Všechny naše deníky

V pátek nešel Petr do práce, potřeboval se nutně podívat na rybářskou výstavu :-). Moc ho nenadchla, nicméně během této výstavy mají rybářské prodejny většinou speciální nabídky, takže tento jeho výlet nás přišel na dva navijáky, které můj drahý rovněž naprosto nutně potřeboval :-). Zkrátka a dobře, už mu připadá, že je ta zima příliš dlouhá a táhne ho to k vodě. Pobalil tedy navijáky, červíky a Andulku a vyrazili do Skalice. Jen spolu, sami dva, na takové prodloužené rande.

U řeky se byli podívat, nicméně voda byla celkem divoká, jak všechno taje, tak se radši moc dlouho nezdrželi. A v sobotu si zašli  Na radnici na pohár, ráno se povalovali v posteli, prostě si to užili měrou vrchovatou.

Já zas měla víkendové rande s Adélkou :-). V sobotu si přijeli kupci pro jídelní židličku, kterou naše holčičky používaly už jen jako trenažér na horolezeckou stěnu. Posloužila nám výborně, tak snad bude sloužit dál i malému Románkovi. Nám aspoň ubyl doma jeden krám. A na neděli nás mamka pozvala na oběd, že se pak půjdeme podívat se ségrou a Vakisem po Praze. Původně jsem si chtěla s nima dát spicha až někde v centru, aby se Adéla vyspala, ale rodička zapojila smutné oči (to vím zprostředkovaně, páč mi to tlumočila ségra přes ICQ), tak jsem tedy podlehla. Půl cesty jsem si pak nadávala do družek Býka, protože přesně dle očekávání Adélka byla unavená a nemohla v kočárku zabrat. A ječela a ječela.. Samozřejmě klasicky chtěla hajat a nechtěla, chtěla hačat a nechtěla, chtěla napít a nechtěla.. Fakt se mi ten žvanec vyplatil.. jenže zapečené kotletky se šlehačkou byla hooodne silná návnada.. Ve finále jsem si v metru vyslechla přednášku od jedné nejchytřejší paní, že toho chlapečka týrám a že jsem děsná matka (Adélu jsem připoutala, protože mi schválně prolejzala z kočáru) a že ona tomu rozumí, protože vychovala tři děti.. Podotýkám, že Adél je naprosto typický chlapeček v červeném kočárku, s červeným dudlíkem, růžové čepičce a hnědorůžové bundičce.. Radila mi, že mu mám dát napít, najíst, vypustit z kočáru, no pindy největší! Fakt jsem byla strašně ráda, že mi někdo tak moudrý radí..

Jediné Adélčino štěstí bylo, že za chvíli opravdu usnula. Jinak mohla být svědkem nepříjemné scénky Jak maminka hrála hrnec pana Pappina..

Pak už to bylo celkem v poho, počkaly jsme, až se všichni vykoupou, načešou, namalujou, navoní a konečně jsme mohli vyrazit :-). (Adélka se nejdřív Vakise styděla, ale pak si vzali bublifuk a výborně se oba pobavili :-). Vůbec jim nevadila jazyková bariéra, prostě se domluvili na stejné úrovni. Ségra si dělala srandu, že by mohli dabovat kreslené filmy.)

Vakis se chopil kočárku a v podstatě mi ho nechtěl ani dát. Přece jen mají ti Kypeřani jiný vztah k dětem než je tady běžným standardem. Jako cíl jsme vybrali Petřín s tím, že pojedeme lanovkou. Lanovka byla celkem našláplá, ale dalo se to zvládnout. Přešli jsme k rozhledně, mamka že pohlídá Adélku dole a my si to vyšlápneme nahoru. 299 schodů. Vakis to komentoval, že je to poprvé, co platí peníze za to, aby mohl jít pěšky po schodech :-). Nahoře ho děsně nadchl stroj na výrobu památečních plíšků. Vhodí se tam dvacka a žeton a zatočí kolem a vypadne plíšek, na kterém je nějaký motiv. Tady byly k dispozici motivy 4. Takže jsme hrabali po kapsách a hledali dvacky, aby měl komplet sbírku na památku :-D. Doporučovala jsem mu, ať si zaběhne dolů rozměnit, ale nějak se mu nechtělo :-). Z vyhlídky jsme mu se ségrou ukázaly pár pamětihodnosti a i když výhled nebyl nic moc kvůli počasí, byl to i tak dobrý zážitek.

