Dotaz

Jitko, píšete, že jste při své výchově začala dělat tytéž chyby jako Vaši rodiče... O pár odstavců dál zmiňujete, že vidíte i jiné řešení, že je možné pečovat o děti i jinak... ale už tam není ani zmínka o tom, jak se Vám to daří? To by mě moc zajímalo...

Ptám se, protože taky nemám ráda katastrofické scénáře a rozhodně nepoužívám zvířecí jména. Ale že by se vždy dalo dítěti vše vysvětlit jemnou a pochopitelnou cestou, s tím na základě svých zkušeností nesouhlasím. Hrozně mě pobavilo, když nám ve školce paní logopedka radila, jak dětem nenásilně vysvětlovat, proč mají cvičit, že jsou rozumnější než si myslíme a je třeba s nimi mluvit jako s partnery... nic proti, zní to hezky, ale na mého syna je to zcela nepoužitelné. Netrestám, abych ho neodradila, ale mám-li zájem, aby cvičil a byl pro tuto činnost náležitě motivován, nezbývá mi, než přislíbit hmotnou odměnu v podobě dobroty.

Co se týká trestů je situace dost podobná. V určitých situacích (každý rodič jistě dobře zná), ztrácí jakékoliv vysvětlování a diskuze význam, má-li být dosaženo žádoucího výsledku.

Věřím, že mnou praktikovaná výchova je správnou cestou - samozřejmě až čas ukáže, je-li tomu opravdu tak, nicméně budu ráda, když se podělíte o své praktické zkušenosti, protože vždycky je co zlepšovat.