Re: Ukažte mi v přírodě samici, která se chová jako k ní patřící samec?

No, Henri, myslím, že chceš srovnávat nesrovnatelné.
Jistě, pocházíme z přírody (alespoň si to v současnosti lidstvo myslí), a bylo by dobré, kdybychom s přírodou spolupracovali, a ne ji zneužívali, a bylo by dobré, kdybychom si z přírody brali ponaučení v leckterých věcech - třeba v péči o potomstvo (že např. většina zvířat o své potomky pečuje a pečlivě je připravuje k životu, jinak mláďata hynou nebo mají problémy).
Ale proti zvířatům máme jednu věc, která nás zároveň od přírody velmi vzdaluje a činí z nás lidi: inteligenci.
Inteligenci v tom smyslu, že si DOKÁŽEME PŘEDSTAVIT DĚJE, KTERÉ NEPROŽÍVÁME TEĎ na vlastní kůži. Tj. - vidíme do budoucnosti; UVĚDOMUJEME si například, že jednou budeme muset zemřít; dokážeme PŘEMÝŠLET o tom, co jsme prožili a máme možnost si z toho rozumem vyvodit ponaučení pro příště; a dále - máme možnost SE VCÍTIT do pocitů druhých; například si dokážeme představit bolest člověka, jenž dostává kopance a rány holí, nebo se dokážeme vcítit do pocitů člověka, který je odstrkován a vysmíván. To vše pochopitelně, pokud nedošlo k nějakému poškození vývoje v mozku dítěte, nebo k deprivaci při výchově dítěte.
Tato inteligence (mám dojem, že ji nazývají inteligencí sociální) je úplně odlišná od běžných přírodních zákonů; v přírodě trvale, nekompromisně a tvrdě vládne ono klasické "silnější vítězí": slabý, postižený nebo nemocný jedinec v přírodě prostě umírá.
Tato (sociální?) inteligence je tedy výsadou pouze nás, lidí. To, že MÁME MOŽNOST SE VCÍTIT, nás každého ovšem svým způsobem zavazuje. Zavazuje nás to k tomu, abychom se chovali jako "člověk moudrý", tedy moudře, citlivě, spravedlivě, ba přímo bych řekla rytířsky.
Jenže chovat se moudře, citlivě, spravedlivě a rytířsky není snadné; je to dost velká dřina, která chce spoustu odvahy, síly, odříkání a taky jistou disciplínu. Proto také se chování každého z nás nedá vždy nazvat moudrým, citlivým či spravedlivým.
Nejsme svatí, každý z nás tedy chybuje, nicméně k tomu ideálu bychom se měli snažit směřovat - abychom dělali čest lidskému rodu.
Ale protože někteří lidé jsou obzvlášť málo moudří, málo citliví a málo spravedliví, dochází na celém světě k tisícům ústrků, nespravedlností, krutostí, k týrání, despocii, ponižování a výsměchům. Miliony lidí byly utýrány, umučeny, vláčeny nespravedlivě bahnem kvůli banálním předsudkům, miliony lidí utlačovány, zbídačovány, znásilňovány a zneužívány.
Přestože se tak dělo vždy, každý z nás je více méně svým titulem "homo sapiens" povinován proti tomu něco dělat. Méně mocní svým vlastním životem, mocnější osobním zasazením (zákonodárství, diskuze v médiích, knihy, charita, účinná pomoc obětem...).
Je tudíž naprosto nezbytné, aby ve věcech soucítění s druhými lidé šli zcela jinou cestou než matička příroda.

Píšeš: "Mezi zvířatama nazývanýma lidi je to tak, že ženy rodí děti a to je předurčuje k tomu, aby se o ně staraly, muž nerodí, ale má nosit potravu."
Jenže v tom je jeden velký háček: to, co píšeš, platilo snad za prvobytně pospolné společnosti. Dnes už ale není nezbytné, aby "potravu nosili muži", protože oni ji kdysi přednostně opatřovali proto, že byli přírodou obdařeni větší silou, kterou nutně potřebovali k ulovení zvěře (např. mamuta). Dnes už k obstarávání potravy síla není třeba: zajdeš do obchodu, a je to. Co potřebuješ, když do toho obchodu jdeš, jsou peníze. A peníze mohou vydělávat ženy úplně stejně "snadno" jako muži. Takže dnes prostě "matička příroda" žádá po mužích jen to, aby se přizpůsobili změněné situaci v životních podmínkách: žena není povinna ustupovat muži jen proto, že muž je na to tisíce let zvyklý.
Víš, nevím, jak které bojovnice za práva žen, a nevím ani, jak Olga Sommerová (neboť jsem její knihy nečetla), ale já osobně si myslím, že celý vtip "boje proti patriarchátu" nespočívá v jakémsi právu ženy na "odchod od dětí" a právu na zajištění výchovy dětí otcem. Problém je, jak jsem přesvědčena, mnohem hlubší.
Myslím si totiž, že kdesi hluboko v historii lidstva došlo k tomu, že muži, ješitně, sobecky, nespravedlivě a necitelně, začali ženy považovat za "méněcenné tvory". Nemohu tu poukázat na jediný historický moment, ve kterém k tomu došlo, tak dalece historii neznám. Jisté ale je, že náhled mužů na ženy jako hloupé a neužitečné tvory tu trval dlouhý čas, stovky, možná tisíce let. Ve chvíli, kdy nebylo nezbytně nutné, aby muž šel ulovit mamuta, k tomu neměl právo. A ve skutečnosti k tomu neměl právo ani když chodil lovit toho mamuta, neboť tak jako on bezprostředně zajišťoval přežití přítomných, tak žena zase zajišťovala svou péčí o potomky přežití budoucích. Jenže když ona se starala "jen" o děti, chybně to muž vyhodnotil jako "méněcenné" - a už to začalo. Však to známe: ženy nemohly studovat co by chtěly, nemohly volit, někde nemohly (a nemohou) ukazovat tvář, natožpak tělo, nemohly vykonávat vyvolenou práci, ačkoliv by ji byly zvládly vykonávat... Muž na to neměl právo, přesto si toto právo uzurpoval, a dnes se děje pouze to, že ženy chtějí zpět svoji čest, svá práva, své možnosti, svou důstojnost.

Samozřejmě stále tu zbývá péče o děti. Tak jako kdysi chybovali muži, když ženu poklidně pečující o potomky považovali za "hloupou a neužitečnou", tak dnes některé ženy zase chybují v tom, že jdou za svými touhami, prací, kariérou poněkud bezhlavě (nemoudře, necitelně), a své děti nechávají napospas svému osudu.
Pochopitelně ani tato cesta není správná, spravedlivá, citlivá.
Chce to hledat nějaký KOMPROMIS mezi mužem a ženou. Mezi tím, aby v domácnosti všechno odřela žena, a mezi tím, aby děti zůstaly bez láskyplné péče.
Zase: každé moudré a citlivé řešení je těžké, náročné na disciplínu - a vyžaduje ovšem zralost obou zúčastněných dospělých.
Ale směřovat k moudrosti je údělem lidí - a měli by se tím řídit všichni - i ženy, i muži.
M.