Re: církev

S vyznáním člověka je to jak se štrůdlem.
Každá rodina má nějaká svůj recept na pečení štrůdlu. Ten recept se většinou dědí z generace na generaci, aniž by procházel nějakou zásadní revizí. Prostě u nás doma se dělá štrůdl odjakživa takto, je celkem jedlý a není důvod o tom tedy přemýšlet. Úplně stejně se v populaci dědí i vyznání. Prostě tam, kde je rod odjakživa katolický/evangelický/ateistický, tam si tento "recept na víru" dítě automaticky dědí od rodičů, aniž by třeba vůbec někdy zapochybovalo nebo zapřemýšlelo nad tím, proč se to u nich dělá zrovna takto. Velká většina lidí o těchto zděděných rodinných tradicích nepřemýšlí tak hluboce, aby je konfrontovala s jinými životními názory a aby měla potřebu přehodnotit svůj názor a hledat ve světě nějaký lepší recept (ať už na víru nebo na štrůdl). No a pak jsou lidi, kteří třeba mají sice nějaký zdědený model po rodině, ale během života se do takovéto přehodnocovací fáze dostanou, ochutnají hodně cizích štrůdlů a vyberou si z nich třeba nějaký jiný který jim chutná víc než ten rodinný a přijmou jej za vlastní; a nebo zjistí, že jim vyhovuje víc jiná víra a přijmou ji za vlastní.

Prostě je nutné počítat s tím, že to, že někdo do štrůdlu přidává rozinky, nemá nic společného s tím, jak moc přemýšlí o životě a řeší jeho smysl; stejně tak to že je někdo křesťan zdaleka neznamená, že je křesťanem proto, že tak dlouho přemýšlel o duchovnu až si tuto cestu vybral nebo proto, že v životě dodržuje desatero, ale prostě proto, že u nich v rodině se křesťanství dědí z generace na generaci a že se v neděli odjakživa chodí do kostela. Ale to nevyžaduje žádnou osobní angažovanost nebo reálné přemýšlení o Bohu! Je mnoho křesťanů, kteří o své víře skutečně přemýšlejí (a zkoušejí jiné recepty na život), ale myslím, že víc je těch, kteří prostě o tom ani nepřemýšlejí a mají to jen jako ten zděděný rodinný model. Stejně tak je to u ateistů, Židů, muslimů, prostě všude.
Když dojde na nějakou takovouto diskusi o vyznání, tak se jí většinou účastní lidé, kteří o svém receptu na život už přemýšleli a přemýšlí (na straně věřících i nevěřících) a příliš tu krystalizují některé ideální postoje, které ale v běžné většinové populaci moc lidí netrápí...