Všechny naše deníky

Byla jsem na školení, telefonuju s Andulkou a slyším Petra, jak jí napovídá, že by mi měla NĚCO říct.. ptám se, co se stalo a z Andulíny vypadlo - Já jsem se počůrala.. - Jak to, že ses počůrala?? - No já jsem se tak smála, až jsem se počůrala.. - A čemu ses tak smála? - On mi Míša řekl něco legračního.. - No to by mě zajímalo co? - No.. řekl mi "prdel"...

Tomu říkám výraz k počůrání... :-)

Kdysi kdesi jsem četla zajímavý článek na téma žena po rodičovské dovolené. Všeobecně mají ženy mnohem nižší sebevědomí než muži a úměrně času strávenému na této "dovolené" sebevědomí klesá do závratných hlubin. Přitom je to v podstatě nesmysl, protože pokud se nejedná o vysloveně vymaštěnou členku našeho druhu, stává se s porodem dítěte z každé z nás manažerka. Zkombinovat všechny ty aktivity, kroužky, zájmy, domácnost a ještě aby zbylo něco času na nás, to dá, věru, hodně práce, takže potencionální zaměstnavatelé by naopak měly brát ženy po rodičovské všema deseti.

Znovu jsem si to ujasnila minulý týden, kdy jsem potřebovala naplánovat předávku Áček, abych se mohla jet vzdělávat, tentokrát s Justem. Ve čtvrtek totiž měly děti ve školce rozlučkové odpoledne a ještě dopoledne to vypadalo spíš na stavbu archy Noemovy. Naštěstí si paní ředitelka objednala výrazné zlepšení počasí a akce se uskutečnila. Proběhly zas soutěže, kdo nechtěl, jen si tak pobíhal a zkoušel nové hřiště, kdo chtěl, soutěžil. Odměnu nakonec dostali všichni. Hlavním posláním akce ale bylo rozloučení s dětmi odcházejícími do školy. Už loni jsem psala, že mě to docela rozsekalo a letos to nebylo lepší :-). I Andulka říkala, že plakala, jak jí to dojmulo, navíc se děti rozloučily s jednou z Andulčiných pančelek, která odchází do důchodu. No nevím, jak to přežiju příští rok, až tam tou bránou bude procházet Andulína :-).

Následně jsem holčičky naložila do auta a vezla je do práce Petrovi. Tam jsme si prohodili auta - on s holčičkama jel nach Skalice, já bez holčiček jela zpátky do Prahy, abych stihla pozdně přijít do Chýše (a stejně jsem dorazila první). V pátek dopoledne jsme s Jusťačkama nasedly do autobusu a nechaly se odvézt do Benešova na víkendové školení. Bylo to hodně zajímavé, dost mě to baví a mám to jako doplněk k Euroně. Prostě mě to táhne k té přírodě. Večer jsme popařily - v pátek jsme teda měli večerku chvíli po půlnoci, ale i tak jsme se nachechtaly, že mě druhý den bolelo břicho od smíchu. Sobota byla celá ve znamení vědomostí a večer pak už zas společenský - s tancem, zpěvem a zábavou.. Naše skupinka se na parket vrhla v podstatě hned a vyblbly jsme se neuvěřitelně. Na závěr nás DJ potěšil Poupatama :-). Nicméně jsme se stihly potkat s paní kuchařkou, která přišla připravovat snídani a v půl šesté jsme se odebraly na lože. :-) Některé z nás tímpádem vypustily ranní přednášky..

Domů jsem přijela v neděli odpoledne a bylo tady zvláštně ticho. Holčičky totiž zůstávaly ve Skalici až do úterý, protože já měla v pondělí odpoledne ještě jedno školeníčko a v úterý ráno pak pozvánku na dědické řízení. Psát o tom, jak jsem vytočená, že musíme platit nehorázné poplatky notáři za to, že naši postavili chatu a dokonce i bydlí, snad ani nemá cenu... No je to fakt síla! Z řízení jsem jela rovnou do Skalice, po dlouhé době zas autobusem. Holčičky mě už vyhlížely a já jsem se na ně taky hodně těšila, přece jen nám tahle občasná odloučení dělají vysloveně dobře. Já se zklidním, odpočinu si a pak to jejich ječení zvládám víc v pohodě :-).

