Všechny naše deníky

Andulčiny oslavy pátých narozenin jsou opravdu velkolepé :-). O víkendu si užila dárečků ve Skalici - jeli jen s Petrem, protože Adél pořád pokašlávala a rýmovala, tak jsme zůstaly doma. Navíc jsem potřebovala udělat dort a připravit nás na oslavu s dětmi ze školky.

Andulína si tentokrát vybrala dort ve stylu Hello, Kitty a skoro mě to bavilo víc než tradiční panenky :-). V pondělí odpoledne přišlo 7 kamarádů a mejdan mohl začít. Děti, no.. vlastně nejen děti, se úžasně vyblbly, dožadovaly se otvírání dalších a dalších lahví šampáňa, k tomu stylově pojídaly jahody a zakusovaly tyčinky. Jednohubek jsem klidně mohla udělat desetinu :-). Taky vytáhly všechny naše kostýmy a různě se převlékaly a hrály si na všechno možné. Jak jsem pustila muziku, rovnou šly tancovat, prostě nádherný a bezprostřední věk.

Tomášek přišel s tím, že je oblečený do svatebního, Aňule totiž naplánovala, že se rovnou na oslavě vezmou. Nakonec k tomu nějak nedošlo, protože Toma začala prý bolet hlava z toho rachotu :-). A rachot tu byl pořádný! Dokonce jsme ani neslyšeli, že na nás někdo zvoní :-).

Když si děti chvíli pohrály, došlo na dort. Měly mít všechny pěkně zavřené oči a počkat, až Skaly přinese dort se zapálenými svíčkami a prskající fontánkou. Nadšení bylo veliké, což mě hodně potěšilo. Po dortu dostala Andulka spoustu dárečků a ve finále měla asi největší radost z obyčejného školního sešitu od Adélky P., že prý si ho nechá do školy a nosila ho jako svátost :-D. Takže se cení hlavně nápad, investice byla 4,- Kč. :-)

V šest si pro děti došly maminky - naštěstí se dozvonily, protože zrovna nám Tomášek s Aničkou Ch. předváděli kouzelnické představení a když všichni odešli, bylo to najednou ticho :-). Ještě jsme šli tedy na chvíli jezdit na kolo a večer mi Andulka říkala, že to byla moc hezká oslava.

Já jsem taky "oslavovala", respektive v pátek jsme měly sraz třídy po 20 letech od maturity. Bylo to moc fajn setkání a s holkama jsme zkonstatovaly, že vypadáme čím dál líp :-). Dorazila jen profesorka na techniku administrativy a ocenily jsme to o to víc, protože druhý den vdávala dceru. Třídní, bohužel, nedorazila. Poplkaly jsme, žasly nad tím, jak některé spolužačky mají dospělé děti a o půlnoci už jsem spořádaně seděla v autobuse směrem domů :-D.

Fotky z oslavy http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_20_Oslava_Andulcinych_narozenin/

To nám to krásně vyšlo - 50. článek na oslavu 5. narozenin. Asi tři týdny před narozeninami začala Andulka jezdit na kole bez koleček. Hrozně to jí to chytlo, takže musím tahat kolo, i když jdu pro ní do školky :-). Ale jsem ráda a už se těšíme na nějaký společný výlet.

Byly jsme na pětileté prohlídce, měří 106 cm, váží 18 kg. Tlak 80/50, přečetla všechny obrázky a má zaškrtnuto, že je zralá pro školu. Dostala pigárko - tetanovku. Bylo to do zadečku a asi to bolelo, protože chvíli plakala a na náplast jsme jí nesměli ani šáhnout. Máme také zajít na kontrolu šelestu srdíčka.

Adélka celou prohlídku pečlivě sledovala a když paní doktorka skončila, začala se svlékat se slovy: Tedkon já! a taky chtěla injekci :-D.

