Všechny naše deníky

V neděli jsme vedli s Adélkou následující rozhovor:

Adélko, pojedeme k babičce?

Jo.

A budeš tam u ní?

Ne.

Jo, budeš, budeš si tam hrát s babičkou, jo?

A Adél přesně tím správným napínacím tónem - Uvidíme..

Už jsem psala, že Andulka si kreslí deníček. Dnes doplňovala chybějící události a mimo jiné Mikulášskou na Hojsovce. Když mi pak diktovala, co mám k obrázku napsat za popis, vymyslela básničku:

Přišel Mikuláš na hory, přinesl zimní brambory. Přišel také s čertem, přinesl nám bertem.

Pro neznalé - "bertem"  je anglicky čokoládová figurka andílka, jak mi osvětlila naše básnířka a filoložka :-D

A jak byla rozjetá, veršovala dál:

Sněží, sněží v lednu, máš na helmě bednu.

Další báseň byla ze života zvířat:

Přidala jsem na rajče nové fotky - z Mikulášské a Vánoční besídky http://skalaci.rajce.idnes.cz/2008_12_16_Mikulasska_a_vanocni_besidka_ve_skolce/

A jak si u nás dělala Andulka s Emičkou maškarní :-)

http://skalaci.rajce.idnes.cz/2008_11_17_Andulka_s_Emickou_-_maskarni_-/

Vím, že dlužím spoustu záznamů - jak jsme byli na Mikuláše zase na Hojsovce s dubňáčkama, jak moc si to děti užily, že tam napadl sníh a ve finále pro změnu 80 % osazenstva napadl SRB (SRa.í Blicí) a od té doby Adélka, když vidí  nějaký kýbl, naklání se a hlásí - Binkám! Pak byl také Mikuláš ve školce a další týden i Vánoční besídka, kde Andulka hrála rozkošnou Pannu Marii, kolébala Ježíška a Filípek, jakožto Josef, jí hladil po vláskách, taky jsme byly s Andulkou a dalšími holčičkami na Nejkrásnějších princeznách na ledě, což bylo opravdu nádherné představení.

Ježíšek k nám přišel hned několikrát - domů, do Braníka i do Skalice a splnil většinu přání, jak už to má být. Andulka od té doby pořád chodí k oknu a pravidelně vyvolává - Děkuji, Ježíšku!

Ale tak nějak nemám náladu.. A ačkoliv nemám ráda silná slova, zvlášť když se s nima plýtvá, napíšu jen - Tati, máme tě rádi a i když nám strašně moc chybíš, vím, že jsi i tak s námi!

Andulce konečně začalo naskakovat "r". Takže už zbývá jen "ř", jinak mám pocit, že nemá problém s žádným písmenkem.

Milujeme Popelku. Konkrétně Tři oříšky pro Popelku. Viděla jsem jí miliónkrát, moje prvorozená dcera mě zdárně dohání v počtu shlédnutých repríz. I v tomhle se pomamila. :-)

Občas řeší scény z filmu. Nevím, jestli už jsem psala, jak se kdysi pozastavila nad tím,že macecha Popelce striktně zakázala "přiblížit se k tomu koni na krok". Popelka se přesto vytratí a jede se na Juráškovi projet. "Mami, ale vždyť jí to ta macecha zakázala! Jaktože neposlouchá?" A teď babo raď, jak z toho vybruslit, aby byl zachován morální kredit rodiče.

Dnes se Andulka zamyslela nad oblečením. Popelka jde na ples a má jen plesové šaty a pláštěnku. Venku je sníh, okna jsou zamrzlá. Jak to, že nezmrzla?? "Určitě má pod šatama punčošky a košilku, tak jí není zima!" Miluju své praktické dítě!

Konečně ??? přišla zima se vším všudy. Sice nechápu, proč si musela vybrat zrovna uplynulý víkend, ale budiž. V pátek šla Andulka klasicky po o a vyrazily jsme do Skalice. Braly jsme to ještě přes Přišimasy, odevzdat Euronu a děti si chtěly pohrát. Matýsek měl ale hasičský kroužek, takže na hraní měly asi 20 minut. Všechny škemraly, že musíme příště přijet na dýl, aby si to užily :-). Celou cestu k nim bylo počasí celkem přívětivé. Dopravní situace už méně. Musela jsem ještě pro zboží do Hiteka, takže dostat se pak na výpadovku byl děs běs. Ale chvílema probleskovalo sluníčko, že jsem i sluneční brýle nasadila.

