samé vzorné učitelky

No moje maminka byla velmi oblíbená učitelka, žáci, i ti, kteří už jsou x let po škole, jí stále píší, o sobě, děkují za to, co jim dala do života ...

Po práci přišla vždy domů a mluvila a mluvila a nevnímala co mi ostatní. Věděli jsme všechno o Jiříčkovi, Honzíčkovi, Kačence ... Všichni mi záviděli mou úžasnou maminku. Nastoupila do důchodu, ale je šťastná jen když má kolem sebe děti a děti se kolem ní tak nějak automaticky kupí. Na chalupě je kromě našich dvou vždy ještě aspoň pár dalších se kterými něco tvoří, hraje divadlo, tancují, soutěží.

Hm. Ale doma, když jsem byla malá, už na to úžasné chování neměla sílu. Já jsem jí nikdy nebyla dost dobrá, nepamatuji se, že bych něco udělala dobře, maximálně to bylo samozřejmé, mé chování nebylo dostatečně vřelé a vděčné. Samé jedničky – samozřejmost, že jsem doma dělala všechno kromě vaření – samozřejmost. Přála jsem si, aby byla moje učitelka nebo teta, ale ne maminka.

Naše děti miluje a chová se k nim tak, že jim závidím, tohle já jsem nezažila. Psychické týrání a vydírání ano.