Každopádně musím napsat, že Andulka je naprosto báječná holčička. Je hodně rozumná - no.. někdy rozumprd až na půdu :-) - umí si poradit v různých situacích. S Adélkou mají moc pěkný vztah. Hodně se zajímá o všechno, co se kolem ní děje, má klasicky tisíc a jednu otázku a spoustu věcí si pamatuje, takže já jen zírám, když na mě vytáhne nějakou informaci.Opravdu se ve světě neztratí :-)

Na neděli jsme si naplánovali výlet do skanzenu v Kouřimi. http://www.kourim.info/muzeum-lidovych-staveb.php V podstatě se tam taky chystáme už zatraceně dlouho a teď tam byl i program. Do toho nádherné počasí, prostě ideální výlet. Podle zaplněnosti parkoviště a přilehlého okolí jsme předpokládali hlavu na hlavě. Ve finále to nebylo tak strašné. Hned po příjezdu si Áčka vyposlechla pohádku o Třech přadlenách a pak jsme se postupně podívali jak se dřív žilo. U kováře si naše parádnice vybraly keltské prstýnky, zkusily si stloukat máslo, Andulka konečně pochopila, jak se pracovalo s kolovrátkem a jak vypadalo vřetýnko, o které se píchla Růženka v jedné z variant této pohádky. Obdivovali jsme zdobení perníčků i kraslic, Andulína se projela na koni a stihli jsme i pohádku o čertech. Ochutnali jsme jablečný mošt a staročeskou specialitu Čertíka - klobáska v placce bohatě pomatlaná česnekem a tudíž i velmi pikantní :-).

Bonbónkem bylo zakoupení řehtaček a samozřejmě perníčků.

Z Kouřimi jsme se přesunuli do Kutné Hory. Andulína zásadně, z jakéhosi podivného důvodu, zpívá: Já jsem z Chutné hory, z Chutné hory, kouzelníkův syn.. :-) Nejeli jsme ani kouzlit ani koudelničit, ale cílem byla bobová dráha http://www.bobovadrahakutnahora.cz/. Původně jsme měli do KH jet na pouť, ale pak si Skaly vzpomněl, že jsem kdysi vygooglila tuto bobovku a Andulka navíc od babičky dostala prašule na tuhle atrakci, i když původně bylo zamýšleno na tu pražskou. Každopádně musím říct, že kam se hrabe pražská! Ta kutnohorská je teda fakt bombička a je složená ze dvou částí - první je jakási rekreační a druhá adrenalinová, takže se jede vlastně dvakrát.

Já jezdila s Andulkou, Petr s Adélkou. Obě holčičky řičely nadšením a dožadovaly se dalších jízd. Můj zadek kapánek protestoval, nějak to není koncipované na české ženy či co.. Tím, jak jsem měla Andulínu mezi nohama, naklepala jsem si kejtičky jak řízky o Vánocích. Ale stejně to stálo za to! :-). Takže momentálně nejčastější otázka, kterou dostáváme je, kdy zas pojedeme do Chutné hory na bobovku..

Hned vedle bobovky je i dráha pro buggyny, ale je to tak od sedmi let.. To si Andulka bude ještě muset chvilku počkat. Dost těžce to nesla, ale holt život je svině.. :-). Ještě na té bobovce se mě ptala, jestli, až jí bude 16, bude smět jezdit sama. Tak jsem jí potěšila, že sama bude smět jezdit už od 12. :-)

Když nevyšly buggyny, vyblbly se aspoň na přilehlém hřišti.

Po cestě domů jsme si vyslechli ještě pár neuvěřitelných rozhovorů dvou a pětileté slečny, mimo jiné monolog Adélky:

Aňo, ukidni se! Ukidni se! Jasný?!

A při cestě do KH, kdy jsem už z dálky viděla bobovku, Andulína úlevně prohodila - Díky Bohu, že máme tu Dží pí pesku! - tak to jsem pak ještě nutně musela doplnit, že GPS je sice fajn, ale musí k tomu být i geniální maminka, která ví, co tam naloudovat :-D.

Po návratu domů byly sice holčičky stále plné nejen zážitků, ale i energie, takže jsme ještě popadli kolo a motorku a zas se jeli projet k Chýši :-). Ve finále jsme tam zanechaly živitele samotného a zahlušit jsem je šla sama.

Na pondělí jsme neplánovali žádný mimopražský výlet, přece jen nás odstrašovalo dopravní zpravodajství. Andulka měla už dlouho slíbeno, že jí někdy vezmeme na Žižkovskou věž, abysme se podívali na miminka http://www.tower.cz/. Domluvili jsme se i s mamkou, aby se vyvětrala a sešli se na Jiřáku. Andulína velmi brzy odhadla, kam pojedeme na výlet. Vždycky jí to necháváme jako překvápko, ale ona je prostě chytrá jak opice a okamžitě si umí dát jedna a jedna dohromady :-).

