Re: Nesuďme, abychom nebyli souzeni,

Nejdříve obecně. Vždy jsem byla daleko prohlášení, že něco takového bych já nikdy neudělala, že bych se v takové situaci určitě chovala jinak. Vždy se snažím vyslechnout obě strany, nedělat ukvapené závěry. Jak sama píšeš, nikdo vašim příbuzným nedával vinu, protože takové nehody se opravdu při sebevětší snaze občas stávají. Mám 2,5 letého syna, vím o čem mluvím. Jak by se však vaše rodina tvářila, pokud by dítě bylo opařeno častěji nebo by docházelo k jiným nehodám. Pravda, informace mám jenom ty, které mi byly poskytnuty. Ale v případě, že se o Vítka rodiče starali skutečně tak, že se jim kluk neustále někde toulal, tak si vysloužili i mé hluboké odsouzení. Mám sice jen jedno dítě, ale pro matku nemůže být omluva, že pokud má víc dětí, tak to jedno si může dělat co chce (ve 2,5 letech!!!) bez dozoru. Pes není dostatečná a kompetentní náhrada. Máme psa labradora (perfektně se hodí k dětem), ale samotné bych je ty dva spolu nikdy nenechala, protože nemůžu vědět, co by pes mohl udělat, ačkoliv jsem přesvědčená, že by nic neudělal. Proto tedy odsuzuji nezodpovědný přístup Vítkových rodičů.