Po rozhledně jsme se přesunuli do bludiště, tam s námi šla už i Adélka a mamka. Adél se to děsně líbilo a u těch křivých zrcadel se výborně pobavila. No my teda taky. Dokonce jsme tam byli chvíli i sami, bez cizích lidí, takže jsme se vyblbli do sytosti. A i tady byl úžasný automat - tentokrát za 80,- Kč vypadla medaile s vyobrazením bludiště. Pokud člověk chtěl nasbírat medailí víc, byl zde i plánek, kde všude jsou k dostání další kousky ze série :-). I tuhle medailičku musel Vakis mít :-). Trošku nás dostalo, když za ty prachy vypadla krabička od sirek. Naštěstí v ní byl kýžený suvenýr.

Nakonec jsme se svezli lanovkou zas zpátky, protože den se nachýlil a my s Adél už musely pomýšlet na návrat domů. Ještě jsme to vzali pěšky přes Karlův most - v Mostecké zas svorně jásala Adélka i Vakis nad všemi těmi přenádhernými suvenýry ve výlohách :-D. Oni prý na Kypru nic takového nemají, navíc nemají ani žádná obchodní centra, tak z toho byl totálně u vytržení. Miluje totiž nákupy, hadry apod. :-)

Na druhé straně řeky jsme se rozdělili - my s Adél jely domů (opět za příšerného řevu, jak jinak) a mamka, Jana a Vakis šli ještě někam na kávičku.

V pondělí nešla Andulka do školky - slíbila jsem jí, že až zas pojedeme na srazík do Kika, tak jí vezmu s sebou. Setkali jsme se tam tedy s Barčou a Adámkem a děti se pěkně vyblbly. A v úterý byl zas sraz s dubňáčkama v pizzošce na Palmovce, ale to už Andulka ve školce byla a my šly jen s Adélkou.

Dnes ráno Adéla měla pořád prstík v nose a prej - Mám v nosíku kuličku.. Tak jsem si říkala, no jasně.. kuličku.. Ale nedalo mi to a koukla jí tam. Nic jsem neviděla a ona pořád sveřepě trvala na tom, že tam má kuličku. Vzala jsem tedy mobil a posvítila jí baterkou do nosánku a opravdu tam měla malý korálek. No málem to se mnou seklo! Vůbec netuším, kde ho vyšťourala a hlavně jí to nikdy nenapadlo, takovýhle kraviny! Na starý kolena začne dělat blbosti.

Naštěstí byl doma Skaly a ukázalo se, že umí opravit nejen věci, ale i neposlušný holčičky. Přehnul jí přes koleno a sice jí teda nenaplácal,což by si zasloužila, ale začal jí nutit hodně smrkat a pomalu se snažil pomoct tomu korálku ven až se to povedlo.. Tím spíš jsem ráda, že už tak mluví, vůbec si neumím představit, kdyby nekomunikovala... Ufff.. ale brčka se mi klepou ještě teď!

Andulce začalo o víkendu čím dál častěji naskakovat krásné "ř". Je to poslední písmenko, které ještě neuměla, tak jsem ráda, že i tahle meta bude zdolána :-).

Poprvé také stála na lyžích a za celkově hodinu a půl už jela sama. Paráda!

A včera měla svoje první vystoupení v rámci dramatického kroužku. Byla moc šikovná a moc se nám to líbilo!