Adélka nám v tramvaji na chvíli vytuhla, takže jí pak Petr nesl i po ulici a to už jí i vzbudilo :-). Celou dobu jsme pozorovali vrtulník, který lítal stále dokola a chvílema jakoby stál na místě. Ve finále jsme zjistili, že to byl policejní vrtulník, který monitoroval fanoušky Sparty a Slávie. My jsme si vyjeli výtahem do 93 m výšky věže a kochali se výhledem na Prahu. Andulína chtěla koukat i dalekohledem, ale přece jen přes ta skla nic moc.

Ze Žižkova jsme došli k ségře "do kanceláře", jak říkala Andulína :-). Je to pizzerie hned vedle KFC Na poříčí a je to naprostá oáza klidu těsně u magistrály. Mají i zahrádku, takže pohodička. Holčičky měly slíbené poháry, které samozřejmě nesnědly, my si dali lambrusco a nějakou tu dobrůtku. Poseděli jsme, pokecali a pak už jsme ségře jen zamávali a mamka šla na jednu zastávku a my na druhou a jeli domů..

Tím skončily Velikonoce 2009, překvapivě velmi pěkné, ačkoliv netradičně strávené doma.

Fotky z výletu do Kouřimi a do KH http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_12_Vylet_Kourim%2CKutna_Hora/

Fotky z výletu na Žižkovskou věž http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_13_Vylet_na_Zizkovskou_vez/

Příští týden mám sraz třídy, i proto jsem přesunula Andulčinu oslavu narozenin na Bílou sobotu. Původně jsme to měli slavit pěkně venku, konečně poprvé i grilovat, navíc předpověď počasí byla stále úchvatná. Ale bacil skolil tentokrát i dědu. Ještěže jsem Skalyho poprosila, aby tam zavolal, jak na tom jsou. Tím bylo dáno, že zůstáváme na Velikonoce doma. Ani nevím po jak šílené době :-).

Ve školce navíc onemocněly učitelky, takže jsme byli požádáni, aby kdo může, vyzvedával děti minimálně po o. Ve finále jsem si Andulínu nechala doma ve čtvrtek i v pátek, bylo to pro mě jednodušší. Objely jsme Euronu, Ikeu a chodily trénovat kolo a motorku.

V pátek v noci jsem udělala dort a v sobotu byla jedna z prvních oslav - s babičkama a přijela i Lenka s Andrejkou. Andulce se dort moc líbil a i Adél z něj byla celá zkoprnělá :-). Zvlášť, když jsme, kromě svíček, zapálili i fontánku. Andulka zas dostala hafo krásných dárečků. Pak jsme šli všechny vyprovodit (Andulína samozřejmě na kole) a zasekli se u Chýše, kde mohla na takovém plácku Andulka jezdit na kole a Adél na motorce a my jsme si mohli dát pivko. Ve finále jsme domů dorazili později než Lenka s Andrejkou do Kostelce :-). U Chýše jsme se potkali i s Natálkou, takže jí Aňa pozvala na večerní vypouštění lampionu přání.

Vypouštět jsme šli cca ve 20:30, když už se konečně trochu setmělo. Zašli jsme zazvonit na Natálku a její rodiče a přesunulí se na loučku. Klasicky začalo šíleně foukat a klasicky mi málem hořel i manžel. Ale nakonec se to zadařilo a lampion směle odplul vstříc nebesům :-).

Fotky z oslavy http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_11_Oslava_Andulky_v_Praze/

Od paní doktorky jsme měly nařízený klidový režim, tzn. nechodit do školky. A samozřejmě se začalo dělat nádherně, takže postupně jsme přidávaly na procházkách až jsme v pátek, místo do Skalice, páč babičku skolil bacil, jely do ZOO. Jela s námi i Míša s Emádou a Jáchymkem a Andrea se Štěpánkem, kteří dorazili později.

