Diskuze : Dle regionu : Povídání maminek z Brna a okolí

I pionýrský jsou teda drsný .
My děláme pionýrský tábory a jsou stejný jak skautský, jsme taky drsoni

Jasně, to je o povaze dítěte. Já byla zakřiklá a domácí mamánkovitý typ. Dnes bych řekla, že jsem jasný extrovert, ale jako dítě jsem si tak nějak vystačila sama a s pár důvěrnými kamarády.

Já mám naštěstí fungující mamku a tchýni, mamka je v důchodu a mají chatu, takže nebude problém mít děcka na prázdniny někde upíchnutý, kdyby byly co se táboru týče po mně. Opravdu vím, jaké jsem z toho měla sama trauma, a tohle bych svým dětem nechtěla udělat. Ale třeba je to bude bavit, to by bylo ideální.

Perdito, jen pro představu: v čem je ten skautský tábor tak drsný? Musí si tam asi sami vařit, sami vše dělat, ne? Sami sekat dřevo a tak?

Jinak jasně máte pravdu, že lepší tábor navazující na nějaký kroužek.

Já hlídávám o prázdninách občas neteř, tak si to se švagrovou prohodíme, takže se zapojí teta, dvě babičky, takže s prázdninama snad nebude problém.

Zatím je na tohle teda čas, jsem doma ještě dva roky.

Tábory... příměstský je na osm hodin denně, to bych jako žádnou tvr´dárnu neviděla.

Skautský je na tři týdny a je tvrdý ve všech směrech. Vlastně tvrdší tábor pro malé děti nenajdeš. Nikdo by dítě do něčeho takového samotné nenutil, kdyby nechtělo. Taky bych tam určitě dítě neposlala, kdyby nechodilo rok do skautu, neznalo dobře svou šestku a šestníka a na tábor by měl jet nějaký kamarád, případně šestník nebo podšestník, kterému děcko věří, ale jak říkám, tohle dítěti nenaplánuješ a nerozkážeš, tohle musí samo chtít.

Já se přiznávám, že jsem tábory vyloženě nesnášela, děsně se mi stýskalo a nedokázala jsem to překonat. jsem jedináček a byla jsem na rodiče hodně fixovaná, rozhodně mne ale třeba nerozmazlovali, to spíš naopak, chtěli, abych se otrkala,(byla jsem brýlaté zakřiknuté dítě, které se v neznámém prostředí blbě aklimatizovalo), tak mne na ty tábory nutili, ať se otrkám. Už v květnu jsem se netěšila na prázdniny, že budu muset na tábor. A tam jsem málem stříhala metr a tajně řvala na záchodě. Jezdila jsem pokaždé na jiný tábor, kde jsem nikoho neznala a nebyla jsem ten easy typ. Zvláštní, protože dnes jsem docela společenská. To jen moje vzpomínky. Dnes už to vidím z pozice rodiče z jiného úhlu, že ti rodiče občas nemají jinou možnost, než dítě upíchnout na tábor, když prázdniny mají dva měsíce...

ad Samuel - on je flegmatik-melancholik, hodný, leč uťáplý, neprůbojný. Bojové sporty ho ale lákají, a já to vítám s povděkem, protože si myslím, že přece jenom mezi klukama aspoň o nějaké procento stoupne v ceně, bude-li mít aspoň nějaký sval, kondičku, schopnost bránit se. Zatím je kost a kůže a asi vždy bude, má to v genech.

Jak říká Klára.