Oblíbené děti

Maminky i tátové září radostí, když jejich děti mají v kolektivu úspěch, a trápí se, když oblíbené nejsou. Psychologové jsou přesvědčeni, že snad ani neexistuje oblast, ve které rodiče pociťují větší nejistotu než právě ve věcech společenského života svých dětí. Nejhorší na tom je, že dítěti můžete jen velmi těžko pomoci svým zásahem. Děti se obávají zásahů dospělých do svého sociálního prostředí a mají pravdu. Intervence rodičů dělá věci často ještě horší. Platí přísloví, že každá rada je zde drahá. Jen si vzpomeňte, jak vám bylo, když naposledy přišlo vaše dítě domů a řeklo něco jako: "Honza se mi posmíval." nebo: "Nikdo si se mnou nechtěl hrát."

PRVNÍ PŘÁTELSTVÍ

Psychologové tvrdí, že skutečná přátelství před třetím rokem života neexistují, protože dítě v tomto věkovém období neumí spolupracovat, nechápe, že "teď jsem na řadě já a potom kamarád", že i jiné děti mají potřeby a tužby jako ono samo. Právě proto jsou důležité kontakty s jinými dětmi už od prvního roku života - někde se spolupráci s ostatními musí naučit.

• Chceš si půjčit Michálkovo autíčko? Musíš jít za ním a poprosit ho, jestli ti ho půjčí. A ukaž mu svoji motorku, jestli by si ji s tebou nechtěl na chvíli vyměnit.
• Vzala ti ta holčička panenku? Víš, ona si ji chce půjčit, ale je ještě malá, neumí mluvit, a tak tě nemůže poprosit. Ale podívej se, jaké má hezké bábovičky. Možná ti je na oplátku půjčí, když jí necháš na chvíli panenku.
• Ty ses teď houpal, a tak nechej Markétku, aby se i ona mohla zhoupnout. Pak zase půjdeš ty. A po tobě zas ona. Střídejte se, vždyť jste kamarádi!

PŘÁTELSTVÍ V MATEŘSKÉ ŠKOLE

Přátelé se na sebe umí zlobit a zase se rychle udobřit. Učí se postupně spolupracovat. Nedosáhnou toho ve stejné době, učí se postupně formou hry. V mateřské škole můžeme prvně vidět, že dítě, které nemá sociální vazby, nejen že zaostává v sociálním životě, ale cítí se i osamělé. Tříleté děti si už chtějí hrát spolu.

ŠKOLNÍ KOLEKTIV

Tady se vytvářejí velmi silná přátelství dvojic či trojic kamarádů, ale i třídní kasty. Právě ve škole (třídě) se kolektiv nejvýrazněji dělí na menší skupiny. Jsou dva protipóly: jeden tvoří skupiny oblíbených dětí, za kterými stojí většina ostatních dětí, a druhý, kde jsou vyděděnci kolektivu. Snad už nikde jinde neumí být kolektiv k vyděděncům tak krutý, jako na základní škole. Dobrý učitel by si měl všímat skupinek ve třídě a citlivě zasahovat ve prospěch těch, kteří jsou z kolektivu vyčleňováni.

Psychologové John Coie a Ken Dodge rozdělují děti v kolektivu do šesti základních typů podle popularity:

POPULÁRNÍ

Když se rozhlédnete po dětském kolektivu, obvykle si jich brzy všimnete. Točí se kolem nich velká část ostatních dětí. Když populární děti něco navrhnou, ostatní ve skupině to okamžitě akceptují. Pokud jsou na někoho ve třídě naštvaní, skupina je rovněž naštvaná.

"Králové" jsou většinou dominantní, fyzicky vyspělí chlapci - atletické typy. Kluci, kteří jsou sociálně silní a vyjadřují se pohotověji než ostatní chlapci.

"Královnami" jsou obvykle pěkné dívky se silnými zbraněmi - komunikativní, kamarádské, veselé, diplomatické. Dívky si, častěji než chlapci, vytvářejí vlastní skupinky. Méně atraktivní dívky je ve všem napodobují, obdivují je a touží se jim podobat. Asi 10-15 % dětí patří do této skupiny, tj. ve třicetičlenném kolektivu je to 3-5 dětí. Tyto děti vykazují vyšší úroveň sociability, extroverce a poznávacích schopností a obyčejně nízkou úroveň agresivity a uzavřenosti. Jsou vyhledávanými společníky pro své dobré sociální schopnosti a jsou dětským kolektivem považovány za zábavné.

