Diskuze : Hlavní : Dárkyně vajíčka

Ahoj Mamino, tak se stimulací vaječníků nemám vlastní zkušenosti (bohužel), ale od ostatních holčinek vím asi toto: při stimulaci si neschopenky neberou, některé jsou doma od odběru vajíček ( někdo se cítí hůř, nedejbože když mají hyperstimulační syndrom - prevence je hoooodně pít), další holčinky jsou pak doma až od ET (embryo transfer), a některé i po transferu chodí do práce.
Takže myslím, že samotná stimulace je většinou úplně v pohodě, zlom je pak odběr vajíček, ale u každého je to jinak. Záleží na tobě :-)
Jestli chceš vědět víc, zkus se občas mrknout na diskuzi na Rodince: umělé oplodnění, IUI, IVF
¨
A s těmy 3 hrazenými cykly je to pravda. Je proto lepší, když už máš vlastní děti, protože kdyby náhodou nastal později nějaký problém a tys nemohla otěhotnět, měla bys ty 3. hrazené cykly vyplácané.

Ahoj Jani, ach jo, napsala jsem takový vyčerpávající příspěvek, a ono mi to nějak zmizlo...
Tak jen v krátkosti.
Já už se stráááášně moc těším na nový rok, až konečně snad budu díky takovým holčinkám jako jsi ty těhotná, myslím na to čím dál víc. Nemůžu se dočkat, doteď to bylo jen takové nedosažitelné přání a je to strašné pořád doufat, těšit se a vidět, že se vůbec nic neděje a nakonec zjistit, že to ani nepůjde.
Ale teď je to reálné a já se začínám znovu tak moc těšit, že už jsem jak malé dítě, které se těší na Vánoce a počítá hodiny.
Já blázen jsem si koupila i dvě těhotenské halenky, protože byly tak... jak to říct, prostě mi dávají jistotu, že budu opravdu jednou, možná za pár týdnů, těhotná. Navíc byly samozřejmě strašně hezké. A každý hnusný pondělí, kdy se mi nechce vstávat do té tmy, si říkám, že jsem zase aspoň o týden blíž miminku.
A co ty, jak to dopadlo s tou krví? Asi nijak, že? To mě teda pěkně naštvalo, takový přístup. Doufám, že tě to moc neodradilo, co? třeba zrovna ty by si byla mojí dárkyní... (ha, teď už to začíná být nelegální rozhovor, anonymita je daná zákonem, že jo? "-))))))
Tak napiš, až ti dají děťátka trošku vydechnout, ju?

Janičko, jsi strašně moc hodná. Jen díky takovému rozhodnutí, které jsi udělala ty, mám já možnost zažít ten krásný pocit, mít své dítě, nosit ho 9 měsíců v bříšku a sama porodit. To se nedá srovnat s adopcí. Navíc takto může být děťátko "aspoň" manželovo. Byla jsem strašně moc nešťastná, když mi dr. řekl, že můj vaječník nepracuje. Myslela jsem , že je to pro mě konec světa. Ale za pár dnů, kdy jsem se dostala z nejhoršího, taky díky manželovi, jsem začala nad darovaným oocytem uvažovat a najednou jsem byla zase šťastná. To se nedá popsat, začala jsem se strašně moc těšit, až konečně půjdu na ET (transfer embryjka).

Ale teď k té Tvojí zkušenosti v Unice. To mě úplně rozhořčilo. Tak takhle zacházejí s mými zachráňkyněmi???
To snad ne? Jak je možné, že nemají smlouvu s pojišťovnou. Je to nějaká zvláštní pojišťovna? Ach jo, to se Ti ani nedivím, že Tě to odradilo. To Tě muselo stát velko odvahu, zajít tam, nechat si vzít krev, když s tím máš problémy, a oni Tě takto odbydou? A o Tvém volném čase ani nemluvím...
To je šílené, aby sis změnila pojišťovnu, mezitím 2 měsíce doma čekat a myslet na to, jestli si udělala správně a tak...A nakonec zjistit, že je to nanic??? A neříkali Ti, jak drahé je to vyšetření krve? I kdyby to stálo 50Kč nebo 500, tak by Ti měli vyjít vstříc a udělat to na jejich náklady.
Ach jo, a já doma tak čekám na telefon od dr., že mám dárkyni a můžu už se konečně těšit... Dr. mi to slíbil tak po novém roce.
Jani, ať to už dopadne tak nebo tak, moc Ti za všechny holčinky, které nemůžou mít děti, děkujuuuu.

Ivko, to toho máš opravdu hodně za sebou. Já jsem teda žádné ani banální IUI nepodstoupila, takže to obrovské zklamání po neúspěchu jsem naštěstí nezažila. To si ani nedokážu představit. Jen ten den, když mi to dr. oznámil, jsem byla úplně mrtvá... Poprvé jsem před manželem takhle brečela, nechtěla jsem , aby se mě dotýkal, připadala jsem si jako zrůda a myslela jsem, že pro mě ten den všechno zkončilo. Takhle nanic, jak mi bylo pár hodin po "rozsudku" mi nikdy nebylo a doufám, že už nikdy nebude. Nechtělo se mi snad ani dýchat... Děsný to bylo. Ale přešlo to, naštěstí. Teď už mám teda jen taková různá období, kdy jsem docela v pohodě, a pak zase naopak.

No jo, u nás se taky rodí jako na běžícím pásu. I když teď tak přemýšlím, moje sestřenice, se kterou se moc nebavím, je dlouho vdaná a nic. Kdysi prý prohlásila, že teď mají velké výdaje - koupili auto a já nevím co, že na dítě momentálně nemají prašule :-((( Ale to mě tehdy docela popudilo, protože peněz mají jako šlupek (manžel je voják a pilot), nový byt mají zadarmo, pořád jezdí na dovolené... Ufff, to jsem se zas rozčílila. Že by taky nějaký problém?
Já jsem si myslela, že jsem se s tím darovaným oocytem už smířila, jenže nějak zas poslední dobou měknu a brečím tajně i při úplných banálnostech. Stačí když jsem se včera podívala na manžela,jak si tam tak ležel a díval na TV, jak mu to slušelo a já si říkala, že by už měl dávno svoje dítě a že si vzal mě a jestli toho nelituje a takový šílenosti mě napadali... Ach jo, hrůza. Rozbrečela mě i reklama ( o tom, jak tam oznamuje, že je těhotná - to je tutovka, ale že i na krém na obličej? to už je co říct - mluví tam cosi o ochabování pleti po přechodu - což je vlastně můj případ... ve 25 letech :-(
A ještě se na to díval i manžel, tak nevím, jestli ho napadají stejné myšlenky jako mě.... ALe snad ne, prý to chlapi tak neřeší jako my ženy? doufám
Tak jsem se rozepsala, aspoň jsem to ze sebe trochu dostala, protože mám zas nějaké blbé období.

IVKO, to se máš, že máš už svoje jedno dítko :-)