Když jsme se konečně vymotaly z Prahy, pohled do zpětného zrcátka byl mírně apokalyptický. Černočerné nebe a jen jsme zastavily před Kovářovic domem, začala pořádná čina. Vánice, vítr, hnus fialovej. Teda bílej. Po cestě jsme se ještě stavily u Enkovic pro hliník a poslední mezipřistání bylo v Kostelci u mladejch.

Tam jsme si užily báječně. Lence přišlo masírovací lehátko, takže jsme dělaly pokusné králíky :-). Měla jsem ze cvičení namožená ramena, tak mi Lenčiny ruce dělaly mooooc dobře. Jak to viděla Andulka, hned chtěla taky a to malé piňdě samozřejmě nezůstalo pozadu. Nemohly se dočkat, až jim uvolním místo a nacpaly se tam obě. Andulku masírovala Andrejka pod dozorem Lenky a Adélku masírovala Lenka. Obě ležely a slastně přivíraly oči.. "Adélko, líbí se ti to?" "ÍBÍ.." ani oči neotevřela.. :-D

V sobotu jsem udělala rodině pá pá lá lá a odfrčela nach Velké Meziříčí na další "Větvičku" aneb setkání naší Euroňácké větve. Bylo to tam dost holek, které jsem ještě osobně neznala, pár "starých" známých a bylo to moc fajn. 100% dobrý pocit z toho ale nemám, nestihly jsme zdaleka všechno, co jsem chtěla. Nějak jsme se zasekly u batikování triček, což mělo původně trvat půl hodiny. Pak byl obsazený náš prostor jakousi partou chlapů, kteří cosi řešili pracovně a zároveň tu probíhala oslava 50. narozenin a to ve velkém stylu včetně kapely. Večer jsme ale pokecaly, děsně se nachechtaly a hlavně jsme si odpočinuly. Já jsem si odtamtud odvezla docela dost informací, doufám, že i pro ostatní byl ten pobyt aspoň trochu přínosný.

Přes den začalo docela dost chumelit, začaly nám chodit zprávy, že D1 je zablokovaná spoustou nehod. Ještěže jsme byly zalezlé v teplíčku. V neděli pokračoval fukéř, vedlejší silnice neprotažené, plné sněhu. Dálnice byla v mezích možností sjízdná, provoz v nedělním ránu minimální. Po cestě jsem projela několika vánicema, ale v podstatě v pohodě jsem dorazila do Skalice.

Poslední kopeček. - BTW jediný protažený, že by to bylo tím, že tudy jezdí pan starosta?? -Vím, že musím udržet konstantní rychlost ani nebrzdit, ani nepřidávat plyn, jinak mám smolíka. Chybělo 10 cm. Nevyjela jsem. Navíc auto začalo nekontrolovaně sklouzávat zpátky a směrem k srázu. Přiznám se, že jsem byla podělaná až za ušima. Jak to bylo uhráblé, vylezla na povrch ledovka a na tu neplatí žádná brzda, ač jsem málem urvala ručku a prošlápla podlahu. Byla jsem hodně vyděšená, tak jsem se aspoň odpoutala, otevřela dveře a zkoušela auto zabrzdit vlastním tělem. Dost naivní představa. Dieslová Otylka je těžká jak kráva. Ale zas se mi jí nechtělo pustit jen tak ze srázu dolů. Tak jsem bojovala a nakonec se povedlo, zarazila se o mini závějku. Volala jsem Petrovi, ať mi přijde pomoct - prý zkus to zcouvat a znovu vyjet.. Odmítla jsem do toho auta vůbec sednout, tak miláček během chvilky přiběhl a já ještě běžela k jeho strýci pro nějaký popel nebo cokoliv. Petrovi se nakonec povedlo zcouvat dolů, tam měl problémy auto srovnat a rozjet, ale nakonec, i díky strejdovi, který tam naházel štěrk, vyjel nahoru. Byla jsem zralá na panáka, ale ještě mě čekala cesta do Prahy, tak jsem se musela uklidnit hlubokým dýcháním :-).