V úterý se v Husově knihovně na Praze 4 hooodně divili. Měla tam přednášku paní psycholožka na téma Sourozencké vztahy a Trolli nás vylákala přes celou Prahu :-). A nejen nás, v podstatě to byl takový sraz dubňáčků, respektive jejich maminek a mladších sourozenců. Jen dvě maminky byly "cizí" :-).

Paní psycholožka má 3 děti - 12,11 a 10 let.. Ufff.. Jen to vyslovila, byla jsem z toho celá opocená :-D. Takže evidentně má co říct k tématu.

Probíraly jsme postavení prvorozeného v rodině. Je to velmi těžká pozice, protože se na tyto děti dává příliš mnoho zodpovědnosti a příliš mnoho očekávání. I proto doporučila, abychom občas těmto dětem dopřáli pocit, že jsou vlastně také ještě malí a neměli by být podněcováni neustálým - Ty jsi ale šikula! To dítko má pak zafixováno, že vlastně se od něj očekává být šikulou za každé okolnosti a kapánek ho to zatěžuje. Ideální je, aby starší dítě chodilo i spát později, aby mělo nějakou výhodu z toho, že se narodilo první.

Každopádně naprosto normální je být jako rodiče nespravedliví. Život prostě už takový je. Pokud jsou nějaké námitky, musí děti vědět, že rozhodují rodiče a ne ony. Pokud se děti hádají či perou a nevíme, kdo si začal, je potřeba zvolit tzv. společného nepřítele a dětem vysvětlit, že to opravdu nebudeme řešit a následky ponesou oba. Už jen třeba to, že každé pošleme do jiné části pokoje, tzv. je rozesadíme.

Pokud je třeba jedno dítě znatelně horší v něčem než to druhé a je mezi nimi rivalita, rozhodně by neměly spolu v téhle oblasti soutěžit a třeba ani hrát na stejný hudební nástroj nebo dělat stejný sport. Nejhorší je srovnání, zvlášť, když zvrácení výsledků je v podstatě nemožné.

Stejně tak nás upozornila, že velmi často se stává, že dvojčata a děti narozené brzo po sobě se berou jako skupina a ne jako jednotlivé individuality. Dvojčátka by se tedy neměla oblékat stejně, protože má každé jinou povahu a měli bychom jejich odlišnost podporovat pro budoucí úspěšný vývoj.

Důležité je respektovat soukromí. Každé dítě by mělo mít možnost nějakého svého soukromého místečka, i kdyby to měl být třeba jen kufřík s poklady a to bysme mu měli pomoct chránit před vpádem sourozenců. Jinak doporučuje nechat děti společně do puberty v jednom pokoji a pak teprve, pokud to prostory dovolí, zvolit oddělené pokoje.

Rozhodně je důležité plnit svoje sliby - ať už ty pozitivní, tak ty negativní. Takže nevyhrožovat dětským domovem apod.

Ideální je vyšetřit si na každé dítě speciální čas na tzv. rande a dělat společně něco pěkného. Třeba jít společně na nákup a stavit se na zmrzku apod. Děti jsou nadšené, že nás mají jen pro sebe a nemusejí chvíli soutěžit se sourozenci o naší přízeň. Rozhodně se to vyplatí do budoucna - v pubertě jim pak nebude divné, když "trapní rodičové" budou s nimi chtít jít třeba na pizzu apod. a snáz se rozpovídají.

No probraly jsme toho hodně :-).

