Diskuze : Zdraví : Pes equinovarus

Zdravím Hanko. Od narození jsem navštěvovala pana dr.Slavíka,v té době vynikající ortoped v Plzni, který mě i operoval. Mé tenkrát vystrašené mamince vysvětlil způsob léčby.Zajímala jsem se o léčbu dnešních dětiček, opravdu se neliší. Bylo to o naprosté trpělivosti jen a jen mých rodičů. Jak mi mamka vypráví,sádrování předcházelo neustále cvičení na uvolnění svalstva a bandáže. V půl roce sádry,do pěti let cvičení a denně na spaní dlahy-ty opravdu pravidelně. Bolest jen při cvičení, sádrách a po operaci, kdy jsem se učila znovu chodit.
Boty pevné, kotníkové, vč.ortop. vložek. Operace jen jedna, pak ročně do 18 let kontroly. V lázních jsem nikdy nebyla,ve školce jsem šlapala stromeček, na tělocvik omezení-kladina a dlouhé pochody-píchání v kotnících. V průběhu růstu se nic nezměnilo, klenbu nohy mám dodnes zborcenou, chodím pata-palec, a pata je široká,vystouplá. Šlachy jsou dodnes zkrácené, nejde chodit na vysolém podpadku. Jinak se v obuvi neomezuji, ve sportovních botách stále nosím ortopedické vložky, nejlepší kotníková pevná obuv.
Jak se zmiňovala jedna maminka - lýtko je tenké, vada dodnes viditelná. Lékaře jsem po plnoletosti navštívila naposledy před 12 lety a to na doporučení. Jednalo se o úpravu vyklenuté paty-osekání kostí. Vše by bylo moc bolestivé a dlouhodobá léčba. Protože jsou nohy zcela ploché, dnes skolióza páteře, někde se to odrazit musí.
Vadu vnímám jako součást mého života, ne jako postižení, naučila jsem se sama lyžovat, zvládla jsem i 3týdenní vysokohorskou turistiku. O co jsem v životě přišla? Ve 13 letech jsem dostala sníženou pracovní schopnost a zamítli mi studium na zdravotní škole (tam by jste ty tohy musela moc zatěžovat).
Nohy opravdu nešetřím, naopak cítím, že stojím opravdu na dobrých základech - vydržím o moc více i po té psychické stránce. Přeji pěkný den

Zdravím Hanko. Od narození jsem navštěvovala pana dr.Slavíka,v té době vynikající ortoped v Plzni, který mě i operoval. Mé tenkrát vystrašené mamince vysvětlil způsob léčby.Zajímala jsem se o léčbu dnešních dětiček, opravdu se neliší. Bylo to o naprosté trpělivosti jen a jen mých rodičů. Jak mi mamka vypráví,sádrování předcházelo neustále cvičení na uvolnění svalstva a bandáže. V půl roce sádry,do pěti let cvičení a denně na spaní dlahy-ty opravdu pravidelně. Bolest jen při cvičení, sádrách a po operaci, kdy jsem se učila znovu chodit.
Boty pevné, kotníkové, vč.ortop. vložek. Operace jen jedna, pak ročně do 18 let kontroly. V lázních jsem nikdy nebyla,ve školce jsem šlapala stromeček, na tělocvik omezení-kladina a dlouhé pochody-píchání v kotnících. V průběhu růstu se nic nezměnilo, klenbu nohy mám dodnes zborcenou, chodím pata-palec, a pata je široká,vystouplá. Šlachy jsou dodnes zkrácené, nejde chodit na vysolém podpadku. Jinak se v obuvi neomezuji, ve sportovních botách stále nosím ortopedické vložky, nejlepší kotníková pevná obuv.
Jak se zmiňovala jedna maminka - lýtko je tenké, vada dodnes viditelná. Lékaře jsem po plnoletosti navštívila naposledy před 12 lety a to na doporučení. Jednalo se o úpravu vyklenuté paty-osekání kostí. Vše by bylo moc bolestivé a dlouhodobá léčba. Protože jsou nohy zcela ploché, dnes skolióza páteře, někde se to odrazit musí.
Vadu vnímám jako součást mého života, ne jako postižení, naučila jsem se sama lyžovat, zvládla jsem i 3týdenní vysokohorskou turistiku. O co jsem v životě přišla? Ve 13 letech jsem dostala sníženou pracovní schopnost a zamítli mi studium na zdravotní škole (tam by jste ty tohy musela moc zatěžovat).
Nohy opravdu nešetřím, naopak cítím, že stojím opravdu na dobrých základech - vydržím o moc více i po té psychické stránce. Přeji pěkný den

Ahoj Hani, jsem rada ze se tady ozval nekdo kdo si prosel PEC na vlastni kuzi...kdyz jsi byla dite, mela jsi nejake bolesti nohou? Napr. pri zmene pocasi, telocviku ve skole atd. poslali te tehdy do lazni? Urcite se to pred lety lecilo jinak nez ted, kdy u tebe zacali tehdy s lecbou? Take hned po narozeni, a jak to vlastne tehdy probihal? Pises ze delas uplne vse , coz je super, a je to pro nas pro vsechny co mame ditka s Pec takove uklidneni ze vse bude OK. A nyni muzes nosit uplne normalni boty, nebo porad kupujes specialni? V prubehu rustu nohy, zhorsilo se ti to? Byla tam nejaka recidiva v takovem rozsahu ze museli delat dalsi operaci, ci sadrovat? Moc diky za odpoved.

Zdravím všechny,
od narození syna s PEC čtu občas tuto diskuzi a jsem za ní moc ráda! - Díky!
Synovi je nyní 10 měsíců, má oboustr. PEC, léčen Ponset. metodou na Bulovce (sádrování, operace achillovek, nyní dlahy). Pediatrička nás odeslala také na rehabky - cvičil Vojtovku. Nyní nožičky vypadají dle slov dr. velmi pěkně. Protahujeme denně 20minut achillovoky. Já si ale samozřejmě kladu otázku, co ještě můžeme udělat, aby měl nožičky co nejvíc funkční, aby se nevracely do špatné polohy... Dělali jste něco nadstandardního, co vám lékaři sami neřekli?
A ještě jeden dotaz: chodí tyto děti úplně normálně? Kromě toho, že je úzké lýtko a noha malá?
Díky moc za odpověď.

Zdravím všechny maminky. Je mi 42 let a narodila jsem se s oboustraným PEC. Od narození bandáže nožiček-ohledně uvolnění svalů, poté sádrování, na noc pravidelné nošení-botiček na železné tyči (dlahy). V pěti letech operace, po té měsíc sádry a o dvou dřevěných tyčkách jsem se učila znovu chodit. Díky vytrvalé péči mých rodičů a skvělému panu dr.Slavíkovi, chodím i sportuji. Jen jsem musela vynechat ty krásné střevíčky a krátké sukně. Ten čas, kdy jsem si myslela, že si mě kvůli špatným nožkám nikdo nevezme, je dávno pryč. Jsem 23 let šťastně vdaná, mám zdravého syna.
No a to trápeníčko než jsem vše rozběhala, mě naopak v životě jen posílilo. Jen ta pupeční šňůra od rodičů se nepřestřihne. Nikdy nezapomenu, jak moc mi pomohli.