Takové větší trápení...

Je mi 35 let, mám 2 skvělé děti, spolehlivého a hodného partnera. Bydlím v rodinném domku spolu s rodiči a mám dobrou práci. Mám také sestru a krásnou neteř. Přesto je můj život někdy plný smutných chvil...

Jako dítě jsem doma zažila skutečný horor. Můj nevlastní táta si našel mladší partnerku a začal mojí mamince dělat ze života peklo. Před námi dětmi ji tloukl a bylo to opravdu několik ošklivých let. Maminka se z toho dokázala vymanit a celý život pracuje a starala se o to, aby nám nic nechybělo. Já jsem byla spíše klidnější a ta rozumná, sestra byla naopak ta divoška a děsný průšvihář. Jsme od sebe 6 a ½ roku. Já jsem ta starší. Problémy jsem tak řešila s maminkou a sestra díky našemu velkému úsilí vystudovala střední školu. Nikdy nebyla hloupá, ale byla flink. Opravdové kamarády sestra nikdy neměla. Dneska vím, že ta stálá pomoc a tahání z „kaše“ byla chyba.

Potud by to byl takový banální příběh, kterých tu bylo mnoho. Bohužel, s dospělostí mojí sestry přišly podstatně větší problémy. Sestra nastoupila do prvního zaměstnání, kde nevydržela ani tři měsíce. Nelíbil se jí kolektiv. Já jsem prožívala těžké období, porodila jsem předčasně a dcera měla velké zdravotní problémy. V té době jsme bydlely spolu, v domě, kde jsme obě vyrostly, ona v přízemí a já v našem bytě v patře. Sestra si našla si kluka od nás z vesnice a provdala se po 3 měsících. Bydleli u nás oba. Otěhotněla. Manžel jí měl plné zuby, brečel u nás doma, že s ní nevydrží. Odešel, ona šla na přerušení. Všichni jim říkali, ať nepospíchají na miminko, ale nedali si říct. Byli spolu 4 měsíce. V té době jsem sama potratila, takže jsem to velmi těžko všechno nesla a bylo mi to moc líto, co se jí stalo.Ve druhém zaměstnání vydržela asi rok a poté velmi urychleně opět otěhotněla. Protelefonovala několik tisíc a přítele uhnala, odstěhovali se spolu do domu jeho rodičů. Když maminka vyklízela pokoj, našla tam asi 30 těhotenských testů.. Moc dlouho u rodičů nevydrželi, ještě těhotná se stěhovala i s ním do podnájmu. Pak ještě asi 4x i s malou dcerkou. Po několika letech skončili opět v domě přítelových rodičů. Postupně si vypůjčili spoustu peněz na nákup poloviny domu a rekonstrukci. Z rekonstrukce toho mnoho neudělali, peníze se rozkutálely za hlouposti a zbyly dluhy. Velmi brzy jsem zjistila, že sestru přítel bije. Násilí se na ní dopouštěl i před zraky jejich dítěte, neteř měla od té doby velmi ustrašený výraz, sebemenší zvýšení hlasu ji velmi deptalo. Jednou zbil mojí sestru tak, že skončila v nemocnici se zlomeným nosem a hematomem pod okem. Hrozila ji operace. Podala trestní oznámení, kontaktovali jsme krizovou linku, dostali jsme typ na azylový dům. Sestra tam odmítla jít a vrátila se zpět. Od té doby se s námi stýkala sama s neteří. Přítel k nám nechodil. Prezentovala to tak, že jí to zakazuje… V loňském roce přítel spáchal sebevraždu. I když jsem s ním již prakticky nekomunikovala, bylo mi to moc líto. Bylo mi líto mojí neteře, která svého tátu milovala a bylo mi líto mé sestry, která svého přítele našla oběšeného a bylo mi líto jeho rodičů . Opět tu byla rodina, která podala pomocnou ruku. Sestra už pracovala, měla příjem a ze smrti partnera se velmi rychle oklepala. Všichni jsme chtěli, aby byla opět šťastná ona i její dcerka. Takže jsme o víkendech hlídali a moje sestra si užívala..

