reakce na příběh

Strašné... to je opravdu co říct, když to říkám já. Moje matka mě psychicky týrá od malička, občas se pokouší mě fyzicky napadnout, ale mám sílu, už se nenechám mlátit jako když jsem byla malá. Otec od nás odešel asi v sedmi letech a jeho pití, napadání matky a neustálé tahání se s "bůhvíjakými" slečnami bylo normální. Mě ale ublížila matka. Psychické týrání, když už má člověk rozum. Jsem nechtěná, kdyby matka zjistila dřív, že je těhotná, tak by si mě nenechala. Podle toho se i chová. Několikrát jsem utekla z domu. Vím co to je zvracet ze strachu, že se budu muset vrátit zpět. Bohužel já od ní odejít nemůžu, protože nemám kam a ještě studuji. Pamatujte si ale, nikomu neni naloženo tolik, kolik nemůže unést. Jste statečná, medaili lidem, kteří žijí v takových rodinách a zvládnou v životě normálně fungovat a hlavně se nechovají tak, jak jejich rodiče. Můj cíl je studovat psychologii a následně se věnovat oboru soudní psychologie-díky tomu, co prožívám. Ráda bych pomáhala lidem, jako jsem já, nebo vy a nebo trestala lidi, jako je váš otec. To by pro mě bylo naplnění. A to mě drží před tím, abych si něco udělala. Pocit, že pomůžu lidem, kteří trpí cizí vinou. A vím, že to dokážu. Bůh mi pomůže. Nezapomeňte, každému se všechno vrátí. Ať je to dobré, nebo zlé. Každému. Na každého dojde. Říkejme tomu Bůh, Alláh, Budha, nebo spravedlnost. Je to jedno. Bůh je tady. Lidi, kteří ubližovali vám a vaší rodině, budou trpět stejně, jako jste trpěla vy. Hlavně se nepokoušet jim něco vracet. Jim se to vrátí samo. A když odpustíte, strašně moc se vám uleví. Je to sice skoro nemožné, ale jde to. Mějte se.