Re: Různé nevěry

Docela obyčejně, Milado:-/ Prostě jako dneska se všude všichni předhánějí v předestírání toho, že je potřeba, aby děti měly určitou volnost v rozhodování, nějaké mantinely, ale jaksi pružné dle vývoje dítěte, a navíc dostatečně volné tak, aby mezi nimi děti měly dostatečný prostor pro svoji individualitu, tak tenkrát se pravděpodobně zase nejspíš všude hovořilo o tom, že na děti je třeba přísnost atd. Viz nějaká z minulých diskuzí, kdy se tu probíralo, že kdysi se našim matkám a babičkám doporučovalo, aby svá miminka nechovaly, protože by je rozmazlily. (To sice není správnej příklad "socialistické" výchovy, protože dle všeho to bylo i na západě, ale jedna z myšlenek, které byly patrně dost rozšířené.) Podobně si myslím, že byly obecně rozšiřovány i další různá doporučení. Příkladem budiž moje maminka, která nás vychovávala velmi autoritativně, přesný čas odchodu do postele, možnosti výběru třeba jídla nulové... Byla jsem tak vycepovaná, že mě ani nenapadlo, abych si třeba sama našim o něco řekla:-( Pochvaly se nenosily, takže chválená jsem nebyla za nic (protože co čert nechtěl, moje matka chtěla výkony v práci a rychlost, a já byla romantický snílek a pomalý k tomu). Učila mě postoji, že nejdřív práce, pak práce, pak zase práce... a až tam někde na konci, když náhodou zbyla trocha času, tak snad i nějaká zábava. No neříkej, že Ti to nepřipomíná nápadně budovatelské nadšení:-( (Jistě, taky trochu k tomu vedla i předsocialistická historie naší rodiny - vyšla z velmi chudých poměrů, kde na zábavu teda čas opravdu nebyl žádný; nepočítám-li nedělní cestu do kostela:-() Myslím, že nemusím pokračovat. Mám dojem, že jsem byla typický žádoucí produkt socialistické výchovy - poslouchat, co se řekne, o ničem moc nepřemýšlet, sebevědomí na nule, abych si náhodou netroufala si vyskakovat, nevybočovat z řady, štupovat ponožky pěkně doma za sporákem...
Tož tak. Ono každý neměl doma disidenta.
M.