AKCEPTOVANÍ

Do této skupiny patří většina kolektivu, okolo 45-50 %. Až polovina z nich je připojena ke "králům a královnám" kolektivu, obdivují je a snaží se být jako oni. Pokud obdiv nepřesahuje únosnou míru, rodiče se tím nemusí nijak znepokojovat. Dětem snaha podobat se populární skupině pomáhá rozvíjet a získávat vlastnosti, které je činí atraktivními pro ostatní děti, což se jim v dalším životě bude hodit. Právě z této skupiny dětí nejčastěji vycházejí úspěšní dospělí lidé. Akceptované děti, podobně jako populární, mají vyšší míru sociability a poznávacích schopností, nízkou úroveň agrese a asociálního chování.

ODMÍTANÉ

Okolo 10-12 % dětí, asi tak 3 až 4 v kolektivu, patří mezi odmítané děti. Rozdělují se na dvě skupiny - akceptující a agresívní. Akceptující odmítané dítě ví, že je kolektivem odvrhnuto, a akceptuje to, i když se tím vnitřně velmi trápí. Tyto děti potřebují pomoc dospělého, v žádném případě však ne zásah rodiče do dětského kolektivu. Akceptující odmítané dítě dobře odpovídá na kombinovanou metodu psychoterapie a intervenci rozumného a citlivého učitele.

Odmítané agresívní děti jsou nepřátelské a rozporuplné. Historie jejich agresivity může mít hluboké kořeny. Jsou nejtěžším oříškem i pro zkušené dětské psychology. Jakékoli intervence učitele jsou v jejich případě neúčinné. Naděje je v léčbě zkušeným psychoterapeutem, zjištění a odstranění příčin agresivity a asociálního chování a po úspěšnosti jeho léčby přechod do jiného kolektivu, kde může dítě začít odznova.

NEVŠÍMANÉ

Jsou to děti ani ne oblíbené, ani ne neoblíbené, jednoduše nevšímané. Do této skupiny patří asi 3-5 % dětí, ve třídním kolektivu jsou to zhruba jedno až dvě děti.

Jsou to obvykle jedináčkové, úzce vázaní na rodiče a dospělé vůbec. Ve škole jsou většinou úspěšní, nemají problémy s chováním. Jsou většinou oblíbené učiteli pro své dobré studijní výsledky, bezproblémovost a orientaci na učitele. V této skupině jsou obvykle snaživé děti ("šprti") a děti nadprůměrně inteligentní. Těmto dětem většinou kolektiv dětí jako takový nechybí, a pokud mají ve třídě kamarády, není třeba se situací znepokojovat.

KONTROVERZNÍ

Sem patří asi 4 % dětí v kolektivu. Pohledy na ně se různí. Kdybyste se zeptali dětí, některé z nich by je prohlásily za populární, oblíbené a zábavné, jiné za odmítané a nesnesitelné. Správně hádáte, jsou to tzv. třídní rebelové nebo kašpaři, jedněmi obdivovaní, druhými zavrhovaní.

Tyto děti mohou být zkušenou rukou učitele, rodiče nebo psychologa vedeny tak, aby lépe chápaly svůj vliv na ostatní a snažily se usměrňovat své chování.

OSTATNÍ

Sem patří děti, které vykazují znaky charakteristické pro dvě nebo více skupin. Je jich okolo 15-20 %.

Co můžeme, jako rodiče, pro své děti v této sféře udělat? Jen poslouchat, důvěřovat a nezklamat důvěru. Snažit se spolu s nimi, pokud nastanou problémy, hledat vhodné řešení. Můžeme jim dát příležitost, aby se seznamovaly s vrstevníky, navazovaly přátelství, zapojily se do kolektivu. Většina dětí nepotřebuje, aby jim rodiče řídili společenský život. Ale co doopravdy potřebují, je vzor sociálního chování a příležitost navazovat kontakt s vrstevníky už od raného dětství.

Od prvních roků života dítě sleduje, jak se chová matka k otci, otec k matce, rodiče k němu, sourozencům, prarodičům, příbuzným, přátelům a oni k jeho rodičům. Není-li tedy sociální život dítěte v pořádku, zamyslete se: někde se stala chyba.

