje společnost jiných dětí při hře, bez nich si hrát neumí. Takže nebylo proč váhat a do školky půjde. Chtěla jsem školku blízko, příjemné prostředí, kroužky (hlavně flétnu, jednak kvůli hudebnímu sluchu ale taky jako prevenci dýchacích potíží) a pokud možno věkově smíšené třídy. Vyšlo nám to stoprocentně, i když jsem ani nedoufala, zejména ty věkově smíšené třídy byly milým překvapením. Hned vedle školky (vlastně ve stejné budově) jsou jesle, takže pokud se nic nezmění, v září nastoupí Lenka do školky a prťata do jeslí. I když s mrňaty váhám, ale definitivně se rozhodneme o prázdninách.

3) Mají vaše děti sourozence? Mladšího nebo staršího? O kolik let? Jak se spolu snášejí? Jak moc je případně znát rozdíl pohlaví?
Jak už jistě víte, Lenka má dvě sestřičky o necelých 18 měsíců mladší. I když se nám zdařilo ji na ně připravit a natěšit a Lenka je má opravdu moc ráda, nevyhnuli jsme se jistým projevům žárlivosti, jako třeba vztekání, vynucování si pozornosti přesně ve chvíli, kdy je potřeba manipulovat s malými, musíme znovu Lenku krmit, ačkoliv už jedla sama, stále jsme se nepokusili zbavit ji lahvičky s dudlíkem na mléko. (Ale dudlík jsme odbourali až překvapivě snadno, prostě jsem ho jednou zapomněla vzít s sebou k našim, dva týdny byla bez něj a bylo.)
U Lenky se střídá období, kdy chce dělat všechno sama a se vším ochotně pomáhá a zase období, kdy by byla nejraději miminkem. Čím jsou holky starší, tím méně ohledů na ně bere, prosazuje se a chce si hrát spíš sama než s nimi, ještě je nebere za rovnocené a přitom už to nejsou ta malá miminka, co bylo potřeba chránit a opečovávat.
Ale ráda je má hodně, teď byla čtyři dny od holek oddělená (snažili jsme se tak zabránit přenosu nemoci, ale nepovedlo se) a to přivítání pak bylo přímo dojemné.

Tak pište, pište, jistě máte o čem.

Petro,
je to přesně tak...dvouletá Lenička a sedmiměsíční Petra a Pavla. Několikrát už jsem na ně byla úplně sama celý den a to je pak děs, hlavně nevím, jak uložit po obědě Lenku, protože sama neusne a holky mě u ní nenechají tak dlouho, abych ji stihla uspat. Takže mám každý den alespoň na to uspávání nějakou pomoc, doteď pomáhala manželova rodina a manžel (moji rodiče bydlí 100 km daleko a táta je navíc po mrtvici, takže mamka má co dělat starat se o něj), od zítra mi bude pomáhat i jedna zdravotní sestra (ovšem to už nebude zadarmo).
O výchově nic moc načteného nemám, řídím se především intuicí a zatím to celkem funguje. Ale také si ráda nechám poradit, čtu zkušenosti jiných, takže i tvůj problém mě dost zajímá, jak to teda řešit. Ona ta maminka toho kluka napomínala, jako aby to nedělal apod. nebo mu i vysvětlila, proč to nemá dělat? Možná, že byl ten kluk doma někdy bit...bité děti považují bití jiných za normální, nevidí v tom nic špatného, berou to jako projev dominance. No a s tím nic moc nenaděláš. Snad jen vysvětlit svým dětem, že pokud se jim něco takového stane, že mají odejít pryč, že takové chování není správné a s podobnými dětmi že si pak nikdo nechce hrát. Problém je, když není kam jinam jít...Možná ta maminka neměla jen napomínat, možná měla toho kluka něčím zaujmout, zabavit, hrát si s ním a naučit ho hrát si s ostatními...a pokud by nepřestal, tak ho vzít a odejít. Prostě zabránit mu v pokračování. On si pak z ní nic nebude dělat, když on bude děti mlátit, ona ho bude napomínat a nic víc se nestane. Dítě si musí uvědomit, že jeho chování má určité důsledky a ty důsledky si musí prožít, aby si je zapamatovalo, nestačí mu o nich povídat. A pak, když už dítě ví, co může následovat, je dobré mu to sem tam vhodně připomenout, bavit se o tom s ním, nenechat ho zapomenout. To vše samozřejmě platí i o správném chování nebo především o něm.
Možná jsi se do toho té mamince měla připlést, říct ve vhodnou chvíli klukovi, že když toho nenechá, nebude si s ním nikdo chtít hrát a pokud by toho nenechal, tak skutečně odejít. Možná by ti za to byla ta maminka vděčná, protože už si nevěděla rady a tohle by jí pomohlo, možná by se na tebe tvářila kysele, co se jí do toho pleteš. Ale jde především o to pomoci tvým dětem umět se v podobných situacích chovat a možná pomoci i tomu klukovi najít meze, ve kterých se může pohybovat.
Vše, co píšu, jsou jen mé úvahy, žádný návod nebo univerzální rada, jak na to...Prostě si jen tak přemýšlím a píšu. Vyhovuje mi, když si to, co mě napadne, mohu po sobě přečíst a znovu si to v hlavě srovnat...Jo a pak ještě jedna, pro někoho možná dost absurdní myšlenka...Mně připadá, že výchova malých dětí se příliš neliší od výchovy štěňat a psů obecně. Napadá mě hodně příkladů, ale nevím, jestli by bylo k něčemu to tu rozebírat. Kromě tří dětí mám doma ještě tři psy, tak můžu trochu srovnávat.

Mam tu takový problémek!!!
Když odpovídám na nějakou zprávu,vůbec se mi nezařadí do správné diskuze,ale vleze si sama kamkoliv jinam.Už se mi to stalo 3x.
Co dělám špatně???
Díky

Petro,
pokud nezasáhne maminka "agresora", zasáhni ty. Prostě toho kluka oslov a žekni mu, že se to nedělá a pokud nepřestane, že by mu to mohl také někdo vrátit. Mně často pomůže už jen to, že promluvím. A Tomík alespoň uvidí, jak se zachovat, že spory se mají řešit, ale že nemusí oplácet, že se lze dohodnout. Není to stoprocentní, ale myslím, že je to dost účinné.

Ahoj Gabčo,já se z toho nijak nenervuju,uz jenom doufám:-))).

Jinak holky,mám takový malý problémek: Tomík má hrozně rád děti.Dneska jsme byli za hřišti a přítomný chlapeček téměř neustále do Tomči bouchal nebo ho strkal.Určitě né proto,že by mu chtěl ublížit,protože si jinak hráli.Ale Tomík jenom stojí a nechá si to líbit.Asi je to tím,že už má doma sourozence a ví,že se ostatním ubližovat nesmí.
Ale já mám trochu strach,aby se z něho nestal takový otloukánek,který se neumí bránit,ale na druho stranu mu nechci říkat,že má děti bouchat taky-to by se mi nelíbilo.Tak nevím jak nato.
Jestli máte nějaké teoretické nebo praktické zkušenosti,tak poraďtě.

Mějte se krásně.
Petra