Re: Prospěch a vzdělání není vše, ale svoji roli v životě člověka má

"Já postupem času jsem také přišla na to, že jedničky nejsou zárukou toho, že člověk bude úspěšný a se štěstím v životě to už opravdu vůbec nesouvisí. A jedničky ve škole - nerovná se vzdělaný člověk..."

Já si také nemyslím, že jeničky jsou zárukou štěstí a že jedničky ve škole rovná se automaticky vzdělaný člověk.

A i za totality, kdy nebyly tak velké rozdíly v platech, chtěla spousta lidí studovat. Proč asi? Protože se cítili šťastnější, když za ten průměrný plat vykonávali kvalifikovanou práci, která jim přinášela uspokojení, než kdyby dělali něco, co je nenaplňuje.

Je mi jasné, že se na problematiku dívám z pohledu ctižádostivé premiantky. Ale sama za sebe mohu směle říct, že jsem se cítila nejlépe ve společnosti lidí, kteří byli podobní jako já. (Tím pochopitelně nechci říct, že pohrdám nejedničkáři bez VŠ vzdělání, to vůbec ne.) Že když jsem vídala děti z lehčích středních škol nebo učilišť, tak mi bylo jasné, že v takovém kolektivu bych byla nešťastná a nezapadla tam. Vždycky jsem se pohybovala mezi lidmi, pro které bylo vzdělání jedním z důležitých měřítek úspěchu a štěstí v životě, i když zdaleka ne tím nejdůležitějším a jediným. A pokud jde o hodnocení profesí, tak znám (zjednodušeně řečeno) vzdělané dobře vydělávající lidi, vzdělané špatně vydělávající lidi, nevzdělané dobře vydělávající lidi a nevzdělané špatně vydělávající lidi. A od dětství jsem tvrdě dřela na tom, abych se zařadila do skupiny číslo jedna. Vím, že mě kvůli tomu spousta lidí považovala za chudinku, která si málo užívá života, ale já svého úsilí a rozhodnutí nelituji. Stálo to za to.