chce mít jedničky

Tak u nás je to velmi podobné, až na to, že ten, kdo se z rodičovské dvojice zodpovědně učil, byl manžel, a já jsem sice neprolézala, ale neučila jsem se (prostě štěstí). Dcera je v kvartě na osmiletém gymnáziu, a od prvního ročníku se učí na můj vkus až příliš, a vlastně dokonce i na vkus manžela, kterému domácí příprava do školy zas tak divná nepřipadá. Snažili jsme též dceři vysvětlit, že dvojky tojky úplně stačí, a je zbytečné trávit hodiny času učením kvůli tomu, aby to byly pokud možno ty jedničky...
Je "jiná doba"? Asi, ale taky povaha. Máme ještě syna, v sekundě gymnázia s poněkud volnějším režimem, a ten se neučí skoro vůbec. Má známky velmi dobré (tedyhodnotí je procenty a slovně), ale mohly by být ještě lepší, kdyby na to občas sedl. Toho se zase snažíme přesvědčit, že návyk pravidelné přípravy se mu bude hodit, až to nepůjde "samo". Vytrvale se odmítá se učit s poukazem na dobré školní hodnocení. Ani s jedním prostě nehneme. Nezbývá než doufat, že si to sami vybojují podle svého bez zbytečných ztrát a stresů...