Nicméně docela často teď přemýšlím, jak bych tu situaci řešila, kdyby se mnou jely holčičky.. Ufff.

Cesta domů pak už byla v podstatě brnkačka.

Po návratu z našeho rodinného setkání mě začal pobolívat močák. Říkala jsem si, že to rozeženu brusinkama a Ibalginem. Nechtělo se mi na Bulovku, nechtělo se mi do spárů doktorů. Po týdnu jsem to nevydržela a v pondělí ráno Petr pohlídal Adélku a vyslal mě do údolí.

Naivně jsem si myslela, že když je to pondělí, po kterém následuje státní svátek, že tam nebude moc lidí. Bylo. Asi dva miliony osmset šedesát pět. Ptala jsem se sestřičky, na jak dlouho to vidí, že mám doma malé dítě. Byla moc ochotná a řekla, že se pokusí podstrčit mojí kartu sestře na vyšetřovně. Opravdu se zadařilo, čekala jsem jen 40 minut a to hlavně z toho důvodu, že nebyly hotové výsledky moči.

Pan doktor mě docela nadchl. Nebyla jsem číslo 458, ale vzal mě dost komplexně, skoro až moc, takže když jsem odcházela, měla jsem pocit, že si rovnou zajedu zažádat o invalidní důchod :-). Vůbec se mu nelíbilo, že se mi to opakuje, navíc mi při sonu zjistil čtyřcentimetrový myom na děloze, přítomnost cukru v moči (nemáte cukrovku?? ) a celkově bych měla řešit tu recidivu komplexním interním vyšetřením včetně všech rozborů krve. Navíc mi doporučil navštívit kožní, protože se mi kolem nosu dělají suchá místa a červené fleky (to se děje pravidelně každý podzim s inverzí), že všechno souvisí se vším.

Napsal mi antibiotika s ohledem na minulou alergii a že se mám dostavit v pondělí na kontrolu, že se bude znovu vyšetřovat moč, tentokrát ale cévkováním. Na pondělí jsem ale měla naplánovanou euroňáckou poradu v Náchodě, takže jsem ukecala úterní termín.Prášky zabraly velmi rychle a mně se citelně ulevilo. Mezitím jsem se stihla objednat na gyndu, kam jsem stejně měla dorazit už dávno na garančku podvozku. Pan doktor si přečetl zprávu a velmi důkladně mě prohlédl. Na ultrazvuku hledal myom, ale naštěstí našel jen naprosto ukázkový vaječník. Uff.. Docela mi spadnul kámen ze srdce. Prý to ale negyndaři opravdu může připadat jako myom, navíc to sono se dělá zvenku, takže výsledek je zkreslený o záklon dělohy. Odebral mi kultivace (o výsledky si musím zavolat) a předepsal preventivně nějaké bobule a krém.Tak teď ještě aby to tak dopadlo i na dalších vyšetřeních.