A dneska jsme pro změnu navštívily paní kadeřnici a Andulka už nemá dlouhé vlásky :-) Konečně se jí splnilo její téměř dvouleté přání - mít vlásky ostříhané na ramínka.. tak je to přece jen ještě o kousek kratší, ale Aňa je nadšená a my taky, protože skončí ranní dohadování s česáním :-)

Minulý týden jsem si oběhala preventivní prohlídku. Chystala jsem se k tomu už celkem dlouho, ale klasicky pořád nebyl čas. Musela jsem pro žádanku, pak do laborky a ještě vysedět důlek na EKG. Tady jsem zavzpomínala, jak mě tenkrát natáčela tato stejná paní doktorka, když jsem byla těhotná a ona si klidně pozvala kámošku na pokec a já je, holky jedny, vůbec nerušila.. :-). Tentokrát jsem i prý měla štěstí, přede mnou "jen" dva lidi.. i tak to bylo na 3/4 hodiny. V jednu chvíli se tam přiřítila jakási babka, že si jde JEN pro výsledky.. ano.. i ti přede mnou si šli JEN pro výsledky.. no měla smůlu a já jsem za svůj asertivní přístup získala pochvalu těch, co přišli za mnou :-). Tentokrát paní doktorka nepokecala s kámoškou, ale zas mi tvrdila, že mám zvláštně postavené srdce, protože prostě nemůže natočit křivku. Aby ne, když jsem ho ztratila už před víc jak dvaceti lety! No ale zadařilo se a v podstatě jsem fyziologicky normální :-).

Nejvíc mě ale zajímalo, jak dopadnou veškeré laboratorní testy a na to jsem si musela počkat do čtvrtka. Pan doktor Jílek mě klasicky proklepl opravdu velmi velmi důkladně a výsledky byly víc než potěšující. Mám všechny hodnoty víc než dobré, čeká mě prý dlouhověkost :-). Dobrého cholesterolu mám na rozdávání, tuky, cukry, minerály také v pořádku, jen bych si občas prý měla trochu víc posolit - sodík byl na hranici. Hodně to připisuju Justu, prošla jsem jarní očistnou kúrou, začali jsme používat Bodlákový olej a evidentně to vliv má a velký.

Na moje žíly na nohách mám nosit zdravotní ponožky a punčochy a hodně si dávat nohy nahoru. Ty moje krásné fleky jsou prý pozůstatek jakéhosi onemocnění v těhotenství a je to hlavně dermatologická vada, žel velmi nestetická. Takže závěr je, že můžu juchat i nadále :-).

V pátek jsme oslavili 10 let našeho manželství. V podstatě jsme to oslavili už v březnu výletem do Lisabonu, ale i tak to bylo moc hezké vzpomínání, jen to počasí tenkrát bylo kapánek lepčejší. Holčiky nám udělaly nepečený dort, to má Skaly rád, nazdobily nám ho a jako velké tajemství jsme ho uložily ke ztuhnutí do ledničky. Samozřejmě jak přišel Petr domů, první, co mu Adélka sdělila, že má v lednici dort :-). Andulka to zas řešila s nějakou holčičkou v Bille, že rodiče mají výročí :-). Celkově jí vrtalo hlavičkou, jak to s tím výročím jako tedy je. Mami, a to ti je teda deset?? Ne, Andulko, není, jen jsme měli před deseti lety svatbu, takže 10 let jsem Skálová. Hm.. tak když ti není deset, kolik ti je? Padesát?? .. To dítě ví, jak potěšit nebohou matku.. Už předstihla i svého otce, který onehdá naší babičce tvrdil, že mi je 40 a jemu dvacet a na to konto babička opáčila - Hm, Jiří (jakožto dědeček) byl taky starší.. No nic.. :-)