Odpoledne měla Andulka svoje první vystoupení s dramatickým kroužkem. Děti byly neuvěřitelně šikovné, předvedly nám toho docela spoustu a úroveň byla neskonale vyšší než při klasické vánoční besídce. Nejvíc závidíme paní učitelce kooperaci. Prý se na začátku s dětmi domluvila, že vše řekne jen jednou a kdo to nebude respektovat, bude z kroužku vyloučený, protože prostě nemají čas na dohady. Děti si dávají zatraceně bacha a jak někdo začne dělat kraviny, už ho ostatní usměrňují a okřikují a paní učitelka se na ně může v klidu jen usmívat :-). 99 % rodičů tiše záviděla.. :-D

Na vystoupení přijela i mamka s babičkou a pak ještě šly k nám na dortíček a kafíčko :-).

Adélka byla dnes očkovaná proti spalničkám a ostatním sajrajtům a jen doufám, že nebude mít reakci jako minule :-(. Odpoledne, než skončila Andulce angličtina, jsme ještě zašly k paní ředitdlce k zápisu, ale vzhledem k počtu hlásících se dětí to nevidím moc růžově. Stejně bych chtěla, aby začala chodit nejdřív od dubna příštího roku, nicméně to vypadá spíš na září. To říkala paní ředitelka, že Adél vezme určitě.. Tak snad jooo :-)

Před třemi lety jsme byli u Jaffíkovců na návštěvě a od té doby nám dohromady přibyly dvě děti a jeden domeček, který jsme jeli okouknout :-). Musím uznat, že to mají moc pěkně a účelně vyřešené.

V pátek jsem posílala Jaffi smsku, že u nich budeme asi za půl hodiny. Odpověď mi přišla vzápětí - "To stihneme ještě utéct". Docela mě to pobavilo, ovšem do té doby, kdy jsem zjistila, že se na ně nemůžeme dozvonit. Naštěstí jen nějak nezafungoval zvonek a Jaffi zdrhnout nestihla :-).

Večer jsme popařili s tím, že ráno zkusíme Andulku poprvé postavit na lyže. Pořád poletoval sníh, bylo asi mínus 4C, ale dalo se to v pohodě zvládnout. Přesunuli jsme se do Mladých buků, kde naštěstí v půjčovně měli pro Andulínu boty i lyže. Andulka se tedy dožadovala ještě těch "drátků" nebo-li hůlek :-D. A pak si myslela, že jí k lyžování stačí jen lyžáky :-D.

Na téhle sjezdovce je úžasné, že tu mají pro děti takový jezdící koberec - něco jako v supermarketu na vozíky. Akorát místo vozíku se tam postaví dítko a pěkně se nechá vyvézt nahoru. Ničeho se nemusí držet, nepadá, neklouže. Svah je mírný, jsou na něm různé postavičky na "salón", jak tvrdila Aňule :-). Je tu i tzv. provázek, ale to bylo na Andulínu hodně rychlé, takže se napoprvé vymlátila, protože netušila, jak vůbec se čapnout a vyvézt nahoru. Permice je pro děti k dispozici i jen na hodinu, tak to bylo akorát.

Peťa tam mezitím popocházel s Adélkou, tu bavilo padat do sněhu. Jaffi se věnovala Vojtíkovi, ale ten jezdí už naprosto bez problémů, fakt borec!

Na oběd jsme se tedy vrátili domů - Andulka měla slíbené buchtičky se šodó a měla děsný boule za ušima. Prostě teta Jaffi si výrazně šplhla! Adélka šla spinkat a my jsme se tak povalovali a odpočívali, s Jaffi jsme se snažily zalehnout i ty naše dubňáčky, aby si taky odpočinuli, ale nepovedlo se.. Nakonec jsem vytuhla jen já a Jaffi se Skalym vzali děti (bez Adélky) na bobovačku ven. Pak už mě přišel můj drahoušek vzbudit, abychom mohly vyrazit na tradiční dámskou jízdu - večerní lyžkování.