Naše rada:

Nejlepší zbraní je vždy láska a humor. Pokud vaše dítě vyrůstá v prostředí, které je prosyceno oběma dvěma prvky, bude se umět, i v případě spolčení se kolektivu ostatních dětí vůči němu, úspěšně bránit a získat si příznivce.

Dítě potřebuje (jak už jsme psali) příležitost navazovat kontakty. Dá se to říct i jinak: potřebuje "bazén" a "plavčíka", prostor pro své experimenty a někoho, kdo zasáhne, když je zle. Potřebuje však ty nejlepší "plavčíky", kteří klidně relaxují a všechno sledují z dostatečného odstupu, ale zároveň jsou dost blízko na to, aby mohli přiskočit na pomoc, když se dítě začne "topit".

Jak důležitá je popularita?

Nemůžete zajistit to, že vaše dítě bude populární. Ani to není vaší úkolem. Pamatujte si, že pouze 10-15 % dětí je populárních. A je též úplně normální, že se je většina dětí snaží napodobit. Ať už účesem, stylem oblékání, zálibami. Téměř všechny děti chtějí být vysoko na žebříčku popularity a jsou i takové, které na tom tvrdě pracují. Je to lidské, a jestliže to nezachází do extrémů, dívejme se na to s pochopením. Nejlepší obrana proti tomu je mít dobrého přítele.

Základy rodičovského chování

• neobávejte se o společenský život svých dětí příliš, většina dětí si jej vyřeší sama i bez vaší pomoci
• uvědomte si, že vás dítě odmalička sleduje, vy mu přinášíte první obraz sociálního chování
• dbejte na to, aby dítě mělo přátele
• rozpoznávejte rozdíly mezi přátelstvím a popularitou - přátelství je o hodně důležitější

Má vaše dítě kamarády?

Výzkumy ukázaly, že průměrný školák má okolo pěti bližších přátel. Jen teď neberte do ruky pero a nezačínejte počítat, kolik jich má vaše dítě! Pět je pouze průměr, a proto je v pořádku, když má vaše dítě 2 blízké kamarády i když jich má 8. Někdy je jeden dobrý přítel víc než deset - kvalita přítele, ne kvantita, je důležitá.

Všímejte si, jak si vaše dítě hraje s kamarádem:

• Jsou oba rádi, když jsou spolu?
• Hrají si recipročně (střídavě si mění úlohy)?
• Hrají si víc v "míru" než v "boji" (nemyslíme nyní klukovské hry, ale hádky)?

Jestli jste třikrát odpověděli ano, je vše v nejlepším pořádku.

Podle výzkumů, z osmi základních prvků sociálního chování, které dítě získá od ostatních dětí ve větší míře než od dospělých, bere dítě 7 z nich právě od přátel - napodobování, důvěrnost, spolehlivost, spojenectví, praktická pomoc, výchova, zvýšení vlastní hodnoty.

Je jen jedna věc, kterou přítel nemůže dát, a to je smysl pro začlenění do kolektivu. Když kolektiv dítěti chybí, pomoci může citlivý rodič, učitel, trenér - může vytvořit malou skupinku, která pomůže dítěti cítit, že někam patří.

Kdy mohou rodiče přestat podporovat přátelství svých dětí? Nikdy! Když získá dítě nové kamarády, musí mít pocit, že jeho přátelství podporujete a jeho přátelé jsou ve vašem domě vítáni. Doporučujeme rodičům tři věci, když si dítě přivede domů kamaráda:

• pozdravit a přivítat je
• najít si chvilku během hry, kdy jim velmi stručně řeknete, že jste rádi, že k vám přišli
• pochválit jejich vzorné chování jejich rodičům, kteří si je u vás vyzvednou, nebo při nejbližším setkání s nimi

Zapamatujte si:

Navázat vztahy s přáteli vašeho dítěte je velmi důležité. Pokud rodič nenaváže ten správný kontakt, stane se pro děti sluhou nebo špiónem. A nezapomeňte, hned jak kontakt navážete, nechte děti o samotě. V závislosti na věku je pouze kontrolujte a zúčastněte se hry pouze do té míry, kdy je to opravdu nevyhnutelné, rozhodně ne víc.

Článek je ze srpnového čísla časopisu Máma a já. Obsah čísla najdete zde.

Získejte předplatné i dárek z MÁMA a já! Objednejte si v období od 28. července do 27.srpna 2007 na jeden rok předplatné časopisu MÁMA a já a získejte automaticky dáreček - šidítko Philips Avent. Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.