Svíčky na dortu jsme sfoukli společně, Andulka nás vyfotila a ani jsme neochutnali a už jsme s Aňou šupajdily na vystoupení bříškotanečnic. Andulína byla děsně důležitá, protože to bylo večerní představení a ona prostě šla za dámu a také to pořád omílala :-). Navíc měla v jednu chvíli vyběhnout na pódium a posbírat věci po vystoupení. Byly tam nachystané ještě tři holčičky a ty pak ztropily scénku, že chtěly na pódiu zůstat déle a proč jim nepustí ještě nějakou hudbu, že měly slíbený taneček.. Celé divadlo řvalo smíchy :-). Vystoupení bylo nádherné, na jednu stranu mě mrzelo, že už se toho nezúčastňuju, ale už jsem byla nějaká vyhořelá a hlavně tréninky zaberou hodně času a toho se mi zoufale nedostává.

Fotky jsou k vidění tradičně na rajčeti http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_06_05_Vystoupeni_Slunecniho_kruhu/ a dokonce jsem se naučila už i vkládat na Trubku, takže video ze závěrečného vystoupení je tady http://www.youtube.com/watch?v=QmHA_WSWp2Q.

Jo a ještě jedno výročí proběhlo v pátek - 20 let od maturity a zítra to bude 20 let, co mám řidičák :-)

Evoluce evidentně vrtá Andulce pořád v hlavě. Tuhle mi povídá - Mami, a když ses narodila, tak tvoje maminka byla opice?

Mluvili jsme o tom, že Andulce příští rok pořídíme větší kolo. Pořádné. S přehazovačkou. Jenže jak jsem začala bruslit, zjistila jsem, že ta čtrnáctka je opravdu nedostatečná a že i když se Andulína snaží, prostě to nejede. A protože je Andulka opravdu neuvěřitelně úžasná, shodli jsme se s Petrem, že nebudeme na nic čekat a že si to nové kolo zaslouží. Prostě jen tak.

Trošku jsme váhali s velikostí - šestnáctka už nám přišla malá, respektive nebyl by to takový posun oproti stávajícímu stavu. A osmnáctky mají málokde. Ono celkově vybrat dětské kolo není až tak jednoduché. Objeli jsme toho celkem dost a nakonec jsme stejně uspěli v Sázavě, kde jsme si kdysi kupovali i naše kola. Takže od pátku je Andulka hrdou majitelkou červeného "geparda"  Authora :-). Je to už dvacítka, takže začátky byly trochu rozpačité, přece jen je to mnohem větší kolo a tímpádem si není tak jistá. Ale byly jsme dneska zas trénovat na školním hřišti a tentokrát jsem na bruslích neměla šanci. Andulína nadšená, že mi to vždycky natřela a docela dobře se se svým novým kamarádem sžila. Už zvládla i přehazovačku a je v šoku, že vyjede kopečky, kde dřív musela slézat.

A proč gepard? To byly takové taktické hemzy. Ema totiž má kolo Tiger, takže se chlubila, že tygr je rychlý a předhoní medvěda (Andulka měla na kole obrázek medvídka). Snažila jsem se jí vysvětlit, že tygr sice je rychlý, ale medvěd zas silný, takže vydrží víc :-D. No a vyřešil to gepard, páč ten je prostě nejrychlejší a Andulína se nemůže dočkat, až to Emádě natře :-D.

