Všechny naše deníky

Ve středu šla Andulka po o a vezla jsem je Petrovi do práce. Tam jsme si prohodili auta a on s nimi pokračoval do Skalice, protože my jsme ve čtvrtek odlétali do Lisabonu (to bude ale jiný deníček). Holčičky byly do soboty ve Skalici a tam si je pak vyzvedla mamka a měla je do našeho pondělního návratu.

Bohužel se nám ale vrátily nemocné. Nejdřív Andulka - tu kosily vysoké horečky a jen spala a spala a v úterý to od ní chytla i Adélka. Takže bylo opravdu veselo v chaloupce. Chvílema to vypadalo, že už to přejde a zas se to vrátilo. Navíc Andulce se večer a v noci spouštěla hrozně moc krev z nosu a Adél se zas dusila kašlem. Ve čtvrtek jsem tedy s nimi zaběhla k doktorce, která diagnostikovala virózy. Prý je mám držet v klidu a Andulína nemá jít ani následující týden do školky. Což o to, s Andulkou to bylo celkem v pohodě, v podstatě celý den prospala a Adél jsem udržela v klidu, jen když jsem jí měla celý den na klíně.

Vzhledem k tomu, jaké jsme měli prachbídné noci, zrušila jsem svůj dlouho plánovaný taneční víkend. Moc mě to mrzelo, ale nechat je tady na krku jen Petrovi jsem si netroufla ani já. Když jsem viděla, jak máme plné ruce práce oba, tak by to fakt nedělalo dobrotu, i když mi říkal, že to zvládne,což mu věřím. Navíc jsem měla pocit, že už jsem taky zavirovaná. Holt si to vyberu jindy :-).

Jak jsem to zrušila, tak se holčičkám samozřejmě udělalo mnohem lépěji a teď už jsou mnohem lepší, i když Adél stále při spaní pokašlává a má dost rýmu. A hlavně prudííííí :-D.

Andulka skládala kostičky. Přišla k ní Adélka a rozházela je. Petr to viděl a okřikl jí, co to dělá.. Adél na něj upřela ten svůj nevinný výraz a povídá: Není legace?? Ale jé!

Zachovat kamennou tvář v takových situací jde opravdu hodně těžko..

Adélka měla v neděli narozeniny. Druhé. No fakt to nechápu! Opravdu je to dva roky, co jsem jí vytancovala i s kolem pro Andulku?? :-D

Oslavu jsme naplánovali na sobotu, aby mohli všichni v klidu přijet. Bohužel všichni nepřijeli, někteří kvůli dost zvláštním výmluvám. Ani nezavolali. Adélka si to, naštěstí, ještě moc neuvědomuje, ale mě to mrzí opravdu hodně, tím spíš, že jsem po nich chtěla poprvé v životě, aby dorazili k nám. Asi jim za to vnučka nestojí, vždyť tam přece ve středu přijede..

Dort je tentokrát takový trochu jiný - určitě ne na výstavu, ale pro nás má úplně jiná měřítka. Pomáhaly mi s ním totiž vydatně obě Áčka. Sice to bylo chvílema o mé pocuchané nervy, ale když ono je to tááák bavilo! :-) Adélce se pak konečný výsledek moc líbil, všem to navíc chutnalo, tak není co řešit :-).

Mejdánek tu byl slušnej, Adélka dostala spoustu dárků a asi celá rodina jí závidíme Vladkovo křeslo z IKEA :-). Velmi dobře ví, že je její, takže jakmile si do něj bez dovolení vleze Andulína, už jí Adél vyhání. Kdybych se nebála, že to rupne, tak v něm budu naložená taky.

Oslavu jsme završili vypouštěním lampiónu pro štěstí. Pro děti to byl ohromný zážitek, přišla se podívat i Emička a Jáchymek. Akorát mi málem chytnul manžel. Foukal totiž velmi silný vítr a v jednu chvíli se to celé otočilo na něj. Vše se nakonec v dobré obrátilo a lampión odletěl přímo do přistávací dráhy letadel :-D. Adélka pak celou dobu vyprávěla, že LAMPION ULETĚLA! Dobrou zprávou je, že od příštího týdne by je snad měla mít za velmi slušnou cenu v nabídce Míša na www. dracek.cz.

Po odletu UFO jsme šli k autobusu naproti Lence, která přijela jako zástupkyně této části rodiny. Zbytek zůstal v Kostelci, vrátili se totiž akorát z hor a bylo potřeba vyzvednout psa, vyprat a zpacifikovat se. Lenka k nám jela i proto, že jsme byly domluvené na ubytovacích službách :-). V neděli jsem totiž šly na školení Justu, kam jsme se obě teď zaregistrovaly - Lenka kvůli masážím, já kvůli tomu, že ty výrobky mám ráda a nechce se mi za ně platit tak horentní sumy, i když dlouho vydrží a jsou i účinné. Ale celkově - zlatá Eurona! :-D I když na školení jsem vyhrála v tombole krém za 860,- Kč, tak se mi ta cesta tam vyplatila :-).

V pondělí pokračovaly oslavy Adélky - tentokrát s kamarády v Chýši. Standa to dětem zas nazdobil, takže je vysloveně potěšil :-), Zbyl nám i kus dortu, který jsem vzala s sebou, aby mohla Adélka sfouknout svíčky. Aňa s Emou pořád řešily, jestli se svíčky dají nebo nedají jíst, tak jsem jim pak dovolila, aby si kously.. No prý se to jíst nedá :-D.

