Zmatení pojmů

Myslím, že je tady zmatení pojmů a nejasná definice toho, co podle autorky patriarchální společnost je.
Nečetla jsem ještě příspěvky, co tu jsou, takže dávám svůj názor neovlivněna - tabula rasa- ale myslím si, že u nás je patriarchální společnost taky, jen v jiné, trošku skryté podobě. Samozřejmě jsme na tom o trochu líp, to je snad každému jasné. Ale plno věcí tu automaticky funguje tak, že se rovnoprávnosti na základě zvyku brání dokonce i samy ženy, a ani občas o něčem netušíme, proč se rozhodujeme právě takto(a víceméně v náš neprospěch(. Teď mluvím za ženy, které říkají věci jako: tato výplata je na ženskou dost velká, muž je živitel, a tak má mít větší plat, když odsoudí jinou, že odešla od rodiny a od dětí (u mužů se to tak nebere), že je kariéristka a chce budovat rodinu, a ten její je proto "chudák", dávat kandidátku do voleb zipovým způsobem muž žena muž žena by nic nevyřešilo, atd. atd.
Objektivně vzato u nás je žena svobodná, a udělat to, co si usmyslí, jí nikdo nemůže zakázat, pokud jí brání, může zavolat policii. Ta patriarchálnost se ale často projevuje tak, že je od mala pod takovou masáží, že si sama brání v tom, udělat to. Patriarchální ráz společnosti se projevuje v tom, že muži rozhodují o velkých věcech a převážně ve prospěch mužů. Dokonce i když to vypadá, že to je ve prospěch žen, je to často ve skutečnosti ve prospěch mužů. Například umožnění ženám přivydělávat si při mateřské je často i proti nim samotným, někteří muži (i ženy!) to berou jako důvod proč dávat manželce méně peněz. Velký rozruch nedávno vzbudil návrh dívat se na velké investice genderovýma očima. Jinými slovy které pohlaví z toho bude mít větší profit. Ukázalo se, že například prosadit stavbu fotbalového stadiónu (90% mužská záležitost) společnost považuje za normální i ve městě, kde nejsou peníze na betonové nájezdy pro kočárky (COž není výhradně pro ženy, s kočárky jezdí i muži a využijí to i vozíčkáři).Než se nad tím začali v novinách zamýšlet, vůbec jsem si tohoto nepomělru nevšimla. A je toho samozřejmě víc.
Svou úvahu ukončím tím, že zatímco jen asi 20% žen si myslí, že nejsou diskriminovány (nebylo specifikováno kolik z nich má například rodinu a děti - do příchodu dětí jsem si to myslela o sobě taky), celých 80% mužů soudí totéž. Jinými slovy tito muži mají za to, že ženy jsou na tom stejně (tedy není důvod cokoliv měnit!), zatímco většina žen si to nemyslí a změnu si přeje. Kdy si dva lidé ve vztahu o něm myslí rozdílnou věc, vždy to značí problém, který jeden z nich nechce vidět.
Jsme už o kus dál, už ženy nejsou diskriminovány (v Čechách) tak okatě, tato forma je ovšem záludnější, protože navenek se ženám "zas tak moc neděje" a to působí dost konzervujícím dojmem. Proto je třeba si tyhle věci stále znovu uvědomovat, nad věcmi "samozřejmými" se zamýšlet, jen tak se dostaneme tam, kam chtějí slušní lidé, muži i ženy - k rovnoprávné společnosti, kdy obě pohlaví budou mít opravdu stejné šance a možnosti. Zatím tam jsme jen zdánlivě.