Re: Ještě jedna možnost

jj, manipulativní to může být a děti které jsou introvertnější na tohle "nenaletí". Moje dcera byla přesně taková na začátku školní docházky - nechtěla si hrát v kolektivu, nechtěla říkat společně říkanky a tancovat paci paci tanečky, nechtěla prostě být "nahromadě". Spíš byla radši mimo centrum pozornosti, zabavila se sama malováním apod., s oblékáním a pobytem venku neměla problém (že by se zasekla že tam nejde), šlo jen o ty situace "teď každý udělá kotrmelec" a podobné.
Naštěstí učitelky byly fajn, mluvily jsme o tom spolu a ony obě to braly jako že když nechce, tak nemusí, vůbec si to nebraly osobně (což se domnívám že může být taky problém, když se učitelka domnívá že JÍ to dělá to dítě najust), dceru nechaly vše z povzdálí pozorovat. Ona se všechny říkanky a básničky naučila tím že pozorovala ostatní, doma mi je pak nadšeně předváděla. Ale na přímou výzvu "řekni, zatancuj, namaluj" nikdy neudělala co se po ní chtělo. Nakonec po asi půlročním oťukávání ji učitelky zapojily tím, že ji poprosily, jestli by pomáhala jedné malinké holčičce která zrovna nastoupila do školky, tak z mé dcery udělaly její "ochránkyni" která jí pomáhala s oblékáním, malováním a vůbec, aby se ta malá nebála. A světe div se, najednou to šlo - dcera důležitá až na půdu a už se nestranila. Teď je předškolačka, včera měli ve školce dětský den a přinesla asi 15 razítek ze všemožných soutěží úplně mě to potěšilo jak to krásně zmákla a šla do všeho. Sice občas ještě má své dny kdy je radši "neviditelná", ale přirozená zvědavost asi vítězí