Diskuze : Hlavní : Oslavy

Valkýro to je zvláštní, dítko mělo na pozvánkách "zvu tě jméno na svoji oslavu narozenin" a nikoho nenapadlo, že by se to mělo vztahovat i na rodiče.

Simeono, taky bych doma větší oslavu dětí asi nechtěla, sice máme zahradu, ale zase syn má narozky na začátku jara, kdy je ještě dost zima a stejně by tam ani nevydržely...naštěstí já měla tohle vyřešené, syn odmalička žádnou oslavu pro kamarády dělat nechtěl, slavili jsme to jen doma v úzkém rodinném kruhu, nebo si pozval jednoho oblíbeného kamaráda...jediné, kdy si přál oslavu pro kamarády, byly 10.narozeniny...to si pozval celou svojí třídu - i se sourozencem spolužáka jich ale bylo dohromady jen 9 a měl to právě v tom klubu deskových her, bylo to super, doteď na to vzpomínají jak děti, tak i rodiče...

Ja bych nic takového nepořádala. Naštěstí moje děti to ani nenapadlo. Narozeniny jsme slavili tak, že jsme pozvali babičky a dědečky, jedna babička upekla dort, děti dostaly dárky, zabavily se s nimi, dospělí jsme si popovídali a po dvou hodinách jsme to rozpustili. Já oslavy nesnáším. Nejhorší to bylo v poslední práci, kde se tomu nedalo vyhnout, jedna paní vedla přehled, kdo má kdy narozeniny, vybírala peníze, kupovala dárek a kytku, oslavenec musel pohostit cca 30 lidí a kulaté narozeniny se slavily i s obědem. Nevadilo mi dát za to ty peníze, ale organizační stránka věci byla nad mě síly. Naštěstí se to dalo udělat většinou tak, že se domluvili všichni, kdo měli narozeniny v daném měsíci a zorganizovali to dohromady. I tak to byla fuška a potom ta hrůza sedět tam nekolik hodin a plkat, strašné. A když to byla tvoje oslava, nedalo se odejít dřív, člověk tam musel čekat, až odejdou i ti skalní slavici, protože musel po oslavě všecko uklidit. Ale zase někteří kreativní vymysleli zábavu s kostýmy a nacvičili scénky, což bylo vtipné a čas rychleji uplynul.
Padesatiny jsem slavila s kamarádkami a nejoblíbenějšími kolegynemi v restauraci, šedesátiny se naštěstí svezly s covidem, tak nic. Jo a ještě jsem slavila moje osmnactiny u nás doma s asi šesti kamarádkami, naštěstí jsem nepožadovala, aby nám naši dělali program a taky jsme si jen tiše povídaly s jednou skleničkou vína na osobu. Moje děti nechtěly ani to. Dikybohu.

Tak to jsi dobrá. Rodiče jsem nebrala ani u školkovejch dětí.

Já ti rozumím, a to mám o jedno dítě míň a i tu zahradu vlastním. Aktuálně mě to čeká zorganizovat a dost s tím prokrastinuju. Chápu, že je to pro děti highlight hned po Vánocích a nechci jim to zkazit, ale asi se budu muset seknout, aby něco bylo. Mn hlavně vyčerpává to domlouvání s ostatními rodiči, ne všuchni patří mezi naše dospělé kamarády, tedy osoby blízké. Nic proti nim nemám, ale jsou to lidé nejrůznějšího naturelu a obvykle u nás zůstají na několikahodinovou návštěvu.