Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : listopad 2003

Ahojky Helo,
tak koukám, že jsem se do toho nakonec zamotala a jelikož jsem se neustále snažila dál a dál vysvětlovat mnou nakousnuté, tak už tu jsem asi trochu za chytrou viď?:o))) Klidně mi to řekni, zřejmě jsem se rozjela díky tomu, že hned napoprvé si k nám přišla s prosbou o radu, takže teď asi při čtení tvých příspěvků podvědomě hledám, kde jen to můžeš dělat chybu, abych ti mohla poradit:o))) No to jsem nechtěla, sama kážu proti nevyžádaným radám a pak se tu takhle rozjedu:o)
Já mám doma podobného tvrdohlavku, takže taky bojujeme, i plácnutí od něj občas přijde, to nemluvím o rvačkách mezi sourozenci (buď ráda že tohle ještě neřešíš:o), i když naštěstí cizí děti mi nějak moc neplácá - jen když si někdo začne, tak to se nedá.
A teď k té radě - psala jsem tu sice o tom, že při žádání dětem moc nevysvětluju, ovšem to neznamená, že s nimi nijak nekomunikuju. Jak už jsem psala nekompromisní příkaz přichází až nakonec. Já tedy předpokládám, že tvůj popis je asi zkráceně popsaný (protože je mi jasný, že jsou i lidé, kteří dokáží psát stručně narozdíl ode mě že:o), ale připadá mi z něj, že ty s malým při tom, když po něm něco chceš vůbec jinak nekomunikuješ. Ale jak říkám, samozřejmě soudím jenom z popisu.
Zkus udělat z povinností zábavu. Třeba konkrétně s příchodem k snídani máme doma taky potíže, ono se nám po probuzení krásně mazlí v posteli, po vyvalení z pelechu si zase kluci začnou hnedle s něčím hrát, takže pak je donutit oblíknout a jít ke stolu je docela fuška:o) Takže kluky většinou navnadím na to, že si budou moct sami vybrat v mrazáku, co chtějí dobrého a že mi pomůžou snídani udělat, vše konáme samozřejmě s velikánským chválením. Když jsme o víkendu doma všichni, tak zase naopak dcerunka si ráda hraje na restauraci a připraví třeba jídelní lístek, takže já si jen sednu ke stolu, kluci nadšeně taky a dcerunka nás hezky obsluhuje. Takže radím děti něčím motivovat, nalákat malého na nějakou "hodně zodpovědnou" práci (což mu musíme samozřejmě neustále opakovat), aby se nakonec na ty své "povinnosti" těšil.
Jinak Kuba taky nerad smrká, ale naštěstí jsem ho to naučila dělat samotného. Ale zase, to samé, když nechce smrkat, nevysvětluju, ale povídám si s ním, já nevím, třeba jé podívej se jaká ti z nosu visí nudle, no je toto možný, no běž se na sebe podívat do zrcadla... nebo třeba u kapesníku s obrázkem říct - viď že se netrefíš nudlí do týhle kytičky....no já nevím, takhle nanečisto mě nic moc nenapadá:o) Ale zkrátka odvést pozornost od toho, že on si nechtěl ten nos nechat utřít.
A jinak co na hřišti - no my jsme taky pěkná smršť, když vtrhnem na hřiště, nevím jestli už jsem to tu psala, ale většinou poklidné hřiště změníme v něco šíleného:o))) Takže možná zase nevím jestli jsem v tomhle pravý rádce, ale třeba mě napadá - Dan bude asi moc chytrý kluk, asi bude mít rád, když na něj naložíš nějaký zodpovědný úkol - třeba aby při klouzání hlídal a dával pozor na to, aby někdo nepředbíhal, či někdo nikomu neubližoval. S tím, že ti to pak musí hned nahlásit no a každé hladce proběhlé sklouznutí komentovat, jak je šikovný, že se tam nic neděje a probíhá všechno v pohodě...no já nevím, asi plácám blbosti:o)
Samozřejmě ale nevím co všechno si zkoušela, jak říkám, nejsem u toho:o)
JInak mě se právě osvědčuje tenhle model příkazů (převzato z mnou jmenované knížky, ale celkem i osvědčené z praxe):
Žádejte (nerozkazujte)
Vyslechněte a rozvíjejte (nedržte kázání)
Odměna (ne trest)
Příkaz (nerozčilujte se, nevysvětlujte)
A pak by měla teprve přijít ta chvilka o samotě, kde si může vybít vztek a vzdor, pokud nechce něco za žádnou cenu udělat. A až se vyvzteká, tak po něm nechtít omluvu, nepřipomínat mu to že se vztekal a že to není hezké.
No je to jen teorie, ale když mám výbornou náladu a jde mi to s dětmi tak nějak samo, tak si uvědomuju, že vlastně takhle přibližně postupuju sama od sebe (ale stačí nám k tomu většinou jen první dva kroky) A bohužel si taky uvědomuju, že když jsem nervózní nebo mám náladu pod psa, tak už mi to nějak nejde a že tedy ke konfliktům asi bohužel dochází díky tomu. (pak používám čtyři kroky jako berličku a díky knížce už nepoužívám trest, ale právě motivaci nějakou odměnou - samozřejmě ve většině případech nehmotnou)
Tak snad se ti aspoň něco z mého popisu bude hodit, no teď jak to čtu, tak mi to přijdou takový samozřejmý věci, který už asi všichni znáte, takže se omlouvám, pokud vypadám jako paní chytrá:o)))


