Všechny naše deníky

Brácha dostal k narozeninám od Lenky a dětí skok padákem. Připlatil si k tomu i kameramana, aby zachytil tenhle výjimečný okamžik. Den D byl naplánován na sobotu 25.7., letiště Kolín. Mamka pořád zvažovala, jestli pojede nebo ne, ale nakonec jí to nedalo a jela. Vyrazili jsme včas, všichni dobře naladění, jen Adélka byla nějaká nafouknutá a nechtěla se nechat rozesmát. A pak najednou začala plakat a blinkat. To už se nám stalo jednou, když se takhle po ránu přepila vodou a pak jsme někam jeli. Samozřejmě jsem neměla náhradní oblečení, museli jsme to tedy otočit a jet zpátky s tím, že netušíme, jestli bráchu skočit uvidíme nebo ne.

Adélku jsme převlékli, vzali další oblečky, kdyby náhodou, a vyrazili opět směr Kolín. Jen jsme dorazili na letiště začalo lejt jak z konvičky, jak by řekla Andrejka. Foukal i hodně silný vítr, prostě ideální počasí na takovou atrakci. Naštěstí pro nás přišel někdo na minulý seskok pozdě, takže na něj čekali a pak zas čekali na vhodnější počasí, tudíž jsme o ten zážitek nepřišli. Brácha nastoupil, letadlo se pomalu rozjíždělo a pak stoupalo a stoupalo do 4 km. A od západu se valila další mračna.. Byla to docela schíza - pořád nikde nikdo nevyskakoval a hrozilo, že začne čina. A pak se konečně začaly objevovat maličké tečky na nebi. I nahoře to muselo děsně fučet, protože někteří aktéři se tam točili nahorou dolů jak na centrifůze. Blbé bylo, že jsme netušili, jaký má brácha padák, takže jsme v jednu chvíli mocně fotili jednoho odvážlivce, abysme poté zjistili, že brácha přistává úplně na druhé straně. :-) No byl naprosto nadšený! A i počasí měl jak na objednávku, protože jen došli zpátky k nám, začalo zas příšerně lejt.

My jsme pak pokračovali mrknout po okolí na kešky :-) a taky na Radimský zámek, brácha a spol. čekali na zpracování fotek a videa. Fotky jsou k vidění tady http://buldass.rajce.idnes.cz/Desktop/, naše budou ve fotoalbu u nás.

O zámku v Radimi jsem četla v MFD, že zde mají Pohádkový okruh - je to speciální prohlídka pro děti, krátká a v podstatě průvodkyně přečte pohádku a pak se jdou všichni podívat, jak to tedy bylo :-). Navíc mají k dispozici různé kostýmy, takže Andulka se oblékla do princeznovských šatiček a já a Skaly jsme byli královští rodiče. Adélka tradičně tuto kratochvíli bojkotovala. Viděli jsme pokojíček princezny i místo, kde jí držel zlý černokněžník. Líbil se nám rytířský sál, kde se běžně oddává a ještě si holčičky vyzkoušely, jakou by měly šanci při osvobozování princezny - házely kroužky.

Zámek je v hodně špatném stavu, ale majitelé jsou evidentně kreativní. Dle informací by měla být rekonstrukce hotová příští rok, kdy zámek oslaví 400 let. Tak to by možná stálo za to se tam jet podívat, protože si to moc neumím představit. http://www.zamek-radim.eu/

Původně jsme se chtěli po cestě někde stavit na něco k jídlu, ale Áčka usnuly, tak jsem nabrala směr rovnou zpátky do Skalice.

Už poměrně dlouho jsme se s dubňačkama chystaly do Perníkové chaloupky (www.pernikovachaloupka.cz) pod tzv. Kuňku nebo-li Kunětickou horu. Konečně jsme se dohodly na čtvrtku 23.7., že v 10.00 tam budeme. Vyrážely jsme proto docela brzo, ještě jsme nabíraly mamku na Čerňáku, aby se taky trochu vyvenčila. Na místo srazu jsme přijely, kupodivu, první. Zaparkovaly jsme u ohrad se zvířaty, bylo tu i občerstvení a nějaké ty prolejzačky včetně velké klouzačky, kterou ftipně nechala Andulka nejdřív vyzkoušet Adélkou, aby poté taky sjela dolů :-). Po nějaké době jsme viděly přijíždět tetu Trolli, která nás ale minula a pokračovala dál, stejně tak i posléze Jaffi a Renda. Holky zaparkovaly totiž přímo u chaloupky, takže my jsme pak k nim lesem přešly. Ještě jsme chvíli čekali na Tiinu, ale už uběhlo půl hodiny od plánovaného srazu, tak jsme se pomalu přesunuli k perníkové chaloupce.

