Re: Záleží i na rodičích

No tak mé děti ve dvou letech taky v pekařsví dostávaly vybrat, co by chtěly svačit. A občas si ukázaly i na koblížek, nebo koláček a někdy i na cosi polité čokoládovou polevou!!!! Rozhodně mi to nepřišlo (a nepřijde divné). Anžto do pekařství přišly tak třikrát do roka, měly povolené vše. Mmch. kdybych jim na svačinu dala jenom jablíčko nebo mrkev, tak by mne do oběda utýraly křikem že mají hlad. A oba jsou hubeňouři hubení.

Jinak sladkostí znají víc než jsem znávala já, občas dostanou i kindervajco. To bývá zpravidla odměna za něco co je stálo hodně námahy nebo statečnosti. Když se jich zeptám, co by chtěly, tak si syn zpravidla říká právě o kinder. Dcera už z toho vyrostla a říká si třeba o sponky do vlasů nebo konkrétní propisku atp. Oba mají nejradši 80% čokoládu, ale syn kindervajco považuje za něco vzácného, takže je to pro něj opravdu dáreček. O čokoládu se rozdělí se ségrou a figurky si schovává v krabici rád si s nima hraje. Když to není každotýdenní záležitost, tak v tom nevidím nic špatného. Spíš je mi líto dětí, které nemají možnosti si říct, co by si přály, nebo je jim vzápětí vyvětleno, jak je jejich přání nevhodné. Ne že bych dětem pořídila všechno co je napadne, ale v rámci možností se snažím jim vyhovět i když třeba jejich vkus a chuť jde těžce proti mým. Zvlášť když jde o chvíle, kdy jim řeknu, že si můžou něco vybrat a dám cenový limit.