Re: Různé nevěry

Iwo,
jsem fakt ráda, že to tady padlo:
V naší kultuře panické hrůzy z konkurence a při tak rozšířené nesebedůvěře je jasné, že obvyklá reakce je odmítavá.

Tohle je i podle mého názoru ten nejdůležitější faktor. Morálka "frustrační úzkosti". Žijeme v době, kdy jsme z 99,9% nahraditelní a víme to (nebo aspoň tušíme, i když si to nechceme připustit). Ztrácí se vědomí vlastní SPOLEČENSKÉ důležitosti, protože ta je zcela mizivá - zatímco naši předkové neměli k dispozici téměř žádné stroje a jejich práce důležitá BYLA, neboť do určité míry BYLI nenahraditelní. Nebo, řekněme, hůře nahraditelní. :o)
Lidé se logicky upínají k tomu poslednímu, kde ještě MOHOU žít v iluzi nenahraditelnosti a jedinečnosti - ke vztahu. Touží být alespoň pro toho jednoho člověka "bezkonkurenční".
Bohužel, problém je v tom, že si neuvědomují "krutou" realitu. To, že si manžel s manželkou dobře rozumí, má stejné zájmy a humor ještě NEZNAMENÁ, že by ho nemohl mít taky se sousedkou. :o) A z toho důvodu (málokdo je takový samožer, aby mu to nesecvaklo aspoň podvědomě) žárlí a zakládají si na věcech z "fyziologického" hlediska nepodstatných. Pokud manžel nepřinese domů pohlavní nemoc nebo nebude plodit děti na každém rohu, čím mi může reálně ublížit, když se s někým z čistě tělesné potřeby vyspí? To přece vůbec nic neznamená, rozhodně aspoň ne, že by mne už neměl rád nebo se mnou nechtěl žít, zkrátka měl jenom potřebu se s někým vyspat. Když má potřebu onanovat, budu žárlit na jeho ruku?
Myslím, že žárlivost se nevztahuje k sexu jako takovému, ale spíš k tomu, že si ten bídák dovolil dělat S NĚKÝM JINÝM to, co PATŘÍ JEN MĚ. Doteky, polibky, řeči (ačkoli sex prováděný z ryze tělesné potřeby obyčejně vypadá jinak než sex s partnerem, kterého máme rádi).
Jak tu jednou zaznělo, byť v úplně jiném kontextu - sex je V TOMTO OHLEDU přeceňován. Je to jenom sex. :o)