Ještě před pátečním odjezdem jsem narychlo dělala rodinnou fotku. Oslovila mě šéfredaktorka časopisu Děti a My, že by ráda uveřejnila cosi, co jsem kdesi psala a pak ještě k tomu nějaké doplňující otázky + právě, pokud by to bylo možné, i naše family photo. Skaly teda dle předpokladů remcal, nicméně pár záběrů se zadařilo, protože výjimečně spolupracovala i Adélka :-). Takže mediální hvězdy z nás budou někdy na konci června. To jsem zvědavá, co z toho nakonec vznikne :-D. Každopádně společná fotka jednou za čas se hodí.

Myla jsem koupelnu. Dočista do čista.. Byla jsem nakloněná přes vanu a zrovna nanášela Euroňácký speciál na dlaždičky houbičkou na stěně, když tu procházela Adélka kolem a povídá: "Komu máváš, mami? ".. Málem jsem do tý vany spadla :-D

Andulka s Adélkou se zmalovaly barvičkami na obličej. A to tak, že velmi.. Andulína pak prohlásila, že je "modelnice" a udělá mi přehlídku :-). Adél samozřejmě nechtěla zůstat pozadu a hned hlásila: "Já jsem taky popelnice!"

K narozeninám jsem si přála brusle. In-liny. Už po nich pokuju dlouho a teď prostě byla vhodná příležitost :-). Vybrala jsem si a jela si je zkusit do jednoho obchodu. Neměli, bohužel, mojí velikost a já už nechtěla čekat dál, takže jsem vybrala náhradní variantu, ke které jsem stejně inklinovala už dříve.. První ekologické brusle. Jsou z recyklovaných zdrojů, podvozek z bambusu, obyčejná krabice potištěná sójovým inkoustem. No prostě mě to nadchlo, že to tak pěkně zapadá do mojí filozofie. Hlavně jsou úžasně pohodlné a je to paráda! Ač jsem na nich stála poprvé v životě, neryla jsem držkou v zemi, jak by pravil klasik Kryl :-).

Ve čtvrtek jsme měli Býčí party v Chýši. To byl zas mejdánek :-). Tančili jsme do půl čtvrté do rána, zmalovali si obličeje malovátky od Avonu, co nám přinesla Jana a taky jsme vypouštěli náš lampión pro štěstí. Andulka byla celý čtvrtek na Kozí farmě v Pěnčíně a přijela moc spokojená, ale taky totálně unavená, takže v pátek jsme jaksi nevstaly do školky :-).

V sobotu po o jsme si s Míšou naplánovaly vyjížďku na bruslích podél Vltavy. Je tu nová cyklostezka s nádherným povrchem. Andulka jela na kole, Adélku s Jáchymkem jsem vezla v Croozeru, protože ten má brzdu a já ještě neumím brzdit. Daly jsme si krásných 10 kiláčků. Andulína šlapala jak o život, fakt si zaslouží pochvalu.

A večer jsme zas měly rezervačku v Chýši, tentokrát na dámskou jízdu - jen s většíma slečnama. Přišla Patrika s Aničkou a Pavlína s Klárkou. Holky chvíli mastily pexeso a pak jsme si všechny zahrály UNO. Je to podobné jako prší, jen některé karty jsou navíc. A pokud někomu zbyde poslední karta, musí nahlásit UNO, jinak si bere jednu navíc. A Andulka pořád křičela - ÚNOR! :-)

Domů jsme dorazily v půl desáté a holčičky byly pěkně rozjeté :-).

V neděli jsme zase vyrazily k řece, tentokrát za Petrem na závody. Opět jsme přijely akorát na vyhlášení a opět si domů pohár nepřivezl :-).

Pondělí po MGS bylo vyhrazené poslední oslavě Andulčiných narozenin - v Chýši. Už jsme se s Adélkou chystaly a ejhle, Adél si zahrála na Železného a hodila tyčku. Holt se MGS neobešlo bez následků. Andulku jsme tam tedy jen odvedly a zas jsme zmizely, aby se nenakazili i ostatní. Andulínu pak přivedla Míša a prý si to pěkně užili.

