Moc pěkný....

... a pravdivý...
Hlavně s těmi obrázky je to dost působivé...
Je fakt, že zrození a smrt jsou v posledních XXX letech tabuizovány a haleny do profesních a sterilních hávů...
Svojí smrti se (zatím!) vůbec nebojím, možná umírání. (Tojo, nebo těžké dlouhé nemoci, ale nemyslím na to.) Ale je pravda, že ze smrti svých blízkých strach mám, přecejen ta pouta blízkosti všichni máme...
Je to těžké téma, ale lidské. S babičkou, která mě vychovala, jsem se taky nestihla rozloučit. Umřela v nemocnici, když mi bylo 12. Te´d je to nahnutý s mým tátou, taky si nedovedu představit, jaké to je, být sirotek. A začíná nám do toho tak hezky dušičkově pršet!
Přeju všem teplo a světlo v duši, i pokud je venku tma, a našim blízkým, co už mezi námi nejsou, popřejme to světlo a lásku na cestu!
Určitě se jim bude hodit!! ;o)
est.