Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : březen 2004

Katy taky upřímnou soustrast. Drž se a jak už tu bylo napsáno, mámu máme jen jednu a tak tě úplně chápu i přes ty vztahy.

Vloni v listopadu mi umřel extchán a abych pravdu řekla bulela jsem taky týden. I když po rozvodu vztahy byly delší dobu nic moc tak vloni si Klárka přála oslavu svých narozenin společně s oběma babičkami a dědečky a dali jsme to dohromady, taky poslední roky když jsem jim vezla holky na vánoce tak jsem měla prostřeno a dárky pod stromečkem..... pak v létě se přišlo na rakovinu pozdě. A taky jsem řešila že to byl skvělej děda a holkám ho nikdo nenahradí.

Jak píše Michala, máma je máma a je jen jedna. Ty pocity prázdnoty tady budou a většinou se to až s postupem času začne lepšit.
Katy určitě si poplač, ten smutek musí ven... Děti to vycítí skrz tebe a určitě to vnitřně chápu.
Jak jsem ti nabízela, pokud budeš potřebovat pomoct, určitě se ozvi.. vím, že hlavně to vyklízení bude hodně těžké..


Když mi umřela teta, tak jsem probrečela cely víkend a měla jsem velký problém se o tom bavit, to mě vdycky znovu rozbrečelo. Strejda neuspořádal pohřeb, tak nevím jestli to bylo tím, ale pár let jsem měla pocit, že jsem se s ní pořádně nerozloučila, asi mi chyběla ta poslední "tečka". I když v duchu jsem se s ni setkávala a loučila mnohokrát... Věci jsme strejdovi pomáhaly třídit až po půl/třičtvrtě roce, no ještě teď tu brečím, když pořádně zavzpomínám..

Díky, holky. Omlouvám se, že to sem tahám. Ale je to dost těžké, a vlastně zároveň všechno takové hrozně divné. I když se ten konec dal čekat, člověk pořád nějak doufá, že to tak nedopadne. A teď je to takové divné. Myslela jsem, že mě to moc nevezme, neb jsme neměly úplně nejlepší vztah, a taky už mi umřela babička, loni děda, a hromada koček, tak to neni první úmrtí kolem. Ale už druhý den se třeba několikrát za den z ničeho nic rozbrečím.. Bohužel jak je ségra ve Skotsku, tak je na mě všechno zařídit, a řeknu vám, že vybírat mámě z jejího šatníku oblečení do rakve.. to bylo asi nejhorší. Nebo jak vše v jejím bytě vypadá, že si odskočila a za chvíli se vrátí.. Rozbrečí mě třeba už jenom, že její mobil je pořád zapnutý, ale ona už ho nevezme. Nebo, že když nám dávala před 17ti lety kotě, asi nikoho nenapadlo, že jí ta kočka přežije. Je to divné, jak je svět zařízen. A občas se mě zmocní na ní hrozný vztek, že se pořád léčila jen těmi homeopatiky a různou další alternativní medicínou, Reiki, a kdesi cosi, a k pořádným doktorům se dostala, až když už bylo pozdě. Byla tak hrozně zarytá, nechtěla si přiznat, že to nefunguje, ani když už měla jen 40 kilo. Až když se začala dusit, záchranka jí odvezla do nemocnice, ale na léčbu už bylo pozdě. A teď už je pryč. Děti dnes byly zlaté, Dominika uvařila večeři a Kiki sám od sebe ještě udělal palačinky. Moc to nechápou, jak mi je, ani nesmutní, neb mámu skoro neznaly, ale snaží se.

Katy ...drž se .... upřímnou soustrast .....

Katy, upřímnou soustrast ..... a drž se, holka !