Tím se nám kapánek narušil týdenní program, ale hlavně, že to Adél pak už přešlo. Andulína to, naštěstí, nechytla vůbec. Na 1. máje k nám měli dorazit Amíci - Carol a spol., ale pro změnu jsem plnila nominaci na olympiádu já. U mě to bylo asi z trochu jiného důvodu, procházela jsem tachyonovou očistou a toto je holt jeden z projevů detoxikace organismu :-D. Nicméně návštěvu jsem radši odvolala, přece jen tu jsou jen na pár dnů, aby je strávili na českém záchodku..

V sobotu a neděli měl Petr závody v Roztokách, bylo nádherně, proto jsme se na něj jely v neděli podívat. Nejdřív jsem přemýšlela, jak se vyhnout dopravní zácpě, přece jen z našeho směru jet na druhou stranu je kapánek schíza, zvlášť v nedělním odpoledni. Naštěstí jsem od přírody genitální, takže mě napadlo popojet do Klecánek a odtud přejet přívozem na druhý břeh. Andulína měla s sebou kolo, pro Adél jsem vzala kočárek a byl z toho opravdu nádherný výlet. Už bylo po závodech a čekalo se na zpracování výsledků a vyhlašování. Skaly skončil 33. Sice z toho byl docela zklamaný, ale když chytá s profíkama, tak se s tím holt bude muset smířit. Každopádně je to celkem dobrá partička, znají se z diskusí i závodů a jak mi o nich kolikrát vypráví, tak si už teď dokážu propojit i obličeje. Nejlepší byla Adél - při vyhlašování vykřikovala - Já pdím! No veselo! :-)

V pondělí šla Andulka opět na oslavu - tentokrát k Tomáškovi. Vyzvedla jsem jí v šest a rovnou jsme přesedly do auta a nabraly směr Skalice. Holčičky jsem tu zanechala babičce a dědovi a v úterý brzo ráno jsem odfrčela do Náchoda na školení top managerů Eurony. Tentokrát jsme to měli dvoudenní a bylo to hodně pracovně náročné, ale nesmírně pozitivní a plodné. Navíc v úterý večer jsme si společně zajuchali u muziky - no vyblbli jsme se a vytancovali do aleluja a hodně nás to stmelilo. Moraváci konečně pochopili, že Pražáci nejsou až tak vymaštění, jak si o nás pořád myslí :-).

Ve středu jsme ještě dopoledne pracovali a po obědě jsme jeli na exkurzi do Hronova, do sídla firmy a pak už tradá nach Praha. Původně jsem měla jet do Skalice, ale protože ve čtvrtek jsem zas měla schůzku kvůli Justu, přišlo mi hloupé tahat holčičky sem a tam, i naplánovala jsem jim prodloužený pobyt na čerstvém vzduchu :-).

Samozřejmě jsem doma neměla nic k jídlu, takže jsem prostě musela do Chýše :-D. Míša navíc slavila narozeniny. Jenže já byla tak mrtvá, že jsem vypadla asi ve 23 hod. a doma upadla do totálního bezvědomí :-). Vzbudila jsem se akorát tak, abych jela na schůzku. Odtamtud vyřídit ještě nějaké pochůzky včetně nákupu masa v oblíbeném řeznictví. Nakupovala jsem maso ke Skálům, takže toho bylo fakt hodně, proto jsem se pídila, zda by k tomu neprodali i nějakého nosiče, načež ten milý jinoch nabídl své služby a nákup odnesl k autu. Byla jsem z toho fakt v šoku! Nešlo o pár metrů - tady je to řeznictví na jakési "galerii" a auto jsem měla dole na parkovišti, takže opravdu ne minutová záležitost. Připadala jsem si jak Pretty Woman, jen místo kloboučků za mnou rval flákotu :-D.  Holt máme ty priority s Julií každá někde jinde :-D.