Okolo je toho k vidění také dost - Ohniště 12 měsíčků, mraveniště Ferdy mravence apod. Prohlídka se koná vždy, když zakuká kukačka, čiliž v půl a celou. Mají tu chlívek pro zlobivé děti s prstoměrem, jestli už jsou dostatečně vykrmené.. Protože tam byla tma a probleskovalo jen "ohniště", děti chodily okolo velikým obloukem a moc se jim tam ani nechtělo nakukovat :-). Na chodbě je zas akvárko a v něm Zlatá rybka a pak už jsme šli na prohlídku.

Slečna průvodkyně to vypráví opravdu jako pohádku, přehrává a děti jí visí na rtech, že až zapomínají zavírat pusinky :-). Ve finále jsme se dozvěděli, že celá pohádka je vlastně pěkný nesmysl, protože ježibaba byla hodná paní perníkářka a děti nejen, že nepozdravily, ale ani nepoprosily o perníček, čiliž vlastně kradly a do toho ještě lhaly, když tvrdily, že je to jen větříček :-). Bylo to docela zábavné :-). Prohlídli jsme si výstavu perníkových chaloupek - to mi teda padala čelist, jak někdo může vytvořit něco tak krásného. Pak už jsme se vydali do kouzelného lesa, kde jsme potkali krtečka a taky jsme viděli 100 let spící princeznu, která čeká na desetiletého mládence, aby jí políbil a za manželku pojmul. Jen má ta princezna děsně zkažené zuby, když si je 100 let nečistila :-). A pak už jsme byli před dveřmi k hodné ježibabě, která nás pozvala do svého království.

Všichni jsme dostali moc dobrý perníček a dostalo se nám i názorné ukázky jak se dřív perníčky dělaly. Krásně to tam vonělo, ozdobené perníčky se daly koupit. Odsud jsme přešli do další výstavní místnosti, kde je nádherný perníkový betlém a pak už jsme mohli projít Nebeskou bránou přímo do nebe k Ježíškovi. Ten tu má  postel s nebesy a ukázku, jak vidí z nebe na Zem. Dokonce tam byly i dopisy od dětí a také dešťová laboratoř :-). Ale je tu nejen nebe, ale i peklo. Tam bylo opravdu vedro jak.. jak v pekle :-). Děti z toho měly trošku hrůzu, ale ve finále se statečně podepsaly do návštěvní knihy.

Venku jsme si ještě prohlédli chaloupku na kuří nožce, nástrahu na Růženku, studánku s živou vodou i Smolíčkovu vyhlídku na jelena :-). Mezitím přijela Tiina, ale zas byla uvnitř na prohlídce, takže jsme se poměrně dost míjeli.. U chaloupky jsme ulovili kešku a přesunuli se dál, za potravou. Najedli jsme se ve Slatiňanech ve velmi příjemné restauraci a takto posilněni jsme mohli pokračovat na Kočičí hrádek, kde se nám moooc líbilo! A protože tam byla taky keška, bude víc info v keškovém deníčku :-).

K autu jsme to vzali oklikou přes Monako - lesní restauraci, kde je také jedna perníková chaloupka. Je to naprosto nádherné místo, s překrásným výhledem. Po cestě jsme ulovili ještě jednu kešku a pak už Skaly volal, kde jsme, že se republikou řítí šílená bouřka.

Bouřka byla opravdu příšerná, my jsme ale měly neuvěřitelné štěstí, asi jsme jí projely nějakou nejklidnější částí, takže jsme jely "jen" lijákem a jak jsme sjely "z hor", už zas svítilo sluníčko. Po cestě ale byly popadané stromy, větve.. docela síla.. A to jsme se ještě ztratily v Čáslavi, nějak jsem špatně zabočila a pak nás GPS navedla přes brod skrz potok, což holčičky považovaly za největší zážitek dne a chtěly se ještě vrátit :-).

Do Skalice jsme dorazily docela pozdě, ale v pořádku.

Osmá keška nás zavedla k Perníkové chaloupce.

"Puvodne Lovcí zámecek, který si nechal postavit v roce 1882 majitel hradu Kunetická hora baron Richard Drasche z Wartinberka v prekrásném prírodním areálu "tam, kde Hradec Králové a Pardubice si podávají ruce". Na pocátku 20. století dvakrát zmenil majitele, pak byl znárodnen pro potreby zednického ucilište, domova duchodcu a ústavu sociální péce a následne byl ve znacne zanedbaném stavu vrácen v restitucním rízení.

