Re: Tak já se tedy připojím k Libikovi...

Přišla jsem také o dítě a asi bych nenašla útěchu v Bohu, spíš bych mu vyčítala jeho čin. Proč, proč to udělal právě mně? Tohle asi není ta správná cesta pro mně.

Chápu, že si to neumíš představit, protože Bůh je pro tebe "náboženství", pokud jsem tě správně pochopila. Něco jiného ale je, pokud Boha znáš jako konkrétní osobu, pokud s ním komunikuješ... netvrdím, že jsem se Boha taky třeba neptala, proč se tohle stalo... ale nikdo mi nebyl v mém trápení tak blízko, tak "hmatatelně" jako Bůh. Pro mě Bůh není jen nějaký vzdálený koncept, soubor pravidel či něco takového. Je to On, je to ten, který mě miluje víc, než si umím představit, je to ten nejlepší Táta, ten, u koho se můžu vybrečet, i kdyby mě žádný člověk na zemi nechápal (a beze zbytku vás nepochopí ani ti nejbližší z nejbližších lidí), s kým se můžu radovat, ke komu můžu volat v úzkostech, kdo má na mě vždycky čas, kdo má pro mě vždycky to správné slovo, kdo ke mně mluví, kdo mě potěšuje, na koho se vždycky můžu spolehnout... Nechci, aby to znělo nějak pateticky :)