Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : listopad 2005

Andrej,

tak jsem tam včera byla. Pocit z toho mám dobrej...Netušila jsem teda, že je to tolik "duchařský" - nebo jak to napsat:))) Já na tyhle věci mezi nebem a zemí docela věřím - teda můj postoj se asi spíš takovej, že bych strašně moc chtěla věřit, ale ještě mi nikdy nic nepomohlo nebo jsem nezažila nic, čím bych mohla věřit opravdu...
Nejdřív teda řekla, že odblokuje mě, aby mohla začít dělat Elis. Řekla jsem jí teda, s čím mám problémy (v mým případě to je (nebo byla - doufám, že do ze mě včera dostala:))) agorafobie a vůbec občasnej strach a panický ataky v různých situacích a taky můj problém s mým druhým klukem, se kterým jsem chodila už před nějakýma 10 rokama, ale zůstal ve mě pocit, že on byl ten pravej:))), i když jsem se za to vždycky po těch letech a s manželem a dětma "na krku" styděla). Pak zjistila, že v 9 letech a 5 měsících ke mě přišla duše, ze 7. generace mojí mamky. Že nebyla dost silná a sebejistá jít dál, tam kam patří, tak zůstala u mě a vysávala mě - proto ty negativný pocity, strachy a tak - přenesla to na mě. Posílila jí a poslala odpočinout tam, kam patří. Pak něco dělala i s tím druhým problémem, abych byla schopná přijmout sama sebe a neupínala se pořád na nějaký vztahy a lidi, abych byla samostatná jednotka:))) a byla šťastná, i kdybych zůstala sama...což jsem doteď neuměla...
Pak teda začala Eli - že tenhle pocit, že se nezačlení, všechno jde kolem ní a nikdo jí nemá dostatečně rád, získala 6. den po porodu - kdy já teda byla po revizi, běhalo tam spoustu dr. a ona neměla tu pozornost jako v bříšku. Tak jí taky posílila a že jí vyšlo ještě věk 3 r a 6 měsíců (to jsem jí teda řekla, že to ještě Eli nebylo) a prej, že to asi bude věk, kdy bude schopná do školky a snad už bude ok. Takže v dubnu to máme začít pomalu zkoušet a v květnu by to snad bylo ok. Pak se jakoby ptala Elišky, že maminku teď vytěsníme a ať ona odpoví, jestli v tom květnu půjde do školky ráda, že už budou na zahrádce a tak. No, tohle mi moc nešlo, stejně jsem pořád myslela za sebe a odpovídala za sebe, tohle už na mě bylo moc "duchařský" - jak jsem psala. Jak říkám, zatím z toho mám takový rozporuplný pocity - na jednu stranu jsem ráda, že jsem si o svejch problémech mohla s někým pokecat, ale jestli to vyřeší to jádro problému, to nevím... No, uvidíme, upínám se k tomu, protože i když jsem tam šla řešit prvotně Elis, tak nakonec doufám, že i já se zbavím těch mejch problémů, žiju s nima už fakt dlouho a jsem z toho minimálně unavená ( i když bych mohla bejt šťastná)

Andrej,

jenže já vidím, že ona na druhou stranu si tam zas hraje, je s dětma... Když jsou doma s Matesem, tak on je furt takovej protivnej, prostě se tu pořád prdelíme, Elis se naplno nemůžu věnovat:/

A ještě - když kinezioložka není dobrá, tak nejhorší výsledek může bejt jen to, že to prostě nezabere? Dělá to totiž naše učitelka ve školce a v rámci školky je to zdarma, takže si až tak nejsem jistá, jak velkej odborník je...

Minko, aspoň nemá problém, že jí někdo nějak bude utlačovat... My máme opačnej, Elis je šmudla, nechá si všechno líbit, do školky nechce a tak... V noci se zas začala budit, jak začala chodit do školky, děs běs. Nemám z toho dobrej pocit: (((

Ahoj holky!
mám nějaký pomalý net, tak nedočítám :(

Citlivost na smrad - Kukýs rovnou blinká, pravda, předtím ještě zamumlá - to hrozně smrdí. Dnes jsem si dala mňam sýr, jen trochu aromatický a slušně mě požádal, ať si sednu na druhý konec stolu: "maminko já tě miluju, ale sýr moc smrdí, sedni si prosím naproti mě a ne vedle, děkuju" Musela jsem se smát :)

Jinak už jsem si myslela, že budu smolař nad smolaře. Kukačka dostala angínu před mým odjezdem na hory ... tam jsem jí dostala já - ve vyladěné verzi se zvracením horečkami nad 40 a nepolkla jsem ani slinu - den před tím krásný sex a dostala jsem taky antibiotika, která snižují účinnost prášků a ... samozřejmě menzes, který začíná na hodinu přesně se mi o dva dny posunul ... No už je to OK, ale fakt dva dlouhé dny.

Sice jsem říkala, že bych si třetí dítě moc přála, ale manžel opravdu, ale OPRAVDU ne a představa, že mé dítě bude počato uprostřed čtyřicítek a atb mě vážně děsila.

Ahoj,

tak Danča dnes spí poprvé ve své velké posteli. No a ještě neusla, my snad budem muset složit zas tu malou postýlku. Taky vám děti tu první noc ve velké nemohly usnout?

Marti, co máte jako zábranu na posteli? Stačí ten žebřík? Máme to taky zatím dole.