Re: Pouze můj osobní pocit

Ahoj Suri!
Máš zajímavé postřehy - a je fakt, že mě nikdy nenapadlo spojovat problémy nerovnoprávnosti žen s problémy nedostatečné péče o děti. Takže jsem o tom vlastně takhle ani nikdy nepřemýšlela.
Možná že jde o dva úplně odlišné problémy, které spolu vůbec nesouvisejí.
Jeden z těch problémů je ten, že mnozí muži i ženy (jak tu některé dámy upozornily) neustále podporují mýty o tom, že žena MUSÍ pečovat o muže, o děti, o domácnost, a muž NESMÍ prakticky na nic sáhnout. Je fakt, že já takového muže vlastně neznám - všichni muži okolo mne v té domácnosti nějak pomáhají: počínaje mým tátou, bratrem, přes naprosto skvělého manžela až po manželova otce, švagra a bratrance. Pokud znám někoho, kdo takové mýty podpoří, jsou to spíš ženy, počínaje mou matkou, které sice můj táta pomáhal, ale když vidí, jak JÁ nedokonale pečuji o domácnost, upřednostňuji nějakou zábavu, je z toho na mrtvici (a tentýž postoj zaujala i ke své snaše).
Druhý problém je ten, že je obecně ve zvyku "zanedbávat" výchovu dětí. Ne že by se rodiče dětem nevěnovali vůbec; jen prostě nejdou tak do hloubky, anžto na to nemají čas, třeba právě proto, že oba rodiče chodí do práce. Kdoví, kde je tu vlastně zakopán pes. Možná tam, že skutečně oba rodiče se chtějí uplatnit v zaměstnání - a protože ženu odvádí od dětí zaměstnání a muž není vychovaný či naučený péči o děti, neudělá to prostě nikdo.
Je dost dobře možné, že tady oba problémy vegetují vedle sebe. Že se v tom čeští (a možná i jiní) lidé prostě plácají a jdou ode zdi ke zdi: na jednu stranu útisk ženy a podkopávání její sebeúcty, na druhou stranu zapomínání na děti.

Část problémů bude souviset s celkovou atmosférou netolerance, která tu vládne. Na jednu stranu si vesnické drbny vezmou na paškál ženu, která nemá "naklizeno" a místo toho jde s dítětem do divadla, na druhou stranu zaměstnavatel nepřijme do práce ženu s tří- nebo čtyřletým capartem, protože o něj "bude moc pečovat", anebo ještě lépe - bude vytvářet JEN taková místa, na která žena, chtějící osobně pečovat i o dítě, prostě nebude moci nastoupit (protože se po ní bude žádat dnes módní "časová flexibilita", tj. práce od 10 hodin denně výš...).

Správné samozřejmě není ani jedno.
Ideál by byl ten, aby žena SMĚLA vařit z pytlíku nebo si na úklid pozvat úklidovou službu, aniž by ji za to někdo odsuzoval, a mohla vykonávat povolání, které bude odpovídat jejím schopnostem a touhám, ale na druhou stranu aby rodiče - a zdůrazňuji, že MATKA I OTEC - směli pečovat o své děti, vychovávat je a dávat jim dost lásky a svého důvtipu, aniž by kvůli tomu byli vyhozeni ze zaměstnání (protože nechtějí pracovat 10 hodin a více denně), a též aby rodiče nezaměňovali hmotný blahobyt za lásku - a svým dětem místo duševní podpory a moudré výchovy nepodstrkovali akční "dětské" filmy, značkové oblečení a tucty předražených hraček, k nimž se dítě ani nenaučí mít nějaký vztah.

Víš, máš pravdu v tom, že tu v části populace vládne jakýsi "zvrácený" paskvil emancipace. Já mám taky - z různých reklam a pořadů - dojem, že dnešní mladé dívky (kolem dvaceti pětadvaceti let) jsou až příliš tlačeny k tomu, aby "jezdily po světě", sbíraly zkušenosti, zastávaly atraktivní posty, vydělávaly spoustu peněz, chodily ve značkovém oblečení, investovaly tisíce za svůj vzhled - a přitom nikdo nejde do hloubky, např. že když taková dívka zvyklá na luxus bude tento považovat za něco přímo posvátného, a nedojde jí, že mnohem důležitější pro případné děti či manželství jsou vztahy mezi lidmi, a čas čas čas. Čas na to posedět s manželem a "pokecat", čas na to přitulit si dítě k sobě a povídat si o jeho problémech, čas na to zastavit se a naslouchat životu.
A taky - vládne tu jakýsi všeobecný kult luxusu. Křičí na nás odevšad: z reklam, z televize, časopisů, z novin. Všichni musí být upravení, každý týden ke kadeřnici, manikůra, pedikůra, pěstěná bleť, bělostné zuby, postavička tip ťop (pochopitelně pěstěná posilováním, aerobikem a masážemi); luxusní auta, sportovní potřeby jedině značkové, kostýmky z módních salónů, exotické dovolené, stále nové a nové typy mobilů... A všichni víme, že tento luxus se musí zaplatit zase a jen nekonečným množstvím času stráveného v atraktivním zaměstnání. Ale kde pak zbývá místo na to, aby se člověk zastavil a přemýšlel, proč nosí dítě ze školy poznámky, proč pláče při odchodu do školky, proč nás neposlouchá nebo mlátí své spolužáky či s železnou pravidelností rozbíjí hračky?..

Ne, myslím, že život skutečně není jednoduchý.
Ale na druhou stranu - není tak trochu zase výrazem diskriminace ženy to, že když už se žena snaží uplatnit i jinak, než "jen" utíráním dětských zadečků a vyvářením či píglováním, že je zase příliš násilně a bezohledně cpána do neupravené a pro ženu nepřizpůsobené role muže v sukni? Naše společnost to prostě asi dělá nějak špatně, a dosáhne-li někdy nějakého ideálu, asi to potrvá hezkou řádku let...
M.
PS-promiňte trochu větší délku příspěvku, já si tu tak trochu rovnala myšlenky; ale ten příspěvek Suri byl pro mne natolik zajímavý a inspirativní, že jsem se k němu prostě MUSELA vyjádřit...