Ftipná příhoda nastala asi kilometr od Jaffíkovic baráku - Jaffi vesele řídila a najednou jí došlo, že je bez brýlí.. Ale zvládla to na jedničku! Ke sjezdovce jsme přijely akorát, rolba zrovna dojížděla zpátky a na sjezdovce byl krásný manžestr, jak mě poučila pančelka. Zakoupily jsme permice a už jsem frčely kotvou nahoru. Srovnám-li to se zážitkem před třemi roky, kdy jsem stála na lyžích po 18 letech, tak se musím pochválit, že jsem se do toho vpravila mnohem rychleji. Styl mám asi i nadále moc pěkný, ale důležité je, dostat se bezpečně ze svahu dolů. :-) Pobavila mě i Jaffina maminka, která tam byla se známými. Zabředla se mnou fundovaný rozhovor na téma tvrdosti a měkkosti lyží (měla jsem její "staré"). No.. nepokecaly jsme na tohle téma :-D. Jezdilo se krásně, i když sněžilo. Využívaly jsme pro transport nahoru hlavně kotvu, navíc tam byl takový koloušek-vlekař, který prý moc pěkně voněl. Prý píšu proto, že jsem se k němu až tak blízko nedostala.. A já se pořád divila, proč mě ta Jaffi cpe na pravou stranu!

V jednu chvíli došlo na střídání stráží a místo koloucha tam byl už poměrně vyskákaný srnec a ten se s tím teda nepáral. Před námi nastupovali na vlek lachtani - rozuměj snowbordisti - a nastupovali tak šikovně, že to vypadalo zároveň i na velmi rychlé a nedobrovolné vystupování. Nakonec to ustáli, ale my jsme s Jaffi nějak zaváhaly a než jsem se stačila rozkoukat, měla jsem kotvu v zadku a frčela nahoru sama a stejně tak Jaffi za mnou!

Manžestr byl po chvilce narušený, rozhodly jsme se proto vyzkoušet i vedlejší sjezdovky. Trošku mě zaskočilo, že při průjezdu vedlejším vlekem je potřeba dávat nejen pozor na lidi vezoucí se nahoru, ale i na pomy vracející se dolů. Kupodivu se jim nahoře nehromadí jak u Járy Cimrmana, ale vracejí se zase zpátky a jedna mě málem sejmula. :-) Nicméně jsme se rozhodly využít sedačkovou lanovku. V té tmě se člověk až tak panoramatama sice nepokochá, ale zas je to další zážitek. A že těch zážitků nakonec bylo! :-D

V pohodě jsme nasedly na lanovku, načež Jaffi dostala záchvat smíchu - že prej proti gustu žádnej dišputát - no já pořád nechápala, co se jí nelíbí a pak mi vysvětlila, že sedačky jsou pro tři a já vlastně sedím mezi, proto mám mezi nohama tu tyč. Do toho se mi tam "kapánek" zamotala hůlka a ještě jsem nemohla pochopit, jak si vlastně mám dát nohy na "stojánek". Že vlastně stačí trošku zvednout v kolenou a položit je i s lyžema na inkriminované místo. No nakonec se zadařilo, cesta probíhala v poklidu, když se přiblížilo místo výstupu. A ejhle - nastal problém - Jaffi začala zvedat ten kus železa, co nás jistil, jenže já na něm měla pořád nohy s lyžema a do toho jsem byla zaháklá hůlkou. Jaffi měla záchvat smíchu, já se snažila vymotat, mezitím ona mi pořád rvala nohy výš a výš, aby mohla ze sedačky vyskočit a hulákala - VYSTUP! VYSTUP! No nebudu to prodlužovat, vystoupila jsem :-D. Ale zas by to byla čurina, jak říká Jaffi, kdybych si to sjela dolů, ne?

