Re: Nevěra

Já jsem byla podvedená, ale i nevěrná. Bylo to asi po 2 letech manželství. Mezi námi to byla na houby. V té době mi manžel v rámci utužení důvěry sdělil, že mi byl asi před rokem manželství nevěrný - 1x, ale že to byl jen sex a prý to bylo jen proto, že si vyřizoval účty z minulosti. On to nemyslel tenkrát špatně, domníval se, že to musím vědět kvůli důvěře. Mě to teda nejdřív rozhodilo a pak rozzuřilo. Rozzuřilo mě to proto, že ač to neprasklo, on se práskl sám, aby ulevil svému svědomí a ještě čekal, jak ho pochválím, jak je čestný. Vysvětlila jsem mu, že o takováto sdělení nestojím, že očekávám, že když jsme se vzali, že mi bude věrný a že pokud byl náhodný úlet, nechci to vědět - nikdy. Ale červík hlodal, bylo to mezi námi ještě horší. Možná proto jsem si našla přítele. Občas jsme se scházeli, popovídali a nic víc. Jednou došlo k sexu. Pro mě to bylo nezapomenutelné. Tento pocit už opravdu nechci zažít. I když jsem nechtěla, musela jsem stále na manžela myslet a sama sobě jsem byla odporná. Takže jsem uprostřed toho všeho vstala, zamkla se do koupelny, vydrbala se a mazala domů. Připadala jsem si jak ten největší hajzl na světě. Nikdy bych manželovi nepřiznala, co jsem udělala, ani po těch letech. Ale taky jsem mu nikdy nepřipomněla jeho úlet, a to proto, že já si za to připadám ubohá a vím, že on by mi nedokázal odpustit a už by mi nevěřil a on si zase myslí, že jsem mu jeho úlet nikdy nevyčetla, protože ho miluji a odpustila jsem. Možná se to nebude někomu zdát čestné a není, ale jestli si mám vybrat mezi čestností a manželovou důvěrou, na čestnost kašlu.