Tehdy začaly na světlo pronikat první známky nesrovnalostí. Sestra bydlela v novém krásném podnájmu, po kterém moc toužila. Po prvním měsíci volal ke mně domů majitel bytu, který si nás našel v telefonním seznamu, že sestra dluží na nájmu. Poté se to jen stupňovalo, vyhrožoval mojí mamince, dělal ostudu v práci. Sestra od 21.1.2008 nepřišla do práce. Nahlásila neschopnost, donesla počátek neschopnosti a pak už nic. Od té doby o ní v zaměstnání nikdo nic neví… Dluhy rostly. Neteř přestala chodit do MŠ. Zprávy o ní jsme měli zprostředkovaně, přes jejího bratra. Komunikovala jen se svým tátou a jeho dětmi z dalšího manželství. Maminka podstoupila operaci, měli jsme moc velký strach, vypadalo to na rakovinu. Maminka byla naprosto na dně. Strach o vnučku a ze své nemoci. Do toho se u nás objevil sestry bratr, se kterým vycházíme velice dobře. Řekl nám, že sestra si půjčuje peníze, kde může a že nemá nic k jídlu ani pro dítě. Mamka v zoufalství nabalila jídlo a poslala jí ho tam. Sestra měla odpojenou elektřinu a topení. Malá byla nastydlá… Tehdy jsem se obrátila i na rodiče po zemřelém příteli, abych jim řekla, jak to s jejich vnučkou vypadá.. Byl to takový výkřik do tmy, bylo mi jasné, že oni s tím nezmůžou také nic. Naopak jsme se dozvěděla, že sestra bojkotuje jednání o dědictví, a pak také ještě to, že ona sama zastavila barák svého otce a úvěr nesplácí. Banka podala návrh k soudu a dům měl být prodán… V tom domě bydlel sestry táta a jeho 2 děti. Lži, pořád samé lži… (Jen díky přátelům a kontaktům se mi podařilo zajistit, že dům nebyl dán do dražby a dluh bude splácet sestry otec až do smrti.)

Nezbylo nic jiného než se obrátit na sociálku. Na odboru péče o dítě jsem byla 14.4.2008. Když jsem to velmi mladé slečně vše vylíčila, upřímně se zhrozila. Sepsala se mnou oznámení a přislíbila okamžitou pomoc. Podmínky, ve kterých dítě žilo, byly opravdu hrozné. Nedokážu popsat, jak mi bylo, když jsme to oznámení sepisovali. Měla jsem pocit, že zrazuji svoji rodinu, ale kvůli mojí neteři už nesmím mlčet. Paní na sociálce mi slíbila, že mi dá vědět, zda se jí podařilo sestru kontaktovat, protože několik měsíců nekomunikovala se svým okolím vyjma pár lidí, neotvírala dveře a nezvedala telefony.

Je to už 6 neděl, na odbor jsem volala 4x a dosud situaci v rodině nikdo prošetřit nebyl. Naprosto mě to šokuje. Prý nemají auto a slečna toho má hodně...

Nezměnilo se nic, snad jen to, že momentálně se sestra odstěhovala zpět ke svému otci, který ji i vnučku živí, vodí ji do školky a platí ji obědy. Moje rodina ji pomáhá jídlem a malou si bereme ob víkend k nám. Sestra nevychází k domu. Pouze večer, to odchází na diskotéky a schází se s jedním klukem, který má velmi blízko k drogám apod. Původní podnájem ani nepředala, majitel opět volal. Lži pokračují.

Moje sestra deptá všechny kolem sebe. Půl roku nebyla v práci, pracovní poměr neukončila. Dokonce ani neukončila pracovní neschopnost, tu ji ukončila lékařka sama, protože se nedostavovala na kontroly. Jediný příjem je sirotčí důchod její dcery. Peníze si půjčuje dál a dál…. Dědické řízení ani po více než roce není doposud ukončeno, o barák jde pro změnu rodičům zesnulého přítele. Původně jsem si myslela, že odbor péče o dítě je tu právě kvůli dítěti, ale jsem po téhle zkušenosti jsem už natolik skeptická, že tam už pomoc hledat nebudu.

Sama mám dost starostí, moje prvorozená dcera byla několikrát vážně nemocná, s následky se musíme potýkat dosud. Psychicky mě vyčerpává neustále řešit mojí sestru. Ale nemohu přestat. Nemohu přestat kvůli malé neteři a nemohu přestat kvůli mojí mámě, a tak vím, že tohle trápení jen tak neskončí….