Když jsme jely už asi potřetí, tak jsem se zkusila posadit správně, ale zas jsem se nějak zablokovala hůlkou, no fakt estráda! Jednou jsem sebou i sekla - samozřejmě v nejnevhodnější okamžik. Přesně pod tou lanovkou, kdy tam sedí lidi, kteří se nudí a nemají ve tmě na co koukat. Vůbec nechápu proč jsem tam spadla, bylo to nahoře na kopci, nicméně jsem si nějak blbě hnula s ramenem a zápěstím, že jsem se nemohla postavit. Dobrák Jaffi mi nabídla pomocnou hůlku a vzápětí hořce litovala. Jak jsem se za ní chytila, podjely mi lyže a já jsem v předklonu dojela až do jejího břicha. No musely jsme fakt vypadat komicky, protože jak jsem se začala tlemit, nemohla jsem se narovnat. Pančelka tvrdila, že jsem jí v Trauči zkazila pověst a že už nebude moct chodit učit :-D.

Lyžkovaly jsme asi dvě hodiny a vytlemené jsme dojely domů, pěkně na večeři a pivko. Děti ještě nespaly, ale v postelích už byly. My jsme opět poseděli a povyprávěly naše zážitky..

V neděli svítilo nádherně sluníčko, byl by hřích nevyrazit zas na lyže. Andulku to celkem bavilo, takže chtěla jet, jen jsem doufala, že budou ještě nějaké malé boty a lyže. V jedné půjčovně neměli, v té druhé naštěstí jo. A tentokrát Andulína jela už i sama, aniž by se musela držet tyčky. Na to, že měla lyže na nohou vlastně podruhé v životě a že to bylo vždy jen na hodinu, tak byla fakt šikovná. Dokonce to vypadá, že bysme mohli jet příští rok někam na hory. Jupíí!

Po návratu domů jsme se sbalili, jen Andulka byla špatná z toho, že neviděla tu Sněžku, co jsem jí slibovala od té doby, co koukala na Krkonošské pohádky v televizi. Dohodli jsme se, že přijedeme tedy někdy v létě a já prohodila, že bysme mohli jet lanovkou a s tetou Jaffi to málem seklo :-D. Po cestě se nás Aňule pořád ptala, jestli je všechno okolo Krakonošovo, tak jsme jí ujistili, že ano :-). A pak už taky usnula a probudily se s Adélkou kousek od domova. Cesta byla v pohodě, až na pár vypatlanců, kteří musejí předjíždět za každou cenu..

Byl to fakt super víkend a moc Jaffíkovejm děkujeme!

http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_02_13-15_Navsteva_u_Jaffiku_v_Krakonosich/

V Kouzelné školce zpíval František písničky o různých městech, nakonec děti dostaly za úkol, aby si vzpomněly na nějako písničku, která se týká města, kde žijí. To bylo něco pro naší skladatelku a spustila:

Praha, Praha,

to je můj oblíbený svět!

Do Braníka jezdím ke svojí milované babičcéééé!

Andulína nakonec zůstala doma 14 dnů. Přece jen o nic nejde a je lepší, že měla čas se úplně vyhrabat z kašle i rýmy a snad bude i odolnější a hned ze školky nepřinese něco dalšího.

Já jsem si v pátek udělala výlet do Hradce Králové na poradu. Jela jsem vlakem, protože to bylo v hotelu Černigov, který je přímo u nadráží a tímpádem cestování pohodlíčko. Hotel se tváří děsně hogo-fogo, ale je to dost síla. Řekla bych, že od otevření tam toho moc neinovovali. Naprosto příšerné konferenční sály, smradlavé záchody, všechno takové otlučené a pamětnické. Třeba z toho pak chtějí udělat nějakou památkovou rezervaci, kdo ví :-). Ale úplně nejpříšernější byl personál. Byli jsme žízniví a hladoví a nebyla šance se dovolat nápravy. Všichni otrávení, že jsou v práci, no lahoda největší.

Nicméně nejdůležitější byly nové výrobky, které nám pan ředitel představil, a z kterých jsem naprosto unešená. Tři nové vůně aviváží, mýdlo s vůní pro děti a hlavně sprej proti roztočům, pohotovostní sprej do kabelky proti skvrnám, tekutá žehlička a mýdlo pro muže na silně znečištěné ruce. Už mám poslanou objednávku a těším se, jak budu testovat :-). Jsem u Eurony rok a půl a stejně mě pořád baví :-).

