Ahojky ve středu

Zdravím listopádka! :-)

Janičkám přeji vše nej, hodně životního elánu, spokojenosti a hlavně pohody a zdravíčka.

Tak jsme byli na Ruzyni. Bylo to fajn. Bála jsem se toho, jak zvládne Dan cestu autem, ale vše proběhlo v pohodě. On totiž neposedí ani chvilku a být v autě přivázán v sedačce je pro něj docela problém. Ale bavilo ho se dívat na semafory. Pořád dokola taťkovi diktoval, kdy má jet, kdy má se připravit, kdy má stát. Semafory ho fascinují. U nás na menším městě bohužel je nemá, tak je rád, když jedem někam, kde jsou. :-) Takže semafory byly možná ještě lepší zážitek než letadla.

Severko, taky někdy působíme jako rodina podobně šíleným dojmem:-)). Ale musím říct, že mě to snad i baví. :-))

Alíku, mohla bys mi tedy poradit, jak na našeho malého v této konkrétní situaci?:

Dnes ráno jsem po něm chtěla, aby se vysmrkal. Nechtěl a nepomohlo ani to, že jsem mu říkala, že by ho z rýmy bolelo ouško... Nakonec jsem mu přiložila kapesník a on mě plácl přes ruku. To dělá často, pokud něco nechce. Plácne mě, manžela nebo i babičku... Takže jsem mu řekla, že se to nedělá a dala jsem ho do postýlky. Řekla jsem mu, že až bude hodný, a bude chtít smrkat, že ať zavolá a šla jsem pryč. Po krátkém breku začal volat "Maminko, už budu hodný". Vzala jsem ho s postýlky. Vysmrkal se a řekla jsem mu, ať si obuje bačkůrky, že se jdeme nasnídat. On mi řekl, že snídat nebude a opět mě plácl. Tak zas šel zpátky do postýlky. Řekla jsem mu, že mě mrzí, že mě opět bouchl. Zas pláč v postýlce. Pak mě zas volal. Řekl mi promiˇn. Pak se vysmrkal, šli jsme snídat. Ale má alergickou rýmu a opět při snídani mě plácl, když jsem ho dávala smrkat. Rukou se ožene pokaždé, pokud mu něco není po vůli. Já to nechci přecházet. Štve mě to. Taky jsem zkoušela, že jsem mu plácla přes zadek za to, ale to na něj neplátí. Spíš se v něm zvedne síla agrese. Kamarád mi říkal, ať ho nechám klečet. Ale to nefunguje, protože se vzteká a vede to k další scéně. Takže mi poraď, jak ho mám tohle třeba odnaučit. On je prostě vzteklý a neovládá se. U nás doma agresi nevidí, spíš si myslím , že v porovnání s ostatními mamčami jsem nikdy naše dítě neplácala moc. Třeba, když byl malý, tak pokud na něco nebezpečného chtěl sáhnout, tak dostal přes ručičku jako takové to Tytyty, tam se nesmí sahat. Ale nikdy to u nás jinak neviděl. Tak fakt nevím. Plácá mi i děti na hřišti třeba ve frontě na skluzavku. Pokud chce, aby bylo po jeho, tak to je jeho prostředek k dosažení cíle. Ale nevím, jak ho to odnaučit. Zkoušela jsem vysvětlovat, že ho děti nebudou mít za to rády... (i jinak jsem mu to vysvětlovala), hrála jsem na city, že to plácnutí mě bolí (to pomáhá, pak mu to přijde líto, pofouká mi to, ale za chvíli mě plácne zas), zkoušela jsem mu dát na zadek, zavřela jsem ho do pokojíčku, ...No prostě mě už nenapadá, jak na něj. Tak budu ráda za rady.

Přeji všem hezký zbytek dne.