Všechny naše deníky

Stále se rozvíjí v řeči i lumpárnách :-). Začala používat věty - Co to je? Kdo de? Každé ráno se ozývá z postýlky: "Tatííí, kde síí? Mamíí, kde sííí?"

Protože jsme měli docela dost oslav, velmi ráda chodí popřát - obřadně chytne za ruku, potřese a s radostí popřeje "PŠÍÍ!!

Od Andulky také pochytila Poooč??? S patřičným puberťáckým přízvukem a samozřejmě v situacích, kdy jí třeba řekneme ať něco udělá či nedělá.

Umí se stále dost vztekat a když jí to popadne, tak mlátí do všeho okolo sebe - ať už věcí nebo lidí a pak si stěžuje, že má "bebíško" a chce to pofoukat..

Báječně také dělá, že vlastně nedělá to, co nemá. :-)

Andulka mi vyprávěla, že celou dobu, co jsou venku, tak musí běhat, protože děti chtějí, aby byla jako zloděj a všichni jí chytají. Kdo zná naší Andulku ví, že běh je pro ní vášeň a jak může, tak běhá, běhá, běhá.

Dneska mi povídá: "Mami, dneska jsem běhala jen hoďku. Řekla jsem dětem, že nemám náladu, takže to bylo fakt jen hoďku. To si to umí zařídit, co?".

Jednorázovým holícím strojkem jsem cosi zbavovala žmolků. Pak jsem to jen položila na stůl a odešla na WC, potom udělat tohle a támhleto... prostě jsem na strojek zapomněla. Zarazilo mě podezřelé ticho - jdu se podívat, co dělá Adélka a ta si hrála právě na tatínka..

V hrníčku  měla biokys, tak si vzala ten strojek a jala se holit milou Emičku přesně tak, jak to dělá její milovaný tatínek. :-D

Dlužno podotknout, že jí to šlo opravdu dobře a že ví, kde vousy opravdu rostou :-D.

Na http://skalaci.rajce.idnes.cz/ jsem přidala nové, respektive dlužné, fotky. Doplnila jsem pár od Cecelky z dovolené na Zakynthosu, nově je tam Legoland, Oslava Jáchymových narozenin a Cesta za pokladem.

Andulka se dneska naučila kličku. Doposud neměla potřebu, všechno má na sucháče apod. Ale dnes prostě přišla s tím, že se to chce naučit. Tak jsem jí to párkrát ukázala a pak už jen trénovala a trénovala a zabavila se tím docela dlouho. Nicméně je na sebe děsně pyšná, že už to umí :-).

A jako bonus si dneska natrénovala podpis svého příjmení. Vlastně se divím, že nechtěla naučit Střihavková, když je vdaná za Filípka..

Andulka se ve školce, mimo všeho dobrého, naučila dloubat v nose a dokonce si dá holuba ke svačince. Když to vidím, chce se mi blinkat a horem dolem jí vysvětlujeme, že je to hnus a bla bla bla bla, jak už to rodiče prostě dělají.

Jedeme autem, já kouknu do bočního zpětného zrcátka a ejhle.. naše prvorozená opět na lovu a už už.. fůůůj.. Zahulákala jsem na ní: "Aňo, ty zas jíš ty holuby?" Absolutně jsem jí vyděsila. JAK jí můžu vidět, když sedím před ní a ještě koukám dopředu! Nicméně je to holka pohotová, takže mi okamžitě naservírovala fňukavou odpověď: "Já ho nejím, netrefila jsem se do pusy.. "

Andulka mě pořád vidí sepisovat deníčky, takže má jakýsi svůj bloček a tvrdí, že to je její deníček. Taky si chce zapisovat důležité události, příhody.. A tak poté, co nakreslila krásný obrázek s balónkem- housenkou, mě napadlo, že by si ten deníček taky mohla vést, ale kreslený. Aňa byla z toho nápadu nadšená, koupily jsme záznamovou knihu a mohlo se začít.

Teď je tam pár obrázků trochu napřeskáčku - kreslila balónek-housenku jak jí ulítl, už tam má i jízdu lanovkou na Kleť a vrátila se ve vzpomínkách i na Zakynthos.

Prohlížím si to pořád dokola, jsem z toho naprosto unešená! Doufám, že jí to vydrží a že si to pak také bude moc ráda prohlížet.

Holky na dubnu jedou v Projektu 365 - blogují každý den a každý den připojí nějakou fotku. Takhle pravidelně bych to nezvládala, sem do deníčku píšu spíš občasně, ale stejně tak má od nynějška svůj projekt i Andulka.

Další hektický týden. V úterý s Andulínou do Sokola, ve středu dopoledne jsme s Adélkou sjely do pizzerie U divadla na sraz dubňáčků bez dubňáčků :-). Pokrafaly jsme s holkama, benjamínci si pohráli, my si klasicky předaly kontraband a pak už zas pápá lálá a s Adél jsme si to smažily pro Andulku do školky, protože jsme měly domluvený výlet ke kámošce z dětství. Mého.. :-D

U Jany to bylo moc fajn, mají úžasnou zahradu s hradem, s jelenem z břečťanu, jezírkem s rybkami a v domečku pak obrovský dětský pokoj s raketou, po které zatoužila Andulka. S Janou jsme se neviděly strašně let, hodně jsme spolu kamarádily, když nám bylo ještě náct, takže jsme zavzpomínaly na naše pubertální vylomeniny a bylo to moc příjemné.