Pak už jsem se přesunula do Skalice za holčičkama, naložená vším možným i nemožným. A protože na sobotu byli nahlášeni Amíci na odloženou návštěvu, strávila jsem zbytek odpoledne a hlavně celý pátek makáním na zahradě. V pátek už se přidala i mamka a šlo nám to neuvěřitelně od ruky.  Ze zarostlé džungle se stala koukatelná zahrada. Sice tam stále máme dost mezery, ale i tak to stálo za to! Do toho jsme ještě byli na hřbitově a jak říká brácha - už jsou všichni kluci spolu pohromadě.. Měla jsem z toho zpočátku trošku obavy, ale ve finále se nám to povedlo hezky upravit, všechno vyčistit a celkově je hřbitov ve Skalici vysloveně malebný svou vesnickou kýčovitostí v tom nejlepším slova smyslu.

V sobotu dorazili tedy Hrochovci a děti si káply do noty, takže se neuvěřitelně vylítaly, vyblbly a Tomášek pak nechtěl ani domů :-). Udělali jsme i nezbytnou srovnávací fotku - byli u nás přesně před 5 lety.. tak znovu s těma našima "miminkama" :-D.

My jsme pak večer ještě ogrilovali kus z těch masových zásob a vypustili opět lampión štěstí, tentokrát za světla, barevný.. letěl nádherně!

V neděli dopoledne jsme vyrazili na rodinný výlet na kolech :-). Poprvé. Adélka v sedačce, Andulína na kole, poprvé v terénu. Bylo to moc fajn, jen nás to nějak zmohlo :-D. Po o už jsem jen zabalila a tradá zas zpátky domů.. do Prahy, do Čimic, do lékárny.. do p.. :-D

Pod tajnou zkratkou MGS V se skrývá pátý MeGaSraz dubňáčků. Stejně jako loni, kde jsme, bohužel, nebyli, sjeli se dubňáčci z celé republiky do rekreačního střediska Nad starým mlýnem http://www.rekreacecermak.cz/. V jednu chvíli nás tam bylo 15 rodin. A dětí jako smetí :-).

Už cesta tam byla nádherná, počasí přálo, kochali jsme se panoramaty a holčičky si na chvíli schruply. Na místo jsme dorazili před pátou, pan správce nám přidělil pokoj, Aňule hned nasedla na kolo, aby mohla drandit s ostatními. Podvečer jsme strávili venku a když už se nám konečně povedlo zahnat aspoň mladší sourozence, starší se vytratili do právě otevřevšího se baru :-). Slečna jim tam pustila samé vypalovačky, rozsvítila utlrafialová světla a mejdan mohl vypuknout :-). Chvíli trvalo než usnula i Andulka a když jsem konečně přišla do jídelny, holky už měly v podstatě skoro všechno vystříhané a přichystané na druhý den.

Přesunula jsem se tedy ke klukům do baru a večer pokračoval v načatém stylu a velmi velmi vesele :-). Však bylo Jirky a navíc Marcel měl narozeniny. Pak dorazily i holky a tak jsme tančili a zpívali a tak..

Po snídani jsem zalezla zpátky do postele a Petr šel statečně dělat stanoviště pro děti :-). Takže o dopoledním programu vím jen mlhavě, každopádně si Aňa přinesla vyplněnou kartičku a obě holčičky, za asistence tatínka, kreativně ztvárnily nová trička. Ještě před obědem se šli všichni vykoupat - bazén je sice venkovní, ale je v něm mořská voda o teplotě 35C, fakt kafíčko. Na fotkách je vidět, jak si to ti, kteří tuto zábavu mají v oblibě, užívali. :-)

Poledního klidu jsme se, bohužel, nedočkali, vyrazili jsme totiž hromadně na výlet do Skryjí, odkud se pokračovalo pěšky 2 km kozí stezkou podél Berounky na zříceninu. Ta cesta byla opravdu celkem nářez. Uzounká, kamenitá, z jedné strany krpál nahoru, z druhé sráz dolů, končící řekou. Nicméně se to zvládlo v pohodě a i na zříceninu jsme se nakonec doplazili. Odtud byl překrásný výhled na Berounku a okolní lesy. Andulína ve finále prohlásila, že tenhle výlet teda za to moc nestál. :-D