A všem Janám přeju všechno nejlepší k svátku!

Dobré ranko! To je krásně sluníčkově. Včera jsem vedle písku rozložila deku, že si na ni Neli lehne a v tu ránu dětičky přestal zajímat písek a všichni chtěli na deku :oDDDDD. Pak jsme blbli a dětičky jsem po jednom strkala do hlubokého kočárku a fotili jsme se. No u kolemjdoucích jsme vzbuzovali dojem naprosto šílené rodinky :oDDD.

No jo, Janusinka už to má za sebou, taky se těším na fotečky. Myslím, že psala, že to budou mít venku, ale v sobotu byla pěkná zima a odpoledne i poprchalo. TAk jsem zvědavá. Taťku jsem vyhnala s dětičkama na letecký den, v domění, že si s Neli odfrknu. HOuby, celou dobu mi řvala, potvůrka.

Tak naše tři Janičky, všechno nej k svátku!!

Janni, u nás v rodině teda vždycky znamení seděly. A sedí :o). Takže jestli bude Nelinka střelený Střelec, potěš. Mám jednu kámošku, ta je pěkně prdlá a vždycky říká, že se Střelcema je sranda, nejdřív střílí, pak míří... :oDDD No a s pomáhacíma tatínkama, to taky není jednoznačné. Jsem šťastná, že ten můj pracuje doma, to říkám pořád, protože bez něj už bych dávno byla u Chocholouška. Poličku, co jsem chtěla přidělat před 2 roky ještě nemám :o(. Ale jinak s dětičkama pomůže, to jo. Čím je jich víc, tím to zvládá líp a raději :oDDD. Ale teď má zrovna období, kdy hodně pracovně lítá, takže pokud zrovna dovolí situace, pomáhám já jemu ve firmě :o). Tak nějak je to správné, že jo?

Zdeni, to je moc dobře, že vyšetření dopadla dobře. Já jsem taky ráda, když mám doktory z dosahu a není jich potřeba. Ovšem teď si jich s dětičkama užívám vrchovatě. Zrovna dneska odpoledne musím s Neli poslechnout průdušky a pak se staršíma dětičkama na alergologii, no to zase bude příjemně strávené odpoledne po čekárnách :o(.

Zdenda děkuje za přání. Ve čtvrtek jsem s ním byla na EEG, neurolog říkal, že když budou výsledky v pořádku, tak už pozorování (po té nehodě) ukončí. Zdenda byl moc hodný, celých 30 minut nesměl otočit hlavou, neplakal, seděl mi na klíně, prohlíželi jsme si knížky a udělal vše, co po něm sestřička chtěla, pak říkala, že ten graf vypadá v pořádku, ale neurolog to musí ještě v pátek potvrdit.
Milku jsem konečně nechala naočkovat proti spalničkám, už od ledna se to pořád odkládalo kvůli rýmy. Ta nekonečná rýma nakonec povolila po té, co jsem koupila Sanorin - analergin, doktorka ji napsala sirup Claritine a každý den ještě preventivně používám pro obě děti Vincentku ve spreji. Původně se mi moc nechtělo dávat za 25 ml Vincentky 64,- Kč, ale když jsem si přečetla, že pak můžu do té lahvičky Vincentku dolévat, tak jsem pro to hned běžela. Děti hrozně baví, když jim tu minerálku stříkam do úst :-).
Díky za názory k posteli, má klasické rozměry velké postele, vysoká je jen 1m a 6 cm, tak je tam navíc jen ta klouzačka, co se týče místa. Bydlíme v paneláku, i proto jsem se ptala na zkušenosti, aby pak sousedi co bydlí pod námi nesepisovali petici, až tam ti naši lumpíci začnou řádit :-). Ta zábrana se mi taky zdá nízká, asi by byl problém i kdyby malý v noci něco potřeboval. Ale na druhou stranu se mi to líbí, i malému, tak ještě rok počkám. To už budou oba starší a rozumnější a nebudu možná muset u té klouzačky pořád stát, aby si neublížili a spát by vlastně mohl i na matraci v domečku.

Jani, to jste měli s Julkou fajn, když se vztekala pravidelně :-))). U nás často ještě funguje, když malou pochválíme za to, jak hezky se vzteká a požádáme si o přídavek, to se pak vztekat přestane :-). Naše besídka taky byla hezká a dojemná, Zdenda věšinu písniček a básniček docela ovládal a když náhodou nějkou neuměl, tak jen stál a na konci se (jako první) hezky uklonil :-). U nás školku v přírodě zavrhli proto, že by to rodiče vyšlo moc draho, ale včera jeli na výlet do ZOO, tak byl Zdenda nadšený a líbilo se mu tam.

Janni, Martinka je moc hezká a Ty zase šikovná kutilka :-). Je fajn, že máš v rodině odborného poradce a že jste to s Verunkou tak rychle vyřešily. Když se mi malá narodila, tak za pár měsíců si malý začal kousat nehtíky a trvalo mi to asi rok, než jsem ho to odnaučila.

Labu, já si někdy připadám, jako by byli ti dva moji špunti jen jedno dítě. Koupou se, jedí, hrají si, zlobí, usínají - společně, mazlí se se mnou taky oba na jednou a když něco naučím Zdeňulu, tak to on zase ochotně naučí Milku, ona už teď vlastně umí všechno, to co on o rok později. Až bude Davídek větší, tak se se Siskou, taky možná takto sehrajou a pak to budeš mít jednodužší :-). Deset hodin denně navíc bych taky brala, ale né když se na něco těším a musím pár dnů počkat :-))).

Severko, ještě že ty hodné tatínky máme :-). Ten náš, abych měla pro něho víc času, tak si dokonce minulý týden vzal k hokeji žehlení, ale néééé, když hráli naši, to by nezvládl :-))).

Rain, přeji hodně sil a času, ať zvládneš vše, co jsis předsevzala.

Besmi, naše děti teď doma nejvíce baví pinkání s nafukovacím balónkem, to je hit, potom puzzle, veku samozřejmě pískoviště, klouzačky, teď momentálně ještě foukání do pampelišek a pampeliškové píšťalky.

Haňule, příští rok už Kubíka určitě do školky vezmou a možná ještě dříve, jestli se třeba nějaké dítko přestěhuje. Možná díky tomu, že jsi ho přihlašovala letos marně, budeš mít příští rok přednost.

Ahoj ve spolek, všechny vás moc zdravím!

Byli jsme minulý týden s Kubou na chatě, společně s babičkou a dědou a musím upřímně říct, že jsem si připadala jako v lázních...:-) Babička je tak hodná, že s Kubou ráno vstávala kolem půl sedmé, takže jsem si sobecky mohla poležet až skoro do 3/4 na osm (mohla jsem prý spát i déle, ale to už bych se styděla), nemusela jsem vařit, pomalu ani mýt nádobí....jen si užívat volný čas s Kubou, bylo to super! Teď, když to tu popisuji, myslím na vás, co máte více dětí, že byste si to asi rozhodně zasloužili více než já, ale i tak jsem si to báječně užila.

Dnes jsme ve školce dostali rozhodnutí, že Jakoubek do školky nebyl přijat. Takže můžu být spokojeně a v klidu na mateřské dál, až do příštího září. Ještě jsem si to v hlavě nesrovnala, jestli jsem ráda nebo ne. V okolí co mám kamarádky, a mají přibližně staré děti jako je Kubík, tak se v našem "velkoměstě" nedostal do školky nikdo! A to tu největší chtělo město zavřít!

Tak mě napadlo, neměla se Janusinka v těchto májových dnech někdy vdávat??? Jestli se nepletu, tak už se moc těším na fotečky a podrobnosti ze svatby :-)

Přeji vám všem hezké dny a hodné dětičky.

Ahoj!

Labu, jak to popisuješ, jak to u vás vypadá večer, je to skoro jako u nás :o) Když pak máme ještě o víkendech doma dvojčata, tak jsem ráda, že stíhám všem na všechno odpovědět, dohlédnout, aby byli všichni umytí, najedení, opusinkovaní, atd atd... Strašně moc potřebuju sama nějaké odreagování, takže po večerech ještě vytahuju tvoření, od kterého pak zase nejsem schopná se odtrhnout, dokud to nemám podle svých představ, takže chodím spát bůh ví kdy a potom jsem asi tak stejně nevyspalá jako třeba ty :o)))¨A tobě jsem vlastně asi ani neblahopřála k narození Davídka, tak to musím napravit! Tak ať jste všichni zdraví a drobotina ať vám dělá jen a jen radost! A co se týče počtu dětí, myslím, že sice počet tři děti je hraniční, ale na to, abys to všechno ještě byla schopná vnímat, že když už jich je pak víc, že už to je jedno :o))) Podívej se na Alíka, jak to všechno krásně stíhá a ještě dělá kde co navíc. Pak už jsou průběžně vychováváni a opečováváni staršími sourozenci, když je teda nemáš po roce... A o tom, že bych taky brala několik hodin denně navíc, o tom ani nemluvím :oP

Sev, jezdím do Prahy na kurzy k jedné holčině z Litoměřic, která jezdí i k vám k Majce. Na netu jsem narazila na jinou, která dělá různé kurzy, přemlouvala mě, že bych taky měla co dát, ale váhám, přece jen se to moc dobře nejde dohromady s malými dětmi, přece jen jsou ty moje ještě dost malé na to, aby byla maminka pořád někde pryč. Zatím jsem ve fázi vyjednávání, ale asi se do toho v tuhle dobu ještě nepustím, maximálně jednou za čas. To jsem zase naopak ráda, že je všechny nechám doma a vystřelím mezi lidi :o))))
Jo a tu školu - to je jen tříletá nástavba, farmaceutický asistent, je to dálkové, takže snad jednou měsíčně nějaké semináře a učení doma, uvidím po jednom semestru, jak mi to půjde, když ne, tak prostě pokračovat nebudu :o)))

A naše dětičky - štíři jsou oba :o) Naivně jsem si myslela, že je Péťa docela živý kluk a že holčičky bývají klidnější a hodnější :oD To jsem se teda sekla :oD Michalka se nedá, rozhodně potřebuje být v centru pozornosti, všechno musí zkusit, všude musí být první. Občas to tady máme jako v blázinci. Ale jindy se přitulí a mazlí, to se pak na ty scénky a ječení a vztekání kráááásně zapomene :o)