Ve čtvrtek k nám dorazila Cecelka s klukama - výlet sockou přes celou Prahu byl prý úžasné dobrodrůžo :-). Matýsek chvilkama dělal, že se jako stydí, ale naštěstí ho to brzo přešlo :-).

V sobotu jsme vyrazili na jih - na sraz V.J.P. aneb Vnuků Josefa Paclíka. Josef Paclík byl můj pradědeček, toho si nepamatuju, ale prababičku Barborku ještě jo, i to, že jsme do Křemže kdysi jezdívali s babičkou a dědečkem. Taky když jsme šli k nim "do služby" na víkend, jedli jsme pořád dokola krupicovou kaši, kterou dědeček přepískl Grankem a co lžíce, to byla jedna zastávka vlakem do Křemže. Od té doby mám asociaci - vlak=krupicová kaše, krupicová kaše=vlak :-).

Bohužel se několikrát měnil termín, takže nakonec mi to kolidovalo s výjezdem s holkama aneb TMAII - opět na Slapy. Hoodně mě to mrzelo, moc jsem se těšila, ale ve finále zvítězila zvědavost na tu část rodiny, kterou v podstatě neznám. A když znám některé z těch dětí, tak jsem je neviděla .. no.. nebudu radši psát kolik let, lepší bude napsat, že od dětství :-). Holky mě ale moc potěšily, psaly mi smsky a ve finále mi i nějakou tu chvilku po půlnoci volaly a dokonce mi přišla i moc pěkná MMS. Já jim zas mávala z Kleti.. Takže holky, díky, že jste na mě myslely, taky mi bylo líto, že nejsem s vámi a snad to vyjde příště a i na ten tanec dojde! :-D

Sraz byl v pravé poledne u kostela v Křemži. No.. klasicky jsme přijeli poslední, ale vešli jsme se s odřenýma ušima do akademické čtvrthodinky - na dálnici došlo k bouračce a chvíli trvalo než jsme se z D1 dostali. Prohlídli jsme si bývalý dům prababičky, respektive to, co místo něj postavili. Poměrně otřesný domov důchodců. Nicméně sámoška je pořád na tom samém místě :-). Po nezbytném zapsání do prezenčky jsme vyrazili na hřbitov, ukázat se prababičce a pradědečkovi.

Z Křemže jsme se vydali na Kleť. Mám pocit, že jsem tam nikdy nebyla. Jeli jsme lanovkou - jela ten víkend naposledy - a protože jsme očekávali opravdu velkou kosu, byli jsme dobře nachystaní a zazimovaní :-). Výšlap by byl asi hodně náročný, je to dost po šutrech a hlavně by na to nebyl čas vzhledem k dalšímu programu. Bohužel nebyla otevřená rozhledna, takže jediná panoramata, která jsme viděli, byla z lanovky. Jinak všude převyšují stromy výhled, což je velikánská škoda.

Z Kleti jsme se přesunuli do místa ubytování - do penzionu jednoho z mamčiných bratranců - http://www.penzion.rajsky.cz/ . Když jsme otevřeli dveře od pokoje, museli jsme se smát. Nádherná světlá, prostorná místnost, velmi příjemně vybavená. Ve srovnání s naším pokojem na Zakynthu.. No nic..

Večer dorazila další část příbuzných a začal mejdánek :-). Všechna vnoučata (generace mojí mamky) představovala svoje rodiny a ta naše vyhrála soutěž "Kdo přiveze nejvíc lidí" :-). Byla to docela sranda, kdo je vlastně kdo a ke komu patří a asi nejvíc se to líbilo Adélce, která tleskala jak o život :-). Pak jí hrozně bavilo odnášet za bar prázdné láhve.

V neděli nás opět probudil nádherný den, takže volba byla jasná - jdeme se podívat do Krumlova, navíc jsme se měli v 11 stavit v kavárně U Mrázků, aby se mamka s Lidunkou podívaly, kde si to hrávaly. Patřičně nabaleni jsem vyrazili a musím napsat, že Krumlov je opravdu nádherné město, až jsem byla překvapená. Neměli jsme kočár, tak pro nás bylo cestování trošku komplikovanější a nakonec jsme ani nešli na věž, protože už bylo poledne a na Adélce bylo znát, že by si ráda schrupla. Odpoutali jsme se od zbytku výpravy a po nějaké chvíli už jsme frčeli za Mášulkou do Chvalšin. Tam si holčičky pohrály s klukama, dostali jsme najíst, ač jsme byli nacpaní, a mohli jsme vyrazit k domovu.