Od roku 2004 je objekt opravován a stává se výletním místem pro všechny, kterí ješte neprestali verit na pohádky. V Perníkové chaloupce naleznete mj. Turistické informacní centrum, Prstový tlustomer s Vezením pro zlodeje perníku, Muzeum perníku a pohádek i Perníkárskou dílnu Ježibaby, která zde pece pernícky podle staroceské tradice.

V Pohádkovém areálu se také nachází Informacní centrum deda Vševeda s Konzulátem Valašského království a turistická ubytovna."

Pro pár dětí to byla premiéra, takže nadšení veliké.. teda až na ty breberky, kterých je všude okolo plno :-).

Kousek od Kočičího hrádku je i jedna multina, takže jsme s holkama počítaly a děti si užívaly pohostinnosti této stavby.

"Ideální cache pro rodinný výlet. Cache vás zavede ke Kocicímu Hrádku – miniature zdeného hrádku, který stojí na kremencové skalce. Tento zámecek nechala v letech 1898 – 1901 postavit knežna Vilemína Auerspergová pro zámecké deti, které tu rády trávily svuj cas. V dnešní dobe jej ke stejnému úcelu využívají deti všech vekových kategorií. Oblíbené jsou šiškové bitvy o dobití zámku.  "

Trollik a Jaffi sem navíc jezdily, když byly malé, takže to pro ně byl návrat do dětství. Souřadnice se nám povedlo spočítat a odlov proběhl téměř v pohodě, i když to na první pohled vypadalo, že je poklad vykradený. Naštěstí teta Jaffi mrkla ještě o kousek vedle a úspěch byl tu!

Poslední keška tohoto dne, pro nás jubilejní desátá, na nás čekala na Vrchlického návrší.

"Návrší Vrchlického vytvárí seskupení nekolika skalisek pod východním zalesneným svahem Hury. Nachází v trešnovém sadu nad mestem Slatinany. Bylo to oblíbené místo odpocinku básníka Jaroslava Vrchlického, který ve Slatinanech pobýval na letním byte v letech 1890 - 1909. Dne 2. kvetna 1926 byla na skalce osazena plaketa od O. Španiela s podobiznou básníka a celé návrší bylo po nem pojmenováno. Na východní strane skalky se nachází sloup s obrazem Panny Marie. Ten nechala vybudovat knežna Gabriela Auerspergová v roce 1852. Obraz pochází z poloviny 15. století a knežna si ho privezla ze zboreného kláštera v Rakousku."

Tady byly zas děti unešené z lezení na skálu.

Chtěli jsme ulovit ještě jednu, nicméně GPS začala stávkovat, že má vybité baterky, takže ač jsem prolezla kde co, nenašla jsem jí. Tak snad někdy příště.

 

Chystáme se do Perníkové chaloupky. Říkám Andulce, že tam místo vstupenky dostaneme perníček. Andulíně se rozzáří očka a hned vymyslí skvělý kurz - Mami, hele, když mi dostaneme místo vstupenky perníček, tak to bysme jim mohly zaplatit čokoládovýma mincema!

No.. asi by měli radost.. :-D

Adélko, jdi si umýt ruce, bude večeře!

Místo toho si Adélka vlezla do kýblu od stavebnice (prázdného) a předváděla, jak se myje, vystoupila z kýble, rozběhla a najednou udělala na podlaze jako když se jí rozjedou nožičky a vykřikla - Jejda! To to klouže!

Naprosto mě odrovnala, jak to dotáhla do dokonalosti, protože ví, že na ní vždycky hulákáme, že má mokré nohy a klouže to..

Onehdá jí zas povídám - Tak se pojďte svlékat a půjdete do vany  a co budete dělat?? Adéla odvětila - van van..

Hledáme kešky, jsme tedy kačeři. Ti, co nemají o naší zábavě potuchy, jsou mudlové a poklady musíme hledat tak, aby nás mudlové nezahlédli. Holčičky už tedy mají jasný přehled kdo je a není mudla. Jeden večer se bavily tím, že pořád dokola pokřikovaly - Babička je mudla, děda je mudla..

Adélka si na to vzpomněla druhý den a začala na dědu pokřikovat - Děda je šmudla!

