Re: dotaz

Luci, za psychickou úspěšnost považuji jakousi vyrovnanost a úctu k sobě samému, to, že se člověk nebojí projevit svůj vlastní názor a získá nad sebou samým i ostatními jakýsi nadhled. Že se nebojí mít vlastní hlavu, což však nesouvisí s nějakým přehnaným exhibicionismem (což je naopak spíš záštita pro sebevědomí nízké). Bohužel některé individualisty právě kolektiv poznamená ve špatném slova smyslu a tzv. je nalomí, jiní si však později začnou sebe samých minimálně vážit a nějak tak si jdou vlastní cestou.
Já byla takový lehčí outsider - individualista na základce, ale na střední jsem se naopak posunula do pozice člověka, který sice není absolutním středem pozornosti, ale lidé k němu - díky jeho vlastnostem - mají určitý respekt no a který má též okruh dost dobrých kamarádů (kamarádek..). My vůbec byli dost individualistickou třídou..
No a ani teď si nestěžuji. Pokud je to možné dokážu s lidmi vyjít, ale pokud si příliš vyskakují nebo se mi něco nelíbí, prostě si dupnu..
Teď k holčičce. No, já myslím, že tvá dcerka jistý smysl pro obranu má, jen prostě potřebuje ,,procvičit" její realizaci. Neboj se pustit jí do školky, uvidíš, když něco neklapne můžeš zasáhnout, poradit apod..ve školce opravdu není tragédií, když jí promluvíš do duše, případně se přinejhorším (ale k ničemu nemilému doufám nedojde) tak trochu vložíš do situace:-))))..Věř, že holčičce děcka prospějí..ostatně ti, co nenavštěvovali mateřinku, těm to dodnes chybí..fakt:-)