V pondělí jsem tedy jela do Náchoda, už mi bylo v podstatě velmi dobře, a v úterý zas vyrazila na Bulovku. Byla jsem objednaná na 9:45, a protože jsem věděla, že mě budou cévkovat, nešla jsem celou čekačku čůrat. Jak pěkně nefunguje objednací systém, vyseděla jsem si tam málem močové šutráky. V 11:15 jsem šla konečně na řadu - no málem jsem to nedonesla! - a v 11:18 už jsem byla venku a volala jsem Petrovi, že už jedu.. Ne, že by na Bulovce tak rychle zvládali cévkování, ale byl tam jiný pan doktor, který se podíval do papírů a zeptal se, jak se mám. Odpověděla jsem po pravdě, že je to mnohem lepší, tak mi sdělil, že minulý pan doktor mi dal dobré prášky, že ten postup schvaluje a že je mám dobrat a přijít na kontrolu. Začala jsem se smát, jestli je to jako všechno. Koukal na mě trošku divně, tak jsem mu říkala, že jsem tam čekala 2 a půl hodiny a že jsem byla objednaná a jestli to mám zas absolvovat při té kontrole. Tak jen mávl rukou - cože je to dva a půl hodiny - že ten objednací systém je k ničemu, že jim tam vozí lidi z oddělení, do toho přicházejí lidi z ulice.. Snažila jsem se mu tedy vnuknout myšlenku, že přijdu, načůrám a odjedu. Tak prej jo, že to zapíše do karty. Pořád jsem se tlemila jak magor, tak jsem mu rovnou poradila, že má napsat, že pacientka se vyčůrá a zmizí.. A pak že si prý přijdu za dva dny pro výsledky.. zkrátím to, vysvětlila jsem mu, že si pro výsledky nepůjdu, ale že zavolám.. Ve finále pochopil a schválil.. Možná, že kdyby to fungovalo i v jiných případech, nehromadili by se jim tam lidi jak v Cimrmanově výtahu do dolu. Možná by stálo za to mít jednu ambulanci pro příchozí bez objednání, holt s rizikem, že budu čekat a čekat a čekat a ambulanci pro objednané lidi, kteří by prostě čekat neměli..

No nic, jsem chytrá jak rádio, nicméně tohle plýtvání časem a prací všech zúčastněných mi dost leze krkem.

Ve středu měla Andulka ve školce focení. Jak hromadnou fotku, tak portrét. Chtěla jsem je nechat vyfotit společně s Adélkou, zapsala jsem to tedy do seznamu a dostavila se s oběma do školky nejpozději do 8:15 hod., jak bylo striktně požadováno.. V 9:30 se stále nic nedělo, takže jsme se odebraly domů s tím, že přijdeme za hodinu, že to snad už na nás dojde řada.. Dorazily jsme včas, začalo focení a Adélka, jak už byla unavená, se sekla, že se fotit prostě nebude.. Grrrrr.. Takže úplně zabité dopoledne a naprosto k ničemu. Opět ukázka skvělé organizace. Na fotky jsem zvědavá, je to zas sada s překrásným designem - tentokrát Vesmír.. dokonce jsou tam 3D prvky planet.. fakt nádhera.. Když jsem to viděla, přemýšlela jsem, jestli to umělec myslí vážně.. evidentně ano.. Navíc ani ty portréty nejsou zrovna exkluzivní, ale školková fotka je halt školková fotka :-).

Ve čtvrtek jsem si jela odpočinout na lymfu - to je vskutku nevídaně luxusní záležitost. Zas jsme s kosmetičkou pokecaly a nařechtaly se. Ona je původem Maďarka, takže mi recitovala dětské básničky a dělala rychlokurz :-D.

Na víkend jsme zamířili do Skalice - měly jsme s Andulkou koupené lístky na Majdu a Františka z Kouzelné školky. Dana je ulovila v předprodeji, tak šla s Týnkou. Představení bylo moc pěkně udělané, užili si rodiče. Zbytek dne jsme strávili zavření doma - šíleně lilo.

Já jsem si ještě vyšvihla s Annou parádní akcičku - byly jsme na premiéře filmu Anglické jahody (www.anglickejahody.cz) . Nejlepší byl moderátor, jehož angličtina byla víc než skvostná a šlehačkou na dortíku bylo oznámení, že jsme v kině s názvem Vylyž Cinema.. Celý sál zaburácel. :-) Film se mi líbil, bylo to o 21.8.1968. Kapánek mi z toho běhal mráz po zádech. To nejlepší ale následovalo. Přesunuly jsme se do Mánesa na raut a křest soundtracku. Bylo tam narváno, ale viděly jsme hlavní hvězdy filmu včetně ruského Brada Pitta :-). Po ofiko programu následovala diskotéka a DJ hrál přesně ty pecky, na kterých jsme vyrostly, takže jsme si to výborně užily. Ve finále jsem vyprovokovala Annu, ať jde pro Alexeje (alias Brada) a nakonec fakt šla a tančila s ním! No prostě to bylo úžasné a v nejlepším jsme odcházely domů. Dorazila jsem ve 4. :-D A druhý den mi bylo kapánek hůřeji :-D.