V poslední době o sobě, jakožto matce, dost pochybuju. Nějak přestávám zvládat ty neustálé hysterické výlevy CHCÍÍÍÍ  a NECHCÍÍÍÍÍ, když stejně vlastně neví, která bije. Když jí řeknu, že má něco udělat, tak to prostě neudělá, bojkotuje kde co.. A moje nervy jsou už fakt na nejtenčím vlásečku a musím občas odejít, aby se fakt nestal malér. Čím víc mě vytáčí, tím víc ječím, čím víc ječím, tím víc mě vytáčí.. Začarovaný kruh. Příšerné období, snad někdy přejde..

Na druhou stranu už dosáhne nožkama na zem na odrážedle a i když rychlost je nula nula prd, baví jí to, cítí se důležitě :-). Umí si obout botky, občas i něco obléknout. Ale úplně nejradši se svléká a běhá nahatá. Navíc teď měla období, kdy se zas začala počůrávat, ale vypadá to, že jí zas snad došlo, k čemu je nočník a záchod.

Na čtvrtek jsem měla od Hanky pozvánku na módní přehlídku Ateliéru Flóra. Kolem poledne jsem mluvila s Petrem a on se ptal, v kolik má dorazit. Já ale měla záchvat lenory, tak jsem mu po telefonu sdělovala, že se mi vlastně nechce, že se mnou stejně nikdo nechtěl jít a v tu chvíli se ozvala Andulína, že ona teda rozhodně chce jít :-). Ani mě nenapadlo, že bych jí mohla vzít, ale přišlo mi to jako dobrý nápad.

Adél se teda také cpala, že chce s námi, ale bylo to od 18:30 a myslím, že by nebyli zvědaví na nějakou její dramatickou vsuvku. Nakonec to bylo moc fajn, sice trošku přelidníno na tak malý prostor a k tomu šílené slejváky, takže padla varianta, že část lidí bude venku a modelky budou vycházet až tam. Ten Ateliér je vlastně galerie českých umělců a výtvarníků a i modely předváděly zákaznice a ne klasické modelky, takže ženy běžných konfekčních velikostí. Bylo tam poměrně dost moooc pěkných kousků. K tomu šperky ze slonoviny apod. Nádhera! Andulíně se to také moc líbilo, navíc jsme obě vyhrály v tombole. A příští rok prý bude Andulka také předvádět, už se s ní domlouvala ta holčina, co akci produkovala.

V pátek jsme jely do Skalice hnedle v poledne a Petr dorazil těsně před námi. V práci mu jaksi nepřipravili to, co měli, takže nechtěl rozdělávat novou zakázku a zabalil to. Měla jsem stažené další kešky, tak jsme si udělali pěkné rodinné odpoledne.

V sobotu jsme pro změnu jeli zas do Makra :-), Tomáš slavil narozeniny a dostal stejný gril, co si koupil minulý týden Petr. My mu k tomu přihodili pěknou flákotu a vínko a jako bonus jsme přivezli i lososa.

Docela jsme se pobavili v neděli - děti večer připravily bojovku s fiktivním pokladem a přes noc se objevil poklad opravdický :-). Andulína nakreslila i mapu, napsaly tajné vzkazy, holt je vidět, že už to asi někde viděly :-).

Odpoledne přišla za Áčkama Lenka s kamarádkou, hrály si na princezny a pak vzaly křídy a z Adélky se stala na chvíli Šmoulinka  a poté opařené kuře.. :-)

V pondělí nám mamka přivezla Lukajdu, abysme ho zasvětili do geocachingu. On se teda moc k ničemu nevyjadřuje, pubiš jeden, ale dostala jsem z něj přiznání, že ho to celkem bavilo a že třeba ještě během prázdnin dorazí. Áčka z něj byly nadšené, Luky je poměrně hodně nenáročný, tak snad jen z něj občas vydolovat nějaké to prohlášení :-). V úterý jsme s ním jely na Chodov, chtěla jsem mrknout do Marks and Spencer na slevy a brácha si ho tam vyzvedl.

V pátek odpoledne jsme se vypravili za keškami v okolí Skalice. Přece jen to není úplně nejblíž, použili jsme tedy jako přibližovadlo auto. První cesta vedla do Kostelních Střímelic, odkud by měl být jeden z nejhezčích pohledů na Posázaví, jak zněl popis. Osobně si myslím, že přesnější by to bylo z úplně jiného místa, ale i tohle bylo moc pěkné a hlavně pro nás dost netradiční, na tuhle stranu "kopce" bysme asi jen tak nezavítali. Viděli jsem do Kostelce i do Českého Brodu a vzadu se rýsovaly hory. Poklad jsme našli krásně, navíc tam byla naše první dřevěná "mince" nebo-li sběratelský materiál, tzv. GWC. Těším se, až si necháme udělat svoje a budeme je v pokladech nechávat. :-)

Z Kostelních jsme zkusili multinku přes Hradové Střímelice, dostali jsme se k místnímu moc pěknému rybníčku a s Andulkou jsme zkusily najít avizované zbytky zříceniny hrádku, ale neúspěšně.. jen jsme se ve finále musely přebrodit přes hnojiště :-).

I když se honily mraky a každou chvíli to vypadalo na déšť, zvládli jsme i tu poslední na Žežuli. To je docela vtipné, protože Skaličáci odjakživa říkají tomuhle kopci Čapík a až teta Lidunka jednou vyprávěla, jak přišla přes Žežuli a my na ní zírali, kudy, že to šla :-). Do té doby jsme netušili, že v mapě je to označení takové. Zavzpomínali jsme s Petrem, jak jsme do těhle míst chodili jezdit kdysi dávno v minulém tisíciletí kros na kole, ale hlavně je odsud také nádherný výhled do okolí.

Holčičky byly nadšené, že se nám zdvojnásobilo skóre a navíc, že táta už není mudla - nebo-li ten, který o geocachingu nic neví, ale stal se rovněž kačerem :-).

V pondělí jsme tu měli Lukajdu, tak jsme vyrazili do Bohnic, že zkusíme aspoň jednu ze tří - opět multinku Myší díry, které jsme kvůli počasí musely už jednou vzdát. Prošli jsme blázincem, vzali to přes místní "ZOO" a ocitli se na vsi :-). Staré Bohnice jsou opravdu hodně zajímavé, vůbec to nevypadá jako v Praze. Zkusili jsme najít Autentiku - jednoduchou kešku, ale nepovedlo se. Myší díry jsme ale našli a poctivě prošli. S kočárkem a Andulčiným kolem to bylo kapánek náročnější, do toho měla Adélka jeden ze svých hysterických výstupů přesně v duchu hesla - Hlavně nenapádně! :-).

Myší díry jsou vlastně uzounké uličky, které člověk snadno přehlédne a možná si i myslí, že vedou někam do zahrady, ale jsou to krásné zkratky. Staré Bohnice totiž leží v podstatě na obou stranách celkem prudkého údolíčka, tak je to praktické pro ty, kterým se nechce okolo po silnici. Ale je to prostě nahoru dolů, často schody.. Kam se hrabe boj o Partyzánský samopal! :-) Ve finále mi začala chcípat baterka v GPS, holt ta automobilová není stavěná na takovou práci, a málem nám poklad unikl. Navíc ještě chyběla jedna nápověda, kdosi strhl cedulku, na které bylo jedno z čísel. Ale už jsem jakž takž tušila a zkusila několik variant a dokonce jsem to odhadla i dobře a poklad byl zdárně nalezen. Největší legrace byla, že jsme vylezli o kousíček vedle než jsme tam vlezli.

Za odměnu děti dostaly zmrzku a než se totálně doprasily (viz foto), zkusila jsem znovu najít tu zatracenou Autentiku. Andulína i Adélka nutně musely se mnou, Lukajda, chudák, hlídal kolo a kočár..A zas jsme tu mršku nenašly! Jen Andulka našla tužku, která se běžně ke keškám dává - jsou to ty malé z IKEA. Z toho jsem usoudila, že jí možná někdo ukradl a že napíšu autorovi. Když jsem ale večer logovala na webu naše úlovky, zjistila jsem, že dneska tam byl šrumec a kešku našli hned dva lidé. Je možné, že jsme se zrovna trefily do chvíle, kdy jí měl někdo u sebe.. Takže se tam stoprocentně vrátíme!

Domů jsme to vzali zas přes blázinec a po 4 hodinách jsme se celkem vyčerpaní doplahočili domů, ale nadšení, že máme tak pěkný úlovek.

http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_07_15_Mysi_diry/#album

http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_07_Prvni_vypravy_za_keskami/

Konečně jsem doplnila chybějící fotky:

Z Botanické zahrady

http://skalaci.rajce.idnes.cz/20090701_Botanicka_zahrada/#album

Ze Sázavské poutě

http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_07_04_Pout_v_Sazave/#album

První výpravy za keškami

http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_07_Prvni_vypravy_za_keskami/#album

Bojovka a obarvená Adélka

http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_07_11_Bojovka_a_obarvena_Adelka/#album