Po návratu se šli někteří zase koupat, Áčka už jsme nechtěli nechat, přece jen se nedávno plácaly obě ve viróze a přišlo mi, že už není ani takové teplo. Tak se aspoň navlékly do šatiček a byly princezny na bále :-). Na večeři přišly v kostýmech i ostatní a pak tam lítalo hafo princezen, indiánů, spidermanů a já nevím co všechno ještě :-). Navíc přijel pán s objednaným koníkem, takže dětičky se ještě projely okolo střediska. Aňa opět nezaváhala a byla u koně první. Měla jet i Adélka, ale už byla tak příšerně unavená, že jsem jí šla radši zahlušit. Vydělala na tom právě Andulína, protože jela 2x.

Sapinka připravila pro děti velké překvapení, upekla jim nádherný mašinkový dort. Nechyběl ani nezbytný přípitek šampáněm - na oslavu všech našich pětiletých dubňáčků. Já jsem mezitím vykoupala a uložila Adélku a vrátila jsem se ven, chystat poklad. V každém případku je den hoodně krátký, protože než jsme všechno nachystali, byla tma tmoucí a děti čekala stezka odvahy. Bylo to jen okolo baráku, měli jít po svíčkách a dokonce první, nejstatečnější skupinka, kde byla i Andulka a hlavně neohrožená Andělka, to zvládla bez asistence dospělých. Na konci je čekala teta Jaffi se svými nádhernými perníčky, které měly sloužit jako znamení pro skřítka, aby se, až dorazí i ostatní, mohli vydat společně k pokladu.

Poklad byl na hradě, osvícený svíčkami, takže s hledáním nebyl problém, naopak ho děti objevily okamžitě a byly nadšené. Netušily, co bedna ukrývá a Andulka se pak ptala, proč tam nebylo zlato a šperky.. :-D Po rozdělení pokladu už byly nachystané lampiony štěstí, které jsme postupně vypouštěli. Původně byl plán, vypustit je dohromady, ale technicky to prostě nebylo možné. Nicméně letěly nádherně a byla to opravdu hodně nevšední podívaná.. Program pro děti tímto skončil a bylo po 22.00 hodině..

My jsme si ogrilovali maso, lehounce zapařili, a protože začala být zima, přesunuli jsme se do jídelny, kluci do baru, odkud je ale o půlnoci pan správce vyhodil. Celkově tu asi nechtějí peníze, protože bar byl věčně zavřený a krom našeho pátečního mejdánku byla jen minimální šance si koupit pivo nebo něco jiného.

V neděli jsme museli pokoje opustit v 10:00 hodin, už totiž přijela další školka v přírodě, takže jsme balili a čenžovali si věci a peníze :-). Prostě klasika - Velký Bazar jako na každé společné akci. Zbytek dopoledne jsme se plácali okolo baráku a čekali na oběd, který jsme ještě měli zaplacený a stejně bylo krásně, tak proč toho nevyužít.  Adélka se stále dožadovala "moře" - chtěla zase do bazénu, ale foukalo studeně, takže smolík pacholík. Po o jsme udělali klasicky pá pá lá lá  a vyrazili ku Praze. Holčičky nezklamaly a po chvíli to obě zalomily. Byly naprosto hotové - spát chodily pozdě, Adél navíc nespala po o, měly spoustu zážitků, prostě velmi intenzivní víkend.

Každopádně to byla úchvatná akce, kterou jsme si všichni užili naprosto maximálně a ještě jednou moc děkuju všem, kteří se podíleli na přípravě.

Fotky jsou k vidění zde http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_24-26_MGS_V/ a doufám, že ještě nějaké pak přidám od ostatních.