V neděli jsme jeli do Kostelce - Andrejka bude mít 10. narozeniny, brácha měl 34. a Lenka bude mít svátek. Přijela i oslavenkyně Lidunka a tak nám z únorových oslavenců chyběla ségra a taťka..

Andrejka si přála dort panenku, měla na něm 10 svíček, ale sfoukávání jsem, bohužel, nezachytila, protože jsem zrovna měla telefon a jedna svíčka začala škvařit panence ruku :-).

Brácha nám vyprávěl o Kypru, jak byl za ségrou - docela ftipný bylo, že než odletěl, tak se ho Lenka pořád ptala, jestli má všechno zařízené a v pořádku a on pořád tvrdil, že jo. Ve čtvrtek večer se podíval znovu na letenky a zjistil, že se nevrací v neděli, jak si celou dobu myslel, ale už v sobotu :-D. No dost mě to pobavilo a "cosi" mi to připomnělo.. :-D Naštěstí si ve Student Agency mohl změnit rezervaci jízdenky z Vídně a hlavně by byla celkem legrace, kdyby v neděli přifrčel na letiště na Kypru a ejhle, ejhle.. :-D. Po cestě zpátky zas prý měli veselo, protože tam byl jakýsi ožralý chlápek, který všechny prudil a pak ho nenapadlo nic chytřejšího než si jít zapálit na WC.. Zahulil, odešel, po něm hned šel jakýsi starý pán a v tu chvíli začaly reagovat senzory, že hoří letadlo. Letušky prý letěly na WC, vyrazily dveře a vytáhly nic netušícího močícího dědu.. A ožrala byl najednou v naprosto hlubokém spánku.. :-D. Prý to pak s ním neřešili, když se uklidnil a zbytek cesty neprudil.

A Andulka má dnes ve školce maškarní a taky by snad měla dostat už na jedení příbor, protože umí pěkně držet lžíci.. Je na to hrdá a hodně se na tuto událost těšila, tak jsem zvědavá, s čím příjde :-)

http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_02_08_Oslava_unorcat/

Byla jedna matka-tygřice a tu zavřeli do klece i s dvěma malými tygřátky. Museli do karantény, protože tygřátka chytla kejchavici rýmovatou spolu s kašlandou urputnou. A jak už to tak bývá, matka trpí se svými dětmi. Jak už jsou společně zavření doma přes týden, je matka-tygřice někdy pěkně nervózní a v tajných snech přemýšlí o pěkné klícce o dvě ulice dál - v bohnickém areálu.

Tygřata navíc chvílemi mají protivnici nejpříšernější a to už je pak situace srovnatelná s letadlem letícím na Hirošimu. Dny se vlečou a vlečou, stejně tak se vleče a vleče i matka-tygřice. Nemá chuť dohánět resty, vymýšlet program, maximálně tak přemýšlí, kdy zas bude čtvrtek a zmizí z klece do volné přírody - do Chýše :-).

Matce-tygřici tedy nezbývá než mít stále na paměti - Vyděržáj, pijaněr..

Dostala jsem od kamaráda odkaz na on-line přenos z lesa odněkud z Estonska. http://tv.eenet.ee/siga  Od té doby se tím na Dubňáčcích velmi dobře bavíme. Jak se objeví zvířátka, už hlásíme echo ostatním :-). Chodí tam divočáci, jakýsi druh medvídků, lišky, spousta ptáků, srnky.. prostě jako kdybysme seděli na posedu v lese :-). Jo a taky tam chodí pán zakrmovat a dneska postavil sněhuláka :-D. Zvířátka jsou k vidění hlavně po setmění (prostor je osvětlený, takže přenos krásný).