Díky za reakce

Děkuju všem za jejich reakce a jsem ráda, že řada (možná i většina z nich) pochopila podstatu věci. Možná jsem tou ironickou, závistnou poznámkou na závěr trochu zkazila dojem, ale skutečně nejde ani tak o peníze, jako o to, že

1) volení politici nerozumí věcem, o kterých rozhodují, a nevykonávají svůj mandát v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jak se zavázali v poslaneckém slibu, jednoduše nedělají to, za co je platíme
2) pokud je upozorníte na to, že se schyluje k něčemu podivnému, nevěnují vám nejmenší pozornost
3) média, která mají fungovat jako hlídací pes demokracie, o tom buď nepíší vůbec nebo si na tom naopak ohřívají svou polívčičku (já jsem ten článek nabídla i "normálním" novinám, zatím v sobě nenašla dost sebekritiky)

To opatření - snížení PPM o 20 a více % - je objektivně diskriminační a neefektivní. A je zcela irrelevantní, že před x lety byla PPM ještě mnohem nižší (příjmy a výdaje ostatně taky) nebo že ve srovnání s jinými zeměmi máme příliš štědré (nebo spíš příliš paušální) sociální a nemocenské dávky, s čímž souhlasím (ale ony zase jiné země mají kvalitní a dostupnou péči o rodící ženy, o předškolní děti, o seniory...). Samozřejmě miluju své děti a nevyměnila bych je za jiné, hypotetické děti narozené o rok později.

Co se mi nelíbí, je, že máme na jedné straně posvátnou povinnost odvádět pojištění a daně, a na druhé straně jen ubohé právo dívat se na to, jak nám ty veřejné finance ti naši mocipánové rozfofrují. Za dvacet let už měly být reformy dávno hotové, měl tu být stabilní sociální, důchodový a zdravotnický systém, a ne díra v rozpočtu a nedomyšlené nouzové změny. Já se s radostí uskromním ve prospěch příštích generací, jen bych si přála, abychom se všichni uskromňovali tak nějak zhruba stejně a trvale.

To je ale jen jedna věc. Jiná a horší věc je právě ta rezignace, ke které spějeme. Radši si stěžujeme a nadáváme pěkně potichu doma, nebo už ani nenadáváme, a jsme "rádi, že jsme zdraví a máme co jíst", jak tady taky zaznělo. Jenomže řada lidí v posledních desetiletích bojovala a trpěla, abychom mohli žít v právním státě... a jistě si pod ním nepředstavovali dnešní praxi, že totiž zvolení jednotlivci uzmou mandát a pak už jen po čtyři roky libovolně mačkají tlačítka a "zájem všeho lidu" ignorují. Z tohoto hlediska nejsou státní dluhy pro naše potomky jedinou hrozbou...