Po školkovém barevném týdnu, kdy jsme každý den vymýšlely oblečení na den následující - žlutý, červený, hnědý, zelený a bílý - si mamka přijela pro Andulku, protože měly domluvený společný víkend :-).

V pátek jely parníkem - Vyšehradský tunel je zavřený, proto jezdí jako MHD parníky. Já si to taky pamatuju, když už to kdysi takhle bylo a jednou jsem to někde řekla a bylo mi řečeno, že jsem teda hodně stará, když jsem taková pamětnice :-D. Tak doufám, že Andulíně se takového komplimentu jednou nedostane :-D.

Samozřejmě posléze zamířily do Tesca Tesca, kde se zrovna konal program pro děti - balónková show, malování na obličeje, vyráběnkovací dílna - prý to bylo moc pěkné a holky dorazily domů v půl osmé.

V sobotu šly do cirkusu - ve školce zas byly k dispozici vstupenky zdarma pro dítě, které doprovází dospělý, což je celkem slušná úspora - dospělý platí vstupenku 200,- Kč, dítě 160,- Kč. Ale stejně, i když se těch 160,- Kč ušetří, probendí se to v cirkuse jinak, lákadel za hafo peněz je tam spousta.

My jsme s Adélkou zašívaly, uklízely a po spaní jsme šly nakrmit kačeny, což je velmi oblíbená atrakce. Celkově jsem udělala hafo práce - fakt platí, že jedno dítě = žádný dítě. Co já jsem to dělala, když jsem měla jen Andulínu???

V neděli jsem stihla umýt lodžii v době, kdy jsem předpokládala Adélčin spánek. Adél ale usoudila, že chce vyrazit za Andulkou co nejdřív, takže prostě spát nebude. V Braníku byla i babička, tu jsem pak odvezla domů a holčičky zanechala našim s tím, že se mrknu po nějakých kozačkách a tak celkově. Nekoupila jsem nic, teda krom vybrakovných Levných knih :-). Ale už aspoň vím, že boty, které bych chtěla, musím sehnat ve sportu. Celkově mě ale chození po nákupech fáákt neba.

Dnes byl státní svátek, ale Petr jel rovnou ze Skalice do práce. My jsme koukaly na pohádky a Adélka opět odmítla spát po o. To se mi teda vůbec nelíbí a doufám, že to byl jen chvilkový rozmar. Domluvily jsme se proto s Míšou, že odpolka půjdeme společně ven a Andulka naplánovala výlet do Krakova (ne polského :-)), že jsem jí slíbila mrknout na zvěřinec. Máme tu totiž taky cirkus. Dojeli jsme tam autobusem, ale cirkus zřejmě akorát likvidují a hlavně zvěřinec je otevřený o víkendu jen dopoledne, takže jsme viděli pár poníků a šmidra. Zpátky jsme šli pěšky přes blázinec, já v domnění, že by snad Adél mohla usnout.. No neusnula.. Když už to vypadalo, že možná joo, přišel nám naproti Petr a bylo po spaní. Po nákupu obživy jsme si vzali Emádu a holky tu měly improvizovaný karneval :-).

Stále se rozvíjí v řeči i lumpárnách :-). Začala používat věty - Co to je? Kdo de? Každé ráno se ozývá z postýlky: "Tatííí, kde síí? Mamíí, kde sííí?"

Protože jsme měli docela dost oslav, velmi ráda chodí popřát - obřadně chytne za ruku, potřese a s radostí popřeje "PŠÍÍ!!

Od Andulky také pochytila Poooč??? S patřičným puberťáckým přízvukem a samozřejmě v situacích, kdy jí třeba řekneme ať něco udělá či nedělá.

Umí se stále dost vztekat a když jí to popadne, tak mlátí do všeho okolo sebe - ať už věcí nebo lidí a pak si stěžuje, že má "bebíško" a chce to pofoukat..

Báječně také dělá, že vlastně nedělá to, co nemá. :-)