V ZOO jsme strávili opravdu nádherný den a Adél ani oka nezahmouřila. Děti se vyblbly, vylítaly, projezdily na tramvaji, prolézaly na hřišti a dokonce jsme se přesunuli i do horní části, kterou většinou vynecháváme :-). To ale bylo osudne pro Adélku, protože u jednoho výběhu rovněž vyběhla a to tak rychle, že jí nožičky nestačily a než jsem po ní stačila drapnout, flákla sebou o zem.. Byla to šílená perda, hlavička jí jen nadskočila a jak to bylo z prudkého kopečka, znovu zaryla čumáčkem v zemi a sjela dolů po tvářičce. Krev, řev, slzy, nervy v kýblu (moje).. Tak bych asi charakterizovala momentální situaci. Naštěstí plakala dobu jen nezbytně nutnou, ale pohled na ní byl opravdu mizerný. Doma jsem jí to vyčistila Tea tree olejíčkem od Justu a pak poctivě mazala dalšími kouzelnými krémy a týden poté má na tvářičce už jen malou jizvu, která se snad brzo zacelí.

Ze ZOO jsme jely ještě pro fotoknihu s Lisabonem do DM, ale bohužel paní netušila jak odečíst slevu, na kterou jsem měla nárok, tudíž jsem měla přijet v sobotu. Ach jo.. to je tak, když se někdo na něco moc těší.

V sobotu jsme původně chtěli vyrazit na Matějskou. Ale pak jsme Andulku přemluvili, že tam bude strašně lidí a že radši půjdeme do Mořského světa. Nakonec souhlasila a vyrazili jsme tedy na Výstaviště. Už z okna tramvaje jsme viděli ty příšerné fronty k pokladnám. V domnění, že se nás to netýká, obešli jsme toho dvousetmetrového hada a zamířili směle ke vchodu. Nekompromisní Kočkova ochranka nás dovnitř nevpustila dokud si nezakoupíme vstupenku á 25,- Kč.. No tak na to se jim fakt můžeme.. Zvlášť, když pak musíme ještě zaplatit dost vysoké vstupné do Mořského světa. Andulína sice protestovala, ale jela tramvaj zpátky a já už měla v hlavě náhradní plán.

Vyvezli jsme se opět na kopec a u Krakova byla zrovna taková mini-pouť a bylo tam minimum lidí. Já jsem si doběhla opět do DM a opět bezvýsledně a Skaly zatím s holčičkama zamířil podporovat světské. Adélka pak byla poprvé na velkém řetízáku - měla jsem jí na klíně a Andulínu před sebou. Skaly tyhle atrakce fakt nemusí :-D. A to já zas jooo! Taky jsme se vyblbli na autodromu a holčičky jezdili vláčkem, na klasickém malém kolotoči a skákaly na žirafě. Po návštěvě poutě jsme ještě vyplenili konto ve sportovním outletu, aby měla Andulína v čem jezdit na kole a Adél celkově vůbec v čem chodit :-)

Po o Petr odjel do Skalice, aby si konečně užil chytání ryb. Na neděli jsme si naplánovali s Dráčkovejma výlet do Ctěnic, do muzea kočárů. http://www.ctenice.cz/expozice_kocary.htm Okolo jsme jezdili docela často, navíc jsou všude v okolí cedule směřující k této pamětihodnosti. Počasí ale nebylo už tak teplé a naštěstí jsem holčičkám vzala víc vrstev i čepice :-).

Kočáry se dětem moc líbily, jen fotit se tu nesmí. Ale nejvíc holčičky zaujal zlatý kočár. Ten byl sice pro arcibiskupa, ale to holkám nevadilo a prostě to byl kočár pro Popelku. Je fakt, že je naprosto úžasný a detaily, kterých si tam člověk může všimnout, to je prostě bomba! Na konci expozice mají navíc koutek pro děti, kde si děti mohou sednout na maketu kočáru, zatáhnout za opratě a ozvou se zvuky, jako když kočár jede a kůň si tam pořehtává. To bylo něco pro holčičky. Aňa s Emou byly samozřejmě různě Popelky, princové a všechno dohromady a nemohli jsme je odtamtud dostat. Do toho stylově odbíjely hodiny, takže si mohly vyšvihnout i útěk z plesu apod. :-)

Po té, co se nám je konečně povedlo odlákat z kočáru, zamířili jsme do zámeckého parku. Až tak moc tam k vidění není, navíc byl prapodivný opar a šíleně ostré světlo, ale určitou atmošku to má :-). Děti to tam prozkoumávaly - Jáchymka to hodně táhlo k rybníčku :-) a trochu se i vyběhaly a pak už jsme zamířili domů.

Fotky ze ZOO jsou tady http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_03_ZOO/

Fotky z pouti jsou tady http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_04_Pout_v_Krakove/

Ctěnice jsou pro změnu tady http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_05_Ctenice/