Re: možnosti a pomoc

pročítám všechny články, protože toto máme nedávno za sebou. V době prožívání jsem si říkala, že napíšu článek na tohle téma v celé šíři, ale neudělala jsem to. Teď mohu alespoň částečně napsat. V tom čase jsem chtěla psát také o přístupu lékařů, jak je různý. Častěji se stalo, že byli odmítaví ve svém údivu, proč dědu chceme mít tak usilovně doma. Snad jim šlo o body a peníze? Stále s ním něco prováděli, co mu vlastně dělalo zle. I proto jsme ho chtěli mít doma. V jeho případě nešlo o léčbu, o které lékaři mluvili, ale o další trápení. Z léků zvracel. Potřeboval jen injekce proti bolesti. To jsem mu mohla poskytnout, tak proč by doma nemohl být. Nejlepším lékem pro dědu byl pobyt doma, ve svém prostředí. Byl šťastný z každé věci, kterou jsme pro něho zařídili. A to hodně také záleží na vstřícnosti všech institucí. Mně obvodní lékař vycházel i se sestřičkou maximálně vstříc. Nenechali mě čekat v ordinaci, když mě tam viděli. Lékař některé věci konzultoval telefonicky, aby to šlo nějak vyřešit a děda mohl být doma. Byly ale věci, které šly zařídit velmi složitě a zdlouhavě. Některé už byly zbytečné. Například invalidní vozík, ten už přišel pozdě v době, kdy byl děda jen ležící. Ale podařilo se půjčit z nemocnice postel - s kolečkama a s hrazdičkou, s odnímatelnými bočnicemi. Ptejte se na tuto možnost každý u vás. Moc vám to pomůže i ulehčí vaši těžkou práci. Kdo má průkazku invalidy, ten se může obrátit na Svaz invalidů, kde mívají půjčovny veškerých pomůcek: podložek proti proleženinám, stolečky, tato lůžka a spoustu věcí, které hned ani nenapadnou, že by se hodily. Také existuje zdravotní služba, která jezdí dělat převazy, pomáhá s rehabilitací, provádí potřebné náběry krve a další úkony tak, aby se nemocný nemusel převážet zbytečně v době, kdy už ho to obtěžuje a mnohdy i bolí. Na některé věci se ptejte u obvodního lékaře (toho v případě nespokojenosti můžete i změnit), na další věci se ptejte na sociálních odborech. Radu hledejte i u svých známých, kteří pracují třeba v nemocnici. Poradí vám s péčí, jak to dělají v nemocnici nebo co používají a vy si to můžete i koupit rovnou v lékárnách a nemusíte trávit (či ztrácet) čas v čekárnách lékařů. Stane-li se něco v noci, nelekejte se. Mnoho se dá vyřešit i telefonem do nemocnice. Tam vždycky slouží nějaký lékař a může poradit, když třeba není pohotovost (teď když se mnohde zrušila). Co se týká finančního zajištění, tak je také více možností. To není jednoduché, to je pravda. Vyhlášky a nařízení to opravdu neulehčují. Nejlepší je, když máte společné trvalé bydliště. Pak máte nárok na "ošetřování". Na sociálních odborech vám dají potřebné info. Bydlíte-li jinde a staráte se o svého blízkého v jeho domě nebo ve vašem, pak je také možnost - zažádat k důchodu o tzv. bezmocnost. Je to na základě potvrzení lékaře a je tam taky něco s věkovou hranicí 80 let. To jsme také nestihli vyřídit. Nejdříve nám to bylo hloupé a pak zase nespěchaly úřady. Co se týká vašeho zaměstnání, tak můžete zůstat na "dlouhodobě neplaceném volnu". To si požádáte písemnou formou svého zaměstnavatele, ale tam pozor na slovíčka, abyste si pojistili možný návrat. Tuto žádost lze prodlužovat do určité doby. Tady vám poradí každá dobrá mzdová účetní, kterých soukromě také pracuje dost. Už si všechno tak přesně nepamatuju. Co si vybavím, to je větší pocit únavy z tohoto zařizování, ne z dvacetičtyřhodinové těžké služby. Mnoho věcí můžete zařídit telefonem. Nechcete-li v místě z důvodu třeba strachu ze ztráty zaměstnání nebo z důvodu jakéhokoli strachu, pak se ptejte dál, třeba na okresních či krajských sociálních odborech. Info vám podají všude, hlavně se ptejte. A ptejte se včas! Také při té těžké službě myslete na sebe, abyste si tu těžkou práci dokázali maximálně ulehčit. Rozepsala jsem se možná příliš věcně, ale snad to dodá odvahu a sílu všem, kteří to třeba právě teď potřebují. Udělejte to pro své blízké a mějte s nimi trpělivost. Je to někdy moc těžké, ale taková služba netrvá věčně. Má svůj konec a tam na konci je sice smutek a slzy, ale o kousek dál je něco nepopsatelného, co si vy ponesete ve svém srdci navždy. Často vzpomínám a věřte mi, je to krásný pocit, který posiluje. A.