Článek nemá špatné heslo, ale ...

Nehodlám zpochybňovat fakt, že děti potřebují naši pozornost, lásku a ochranu, že k nám potřebují cítit důvěru a že je mojí základní životní zodpovědností to svým dětem (resp. zatím svému dítěti) poskytnout. Přesto mi tenhle výtažek z knížky přijde zjednodušující a moralizující.

Ano, život nemá být jen o penězích, ale to neznamená, že peníze nemají pro štěstí dětí žádný význam. Taky se potřebují obléct, aby jim nebyla zima, najíst, aby neměly hlad apod. Ani není pravda, že práce rodičů tu musí být výhradně kvůli získávání peněz pro rodinu. Já mám například svoji práci ráda a chci se k ní časem vrátit. Obávám se, že když to neudělám, může se stát, že bude mít doma moje holčička zapšklou naštvanou nekomunikující osobu, které se asi nebude moc chtít svěřovat. Radši bych byla máma a vzor a kamarádka, u které ale dítě chápe, že je čas pro něj a je čas pro práci. (A že ten čas pro něj tu vždycky bude.)

Jen takový paradox. Připusťme, že jsou zaměstnání, která spotřebují hodně času a že je potřeba, aby je někdo dělal. (Např. pokud všichni podnikatelé vzdají svá podnikání, protože to zabírá moc času, jaksi nebude kdo by nás zaměstnával, abychom sami nemuseli být podnikateli.) Pak takoví lidé zřejmě nemají mít děti, protože by na ně přeci neměli čas. A pokud bychom řekli, že všichni lidé děti nakonec chtějí (což sice nebude úplně pravda, ale ať...) a že mají jít vždycky cestou ušetřit čas ve prospěch svých dětí, tak na tyhle pozice prostě nemáme kandidáty.