Adélka dostala spoustu dárečků a celkově se děti zas vyřádily. Nejlepší ovšem bylo, že když jsem šla pro A+E do školky (Míša zas letěla na poštu), tak už byly děti v jedné třídě, v šatně pár maminek, paní učitelka mi je předávala a obě kráčmery spustily děsný řev - Hurááá!! Jdeme do hospody! Hurááá! No čekala jsem, kdy na nás zavolají sociálku :-D.

Fotky z oslav jsou zde http://skalaci.rajce.idnes.cz/

Je možné, že jsem minulý měsíc napsala, že je Adélka nejhodnější z dětí?? Od té doby, co absolvovala očkování proti spalničkám a jiným svinstvům, je to s ní zas kapánek náročnější. Kdo ví, co v té vakcíně bylo. Náš zlatovlasý andílek zas pořádně vystrkuje růžky. Vzteká se, ječí, kňourá, háže hračkama a mlátí do věcí, když je vzteklá. Občas s sebou práskne na zem a navíc vymýšlí totální kraviny. Nebyla jsem na to od Andulky zvyklá, tak mám někdy pocit, že se fakt už přestěhuju o pár ulic dál.

Oblíbenou zábavou je, že se v postýlce svlékne donaha a huláká - Vyspinkaná! Vyspinkaná! - občas, bohužel, nezareaguju dost rychle, takže krom převlékání dítěte, převlékám i postel.

O tom, jak si narvala do nosu korálek, jsem psala v deníčku. Krom jiného patlá všechny možné krémy a naprosto jí fascinují moje šminky. Tam teda počítám také slušné ztráty..

Nicméně přesto všechno o sobě Adélka stále tvrdí, že je ANDÍEK.. :-)

Ve středu přijel Petr domů dřív, v úterý se totiž narodil kolegovi syn, tak ho kapánek zapíjeli a jaksi pak nebyli schopní se zapojit do pracovního procesu. Využila jsem tedy hlídání a vyrazila do Prahy s bráchovým foťákem do opravny. Vzala jsem si s sebou na rande Andulku s tím, že bysme si mohly spolu zajít do kina na Peklo s princeznou. Andulína byla nadšená a já vlastně taky :-).Teda až na to, že když chce člověk vyrazit do kina, aby pomalu prodal svoje akcie. Vstupné, k tomu popcorn, pak pohár.. no fakt síla, ale za ten zážitek to rozhodně stálo! Servis jsme taky vyřídily v pohodě a domů jsme přifrčely těsně na Večerníčka :-)

Na pátek jsme si  naplánovaly s Trolli a Pavlou návštěvu Muzea hlavního města Prahy. Našla jsem na webu zajímavý tip http://www.novinky.cz/cestovani/161955-muzeum-v-praze-otevrelo-stredoveky-dum-kde-si-muzete-hrat.html. Přišlo nám to tedy jako dobrý nápad, když počasí moc nepřeje vycházkám venku. Přidala se k nám ještě Jana s Aničkou a Andrea se Štěpánkem a Kryštofem. Muzeum je velmi velmi nebezbariérové, už jen vstup dovnitř nám dal dost zabrat. Zaplatily jsme každá kilčo vstupné plus pade za možnost focení.

Expozice středověkého domu je umístěna v suterénu. Čekala jsem poměrně velké prostory a ejhle.. nebylo to větší než náš obývák. Ne že by to nebylo zajímavé, ale naše představy byly na základě článku dost jiné. Děti asi nejvíc nadchl suchý záchod, kde byly i krysy :-D. Skládaly také jednotlivá řemesla a pohrály si s loutkami. Za chvíli je to už ale nebavilo a chtěly jít dál.

Přešli jsme tedy pro změnu až do nejvyšších pater, abychom si prohlédli LANGWEILŮV MODEL PRAHY z let 1826 – 1834. Tento model Prahy vytvořený před polovinou 19. století je jedinečným dokladem podoby Starého Města, Malé Strany a Pražského hradu před přestavbou Prahy na konci 19. a počátku 20. století. Ovládat si jej mohou návštěvníci sami pomocí počítače, takže lze simulovat denní doby, případně osvětlovat jen konkrétní historické stavby. Je to opravdu nádherná záležitost.

Naše další kroky vedly do expozice Praha v Pravěku http://www.muzeumprahy.cz/virtmuz/index-pravek.html. Ta už byla pro děti poměrně zajímavá, mohly jsme jim aspoň ukázat evoluci :-). Nejvíc je ale zaujalo pohřebiště. V expozici je kosterní pozůstatek včetně obětních misek. Děti to naprosto fascinovalo a dostala jsem otázky, které mi daly dost zabrat. Proč jsou tam jenom kosti, proč tam jsou ty misky, jestli dědečkové jsou teď taky takhle a co s nima vlastně je.. No fakt docela těžké téma. V této části muzea byla navíc moc příjemná paní hlídačka (na rozdíl od gestapaček ze zbytku muzea) a když jsem dětem vysvětlovala, že ti lidé byli dřív malincí, protože špatně jedli a tak byli často nemocní a nerostli, odešla o kus dál a pak mi říkala, že se musela smát, jak jsem využila situace a cpala do těch makoviček zásady dobré výživy :-). No jo no.. člověk musí využít každé příležitosti :-).

Každopádně musím všechny děti moc pochválit, protože se chovaly naprosto vzorně a i když chvilinkama byly hlučnější nebo popoběhly, měly o exponáty zájem a prostě to zvládly na jedničku! Za odměnu jsme je vzaly k Mekáči, aby v místním dětském koutku vybily přebytečnou energii :-).