Cesta proběhla v pohodě, Adél spala skoro celou cestu, Andulína to taky zalomila, provoz (až na D1) v pohodě. Byl to moc fajn víkend, hodně jsem tam pochopila, hodně jsem si ujasnila a hlavně jsem poznala zas další kus svých příbuzných. Takže Agu - moc děkuju za ten nápad uspořádat takové setkání a celkově za organizaci včetně výběru exkluzivního počasí!

http://skalaci.rajce.idnes.cz/2008_10_18_-_Sraz_V.J.P./

Jsme staří známí kufraři, i proto dostal Petr k narozeninám GPS nebo-li Dží Pí Pesku, jak říká Andulka. Obě holčičky poměrně fascinuje pohyb autíčka po obrazovce i to, jak tam povídá ta paní. Andulka celkově moc ráda kouká do map, takže si v autě vždycky mapu půjčí a naviguje nás.

Od té doby, co máme GPS, převzala hlášky typu "Se držte vpravo", případně "Za 300 metrů odbočte vlevo".

Po cestě k Mášulce z Krumlova nás zas navigovala (navíc místo "nachází" používá "nazývá" ) tímto stylem: "Tady se nazývá útulek pro.. opuštěné.. ředitele" Totálně nás odbourala :-)

xxxxxxxxxxxx

Mamčin bratr Agu byl hlavním organizátorem V.J.P.  Pro Andulku byl asi zajímavý, protože ho důkladně pozorovala a pak nám v autě položila dotaz: "Proč je ten pan průvodce v tý vestě ostříhaný na ježka?" Dlužno podotknout, že Agu je kopií našeho dědečka, který měl také málo vlasů, ale tenkrát se to ježkem ještě nemaskovalo :-). Agu to pak Andulce vysvětloval v tom smyslu,že si nemusí mýt vlasy a že když už jo, že mu stačí, aby zalezl mezi stromy a že si to vlastně myje klackama.. tak čekám, kdy to Andulíně v mozečku zas sešrotuje nějaký úžasný nápad. :-)

Minulý týden byl opět kapánek hektický :-) Krom mého hýčkacího úterý jsme stihly s Adélkou mini sraz březňáčků - to jen s Rosie a Vevelen, ale zas bylo fajn, že jsme aspoň maličko stihly pokecat :-). Odpoledne jsme měly domluvenou návštěvu dopravního hřiště na Proseku.

Andulka si to domluvila s klukama od Anny den předem a protože počasí bylo celkem ucházející nebyl důvod nejít. Dopravní hřiště nás dost nadchlo. Andulka mohla jezdit na motorce na baterky, po které neuvěřitelně touží. - Mami, nemusíte mi jí kupovat, já si jí objednám od Ježíška! Ale Andulko, Ježíšek ti jí nepřinese, kam bysme jí dali? Vždyť nemáme doma místo. To nevadí, mami, já si objednám od Ježíška ve Skalici! - ale měly jsme s sebou i kolo. Jsou tam funkční semafory, spousta křižovatek, značek a místo nejoblíbenější - benzínová pumpa Shell :-). Tam zajížeděly neustále všechny děti :-). Pokud účastníky dopravního provozu omrzí cestování, můžou si hrát na pískovišti nebo na skluzavkách a prolejzačkách. Pro rodiče funguje stánek s občerstvením a když se k tomu přidá i pěkné počasí, je to nádherné místo ke strávení odpoledne a ještě za velmi slušné ceny. Jen fungují do konce října a pak až zas na jaře.

V sobotu jsme šli ve Skalici na velký výlet - Andulka chtěla pořád k vysílači, na který se díváme z okna. Je to na protějším kopci a dlužno podotknout, že to opravdu není za rohem. Nicméně naše prvorozená si vysnila piknik pod věží a pořád nějak nebyl čas, až konečně v sobotu jsme se rozhodli, že teda půjdeme. Celkově nám to trvalo dvě a půl hodiny a kdo nás zná ví, že jsme trošku magoři, kteří neumějí chodit pomalu. Musíme to jednou změřit, kolik vlastně takhle našlapeme kilometrů. Ale Andulína je v tomhle naprosto úžasná. Někdy třeba maličko zakňourá, že jí bolej nožičky nebo tak, ale stačí jí vymyslet nějakou motivačku a maká dál. Jen byla trošku zklamaná, že pod vysílačem nebyl trh ani pouť :-D. Našla jsem jí aspoň pařez u stromu, takže měla jakoby princeznovské křeslo a mohla majestátně zkonzumovat housku :-).

V neděli jsme vyráběly domácí úkol do školky - něco z listí. Naštěstí Jitka dala na diskusi odkaz, který nás nadchl i zachránil zároveň :-) http://www.ceske-tradice.cz/cz/k4,103,109-podzimni-dekorace/c19-podzimni-dekorace-kytice-z-javorovych-listu/ Je to hodně jednoduché a přitom efektní, takže jsme to s Andulkou krásně zvládly. Naučily jsme vázat kytičky i Lenku Párysovic, prý to pak ukáže na výtvarce ve škole. Musím se jí potom zeptat, jak to dopadlo :-) Náš výsledek se pokusím uložit do deníčku.

Fotky z dopravního hřiště jsou zde http://skalaci.rajce.idnes.cz/2008_10_09_Detske_hriste_na_Proseku/