Re: Řešení

K tvé otázce odpovídám ano, podobné případy jsem řešila v posleních 10 letech
x - krát. A seč můj příspěvek zní černobíle, je to bohužel moje převážná osobní zkušenost. Když rodiče nemají zájem se změnit - popisovala jsi, že jste sestře s matkou pomáhaly snad tisíckrát..., pak to prostě lepší nebude. Někdo tady podotknul, že je nutné volit to nejmenší zlo pro dítě - s tím plně souhlasím. A dle mého názoru je to ta radikální změna - u Vás v rodině má za určitých předpokladů šanci vyrůstat v normálním prostředí - tj. věkově přiměřeném, u milující tety a sestřenic, bratranců..., s tím, že matku zná, má ji blízko, stýká se s ní, a vy o ní před dítětem nic špatného neříkáte. Samozřejme zde někdo zmínil i vliv genů...., většina vědecké obce se však přiklání k tomu, že vliv prostředí má větší váhu než dědičnost (ale tu musíme vzít v potaz taky, takže i přes to co pro ni uděláte, může být v pubertě či dospělosti kopií své matky...To, že do problému zapojujete širší rodinu je fajn, ale aby o předškolní dítě převzali péči prarodiče a svobodní sourozenci fajn není - ti tu výchovu do budoucna nedotáhnou do konce. Mladí si založí vlastní rodiny a prarodičům ubývá sil a puberťáka zvládnou těžko...Nicméně v situaci, kdy manžel nesouhlasí s převzetím dítěte nemá smysl nic lámat přes koleno. V budoucnu by měl v rukávu úžasnou škálu výčitek. Nicméně probrali jste toto téma opravdu důkladně, ví jak Vám na neteři záleží, jaké řešení navrhuje on - nechat problém uležet a přenést odpovědnost na lidi, kteří ji nejsou schopni mít po celou dobu co je to nutné - tj. než dítě dospěje, sám se bojí odpovědnosti o cizí dítě - finanční či jiné? Možná až si to vše ujasní změní názor, ono není od věci tu situaci probrat i s někým z manželské či pedagogicko psychologické poradny. No a jestli stále jeho odpověď bude znít ne pak si tedy musíme uvědomit, že ne vše v životě má řešení a prostě budete tolerovat situaci u Vás v rodině, tak jak je....s vědomím, že jste udělala vše co je ve vašich silách a nebudete se tím ničit celý život. To co píšu jsou mé osobní zkušenosti, zní to trochu možná neuspořádaně, nicméně na závěr Vám přeji, aby Vaše rozhodnutí v té věci cokoliv udělat bylo to správné - a to které je to správné víte bohudík jenom vy.