Možná trochu mimo

Kláro, píšeš: "To nemůžete vědět jistě, malej jí může omylem stoupnout na packu a kdo ví, jak se ten pes zachová."

Trochu bych se chtěla zastat toho kluka (a hlavně jeho fenky). Nechci jeho chování samozřejmě omlouvat - měl brát ohled na tebe a tvůj subjektivní strach a fenku si přivolat, to je bez debat.
Já si troufám tvrdit, že ten kluk třeba opravdu na základě svých zkušeností s fenkou najisto věděl, že ona žádnému děcku prostě neublíží.
Já osobně bych totiž za chování našeho německého ovčáka dala ruku do ohně, že nikdy neublíží dítěti, které ho bude zvědavě ošmatávat či na něj šlápne, jak píšeš. Je zkrátka zvyklý, že mu naše malé děti strkají ruce do tlamy, že ho i sem tam škádlí taháním za ucho či packy, občas na něj spadnou, berou mu hračku a nenechá se vyvést z klidu, trpělivě a něžně snáší dětské poletování.
Já nechci říkat, abychom se bez výhrad spoléhali na subjektivní hodnocení majitelů psů. Co někomu nevadí a připadá normální, jiného již obtěžuje, že, to je taky bez debat. Chci tím jen říct, ale že jiná je situace, kterou jsi prožila ty a jiná je, kdybys potkala ustrašeného kluka, kterej utíká a zoufale volá : "Pozooor, utekl mi peees, on kouše." To bych tedy dostala strach i já, která se jinak psů nebojím.

Takže bych se přimlouvala za to mít trochu důvěry i k těm tolik kritizovaným majitelům a jejich obávaným psům. Jen pro to, že jsou jiní, nejsou přece hned nebezpeční.

A přiznejme si, chovají se všechny naše děti vždy tak, aby nikdy nikoho neobtěžovaly? Nechovají, jsou to prostě děti a přirozeně běhají, dupou, skákají, hrají si, výskají a křičí, i když někdy lidem okolo z toho drnčí hlava. A psi jsou psi, taky mají právo na život mezi námi (běhat a čuchat si), i když až na druhém místě po nás, to je taky bez debat.