Re: Článek se mi kdovíjak nelíbil...

Repulsion, já věřím, byť ne v ,,sortimentu" žádného náboženství, ale mám v sobě prostě takový mix, už jsem to tu psala, jako středoevropanka mám v sobě určitou tradici, ale jsem také duševně ovlivněna východním náboženstvím i vlastní, osobní svobodou. A tvůj výklad se mi nelíbí.
Víš, jsou to děti. A děti určité pohádky potřebují. Později si samy udělají názor, zvlášť když s nimi rodiče v pozdějším věku začnou diskutovat, nebo jim vysvětlí, proč právě oni věří, popřípadě nevěří tomu a tomu..
Jo, když mi jako malé zemřel blízký člověk, věřila jsem, že šel do nebe, byť naši mě (vyjma oslavy Vánoc a Velikonoc, kdyby mě někdo chtěl chytit za slovo - ale to slaví i ateisté) nijak katolicky nevychovávali.
Teď věřím, že se vydal na cestu a žije ,,někde", nevím kde, ani to vlastně vědět nechci, ale ,,žije". Já nějak tak pořád věřím, že zemřelí se na nás dívají, jsou s námi, jsou přítomni..
Jsem divná, nebo omezená?
Nevím, ale připadám si jako svobodný člověk určitého názoru a nevím, proč bych právě tohle například neměla říct svému dítěti..