Já taky

Tak já se taky hlásím. U mé mamky (nyní učitelka v důchodu) je zase ten problém, že vidí ve známkách alfu a omegu veškerého dění i budoucích vyhlídek na úspěch v životě i v zaměstnání. Jelikož se celý život pohybovala pouze ve školství, těžko jí vysvětlit, že v realitě firem, továren, obchodů atd.. není úplně nejdůležitější, jestli měl někdo samé jedničky až do devítky. Já byla taková vycepovaná vzorńucha, co kvůli první dvojce na vysvědčení probulila první týden prázdnin. Moji synové jsou jiní, mají to "na háku" a já jelikož mám z dětství poměrně traumatizující vzpomínky na cirkus kvůli každé dvojce, nedejbože trojce, jsem tomu ráda. No a to je kámen úrazu, neb mamka nemůže pochopit, že mi nevadí, když kluk přinese trojku, že nedělám dostatečně "zle".V tom se prostě neshodneme, já jsem možná kvůli těm scénám v dětství až překlopená do opačného extrému, nechci dělat dusno kvůli známkám. Byla bych ráda, kdyby kluci šli na VŠ, ale prostě ne za každou cenu...