Re: Těžko říct...

I já souhlasím s Janou-je třeba rozlišovat neštěstí,které vznikne nešťastnou náhodou (kterou nelze předpokládat) a které vznikne z nedbalosti a podcenění rizika (viz utíkající děti).
I já jsem si pobrečela a rychle utíkala pochovat v náručí syna,ale hned od začátku co byl případ medializován,jsem si říkala,že ty rodiče nechápu.
No a dnes jsem si v MF Dnes přečetla názory psychologa na tuto kauzu a v článku bylo kromě jiného uvedeno,že rodiče žily pod hranicí sociální potřebnosti,otec 2 roky bez práce (dříve policista,co pro kriminální přečiny byl vyhozen z práce).Čili rodina=sociální případ,zřejmě.Jak se tedy rodiče zajímaly o své děti hovoří za sebe-otec,co je pořád doma (protože nemá práci), se zřejmě o děti vůbec nezajímal (co dělal v době,kdy záchranáři hledali-už tu psala jiná diskutující),matka-údajně starající se o 8 měs. Vítkova sourozence,neměla čas na něj apod.Vedle v domě údajně bydlela babička dítěte,která se zrovna v tu dobu,co se měl Vítek zaběhnout starala o to 8měs. dítě.Tak nevím,kdo se o koho staral.V každém případě na jejich nezodpovědnost doplatilo životem malé dítě.