Re: Ahojky ve středu

Ahojky Helo,
tak koukám, že jsem se do toho nakonec zamotala a jelikož jsem se neustále snažila dál a dál vysvětlovat mnou nakousnuté, tak už tu jsem asi trochu za chytrou viď?:o))) Klidně mi to řekni, zřejmě jsem se rozjela díky tomu, že hned napoprvé si k nám přišla s prosbou o radu, takže teď asi při čtení tvých příspěvků podvědomě hledám, kde jen to můžeš dělat chybu, abych ti mohla poradit:o))) No to jsem nechtěla, sama kážu proti nevyžádaným radám a pak se tu takhle rozjedu:o)
Já mám doma podobného tvrdohlavku, takže taky bojujeme, i plácnutí od něj občas přijde, to nemluvím o rvačkách mezi sourozenci (buď ráda že tohle ještě neřešíš:o), i když naštěstí cizí děti mi nějak moc neplácá - jen když si někdo začne, tak to se nedá.
A teď k té radě - psala jsem tu sice o tom, že při žádání dětem moc nevysvětluju, ovšem to neznamená, že s nimi nijak nekomunikuju. Jak už jsem psala nekompromisní příkaz přichází až nakonec. Já tedy předpokládám, že tvůj popis je asi zkráceně popsaný (protože je mi jasný, že jsou i lidé, kteří dokáží psát stručně narozdíl ode mě že:o), ale připadá mi z něj, že ty s malým při tom, když po něm něco chceš vůbec jinak nekomunikuješ. Ale jak říkám, samozřejmě soudím jenom z popisu.
Zkus udělat z povinností zábavu. Třeba konkrétně s příchodem k snídani máme doma taky potíže, ono se nám po probuzení krásně mazlí v posteli, po vyvalení z pelechu si zase kluci začnou hnedle s něčím hrát, takže pak je donutit oblíknout a jít ke stolu je docela fuška:o) Takže kluky většinou navnadím na to, že si budou moct sami vybrat v mrazáku, co chtějí dobrého a že mi pomůžou snídani udělat, vše konáme samozřejmě s velikánským chválením. Když jsme o víkendu doma všichni, tak zase naopak dcerunka si ráda hraje na restauraci a připraví třeba jídelní lístek, takže já si jen sednu ke stolu, kluci nadšeně taky a dcerunka nás hezky obsluhuje. Takže radím děti něčím motivovat, nalákat malého na nějakou "hodně zodpovědnou" práci (což mu musíme samozřejmě neustále opakovat), aby se nakonec na ty své "povinnosti" těšil.
Jinak Kuba taky nerad smrká, ale naštěstí jsem ho to naučila dělat samotného. Ale zase, to samé, když nechce smrkat, nevysvětluju, ale povídám si s ním, já nevím, třeba jé podívej se jaká ti z nosu visí nudle, no je toto možný, no běž se na sebe podívat do zrcadla... nebo třeba u kapesníku s obrázkem říct - viď že se netrefíš nudlí do týhle kytičky....no já nevím, takhle nanečisto mě nic moc nenapadá:o) Ale zkrátka odvést pozornost od toho, že on si nechtěl ten nos nechat utřít.
A jinak co na hřišti - no my jsme taky pěkná smršť, když vtrhnem na hřiště, nevím jestli už jsem to tu psala, ale většinou poklidné hřiště změníme v něco šíleného:o))) Takže možná zase nevím jestli jsem v tomhle pravý rádce, ale třeba mě napadá - Dan bude asi moc chytrý kluk, asi bude mít rád, když na něj naložíš nějaký zodpovědný úkol - třeba aby při klouzání hlídal a dával pozor na to, aby někdo nepředbíhal, či někdo nikomu neubližoval. S tím, že ti to pak musí hned nahlásit no a každé hladce proběhlé sklouznutí komentovat, jak je šikovný, že se tam nic neděje a probíhá všechno v pohodě...no já nevím, asi plácám blbosti:o)
Samozřejmě ale nevím co všechno si zkoušela, jak říkám, nejsem u toho:o)
JInak mě se právě osvědčuje tenhle model příkazů (převzato z mnou jmenované knížky, ale celkem i osvědčené z praxe):
Žádejte (nerozkazujte)
Vyslechněte a rozvíjejte (nedržte kázání)
Odměna (ne trest)
Příkaz (nerozčilujte se, nevysvětlujte)
A pak by měla teprve přijít ta chvilka o samotě, kde si může vybít vztek a vzdor, pokud nechce něco za žádnou cenu udělat. A až se vyvzteká, tak po něm nechtít omluvu, nepřipomínat mu to že se vztekal a že to není hezké.
No je to jen teorie, ale když mám výbornou náladu a jde mi to s dětmi tak nějak samo, tak si uvědomuju, že vlastně takhle přibližně postupuju sama od sebe (ale stačí nám k tomu většinou jen první dva kroky) A bohužel si taky uvědomuju, že když jsem nervózní nebo mám náladu pod psa, tak už mi to nějak nejde a že tedy ke konfliktům asi bohužel dochází díky tomu. (pak používám čtyři kroky jako berličku a díky knížce už nepoužívám trest, ale právě motivaci nějakou odměnou - samozřejmě ve většině případech nehmotnou)
Tak snad se ti aspoň něco z mého popisu bude hodit, no teď jak to čtu, tak mi to přijdou takový samozřejmý věci, který už asi všichni znáte, takže se omlouvám, pokud vypadám jako paní chytrá:o)))


A všem